Ganvié – beninská „vodní“ architektura na jezeře Nokoué

Západoafrický Benin není jen kolébkou prastarého voodoo (jinak také západoafrického vodunu), je také zemí, která ukrývá unikátní klenot: jezerní vesnici Ganvié vystavěnou na dřevěných pilířích uprostřed jezera Nokoué nedaleko města Cotonou. Jediný přístup do vesnice Ganvié je loďmo (případně na všem co plave, na hladině tu potkáte i malé děti v hrncích) a veškerý život probíhá na vodě; díky tomu se vesnici přezdívá „Benátky Afriky“. Lidé se tady nejčastěji plaví na jednoduchých dlouhých loďkách vydlabaných z kmene stromu, někdy doplněné plachtou sešitou z několika roztrhaných pytlů; děti a lehčí váhy můžete často vidět v umělohmotných vědrech se dvěma naběračkami místo pádel.

Ganvié je patrně největší vesnicí postavenou zcela na vodě v celé Africe, žije tady přibližně 20 000 lidí, kteří prakticky nevstupují na pevninu. Vesnici na dřevěných pilířích vybudovali patrně lidé etnika Tofinu ve strachu před fonskými nájezdníky a to v 16. století. Jednoduché dřevěné stavby na jezeře ovšem stály už dříve a podobných (menších vesnic) je na pobřeží Guinejského zálivu více.

Na rozdíl od evropských Benátek, či „asijských Benátek“ ve Šrínagaru, tady v „afrických Benátkách“ mají stavby na pilířích poměrně krátkou životnost. Na druhou stranu jejich výstavba není nijak náročná. Klíčová otázka budoucnosti Ganvié zní: dřevo nebo plech? Poslední dobou má hlavní slovo plech, přesto dřevěný charakter vesnice zatím nevymizel.

V Ganvié se můžete přímo na jezeře ubytovat, je tady několik jednoduchých restaurací a obchodů a na jakémsi hlavním vodním náměstí se každý den koná trh, kde můžete z dřevěných lodí nakoupit převážně ovoce a zeleninu, ale také dřevěné voodoo fetiše či sušené části zvířat sloužící k ochraně domácnosti. V jednoduchých dřevěných konstrukcích je člověku velmi příjemně, kombinace dřeva a vody je uklidňující.

Dřevěné domy musí vydržet poměrně ostré a silné nápory přívalového deště doprovázeného silným větrem, proto je zvykem domy svazovat vzájemně k sobě a vytvářet tak pevnější konstrukce stojící na větší ploše a více pilířích. Elektřinu si lidé většinou vyrábí benzínovými centrálami. Asi nepřekvapí, že hlavním zdrojem obživy je rybolov. Pobřeží Guinejského zálivu je vzdálené jen několik málo kilometrů od jezera Nokoué – oceán a jezero jsou propojené Cotonskou lagunou.

Benin je sice malá země, ale kulturně je nesmírně rozmanitá a mezi jihem a severem lze pozorovat nemalé rozdíly. Totéž se týká architektury: zatímco jih je známý právě pro svou „vodní architekturu“ pracující zejména se dřevem, sever je pověstný krásnými oblými stavbami z hliněných cihel a hlíny stavěnými v tzv. súdánsko-sahelském stylu.

Ondřej Havelka
Autor je cestovatel, religionista, teolog a jednatel stavební firmy

Související články:
Lalibela: etiopská sakrální architektura  15.4.2020
Unikátní súdánsko-sahelská sakrální architektura  7.4.2020