Lávka „mamutí kel“ přes Jizeru v Mladé Boleslavi

Trasu nového pěšího a cyklistického přemostění Jizery v Mladé Boleslavi navázali architekti ze studia AP atelier k trasám starších cest, které byly v terénu stále velmi patrné. Kamenný amfiteátr v předpolí na Krásné Louce umožňuje rozvinout i společenskou a rekreační funkci místa.

Také byly zohledněny možnosti využití již existujících břehových staveb (podpor a náspů) tak, aby velkým vodám Jizery nebyly stavěny další bariéry a aby se nové přemostění spíše přimklo k již existujícím stavbám na obou březích, než aby s menší logikou návazností dominovalo samostatně. V souboru těchto rozhodnutí spatřují autoři ohleduplný způsob stavění.

Navržená trasa zohledňuje plánovanou budoucí úpravu železniční tratě. Samotný tvar lávky vychází z příčného profilu řeky a jejích břehů, ale i z podnětné inspirace stávajícího železničního mostu. Ve výsledném tvaru tak vznikl nesymetrický obloukový most nové generace, jehož zásadními nosnými prvky jsou soustavy velmi subtilních dvojic tažených táhel a tlačených trubek uspořádaných do síťové soustavy ztužující nosné oblouky. Konstrukce zpředmětňuje nejméně sto padesát let vývoje ocelových mostů. Výsledný tvar lávky (jakýsi mamutí kel) je velmi lapidární a také snadno zapamatovatelný. Pohyb po ní je příjemný a ladný.
Autorská zpráva

Místo stavby: Mladá Boleslav
Autoři: Josef Pleskot, Vladimír Janata
Spoluautoři: David Ambros, Zdeněk Rudolf / AP atelier, Petr Kyzlík, Dalibor Gregor / EXCON, Petr Nehasil, Michal Mandík / Mott Macdonald CZ
Rozměry: pravá konstrukce rozpětí 68,4 m, levá 23,68 m, osová vzdálenost příhradových nosníků 4350 mm, světlá šířka mezi nosnými konstrukcemi 4000 mm a mezi madly 3735 mm
Projekt: 2019–2021
Realizace: 2023
Foto: Tomáš Souček, Vladimír Janata

Soubor čtyř lávek, který v roce 2023 dokončil Josef Pleskot se svým týmem ve spolupráci s Vladimírem Janatou a jeho kolegy, vyšel v časopise Stavba 4/2023. Společnou recenzí s názvem „Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci“ je opatřil Petr Volf a Vladimír Janata je doplnil odborným textem „Pozitivní interakce architekta a statika při koncepčním návrhu lávek“.

Petr Volf: Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci 3/4
V roce 2024 došlo k málo vídané situaci, neboť podle návrhu architekta Josefa Pleskota a statika Vladimíra Janaty (oba jsou vedeni jako rovnocenní autoři) byly uvedeny do provozu hned čtyři lávky. Jde o výkon, k němuž budeme v našem prostředí jen těžko hledat srovnatelný protějšek. Když k nim připočteme ještě jejich lávku Dagmar Šimkové přes řeku Otavu v Písku, která byla odevzdána k užívání na podzim roku 2018, tak během pěti let zvládli uskutečnit hned pětici vesměs ambiciózních staveb, přičemž každá reagovala na odlišnou situaci a přizpůsobovala urbanistické a konstrukční řešení. Jsou roztroušené po středních Čechách, ale jednu najdeme i na severní Moravě, současně pak platí, že každá lávka má vlastní charakter, každá má svůj příběh, a je znát, že nejsou dělané na jistotu. Je do nich vtělena lehkost a z ní vyplývající elegance, díky níž se překonávání řeky (Berounka v Radotíně, Jizera v Mladé Boleslavi) nebo řeky a železnice (Ostravice a Ostrava) či dálnice (D10 u Mnichova Hradiště) stává zážitkem. Může to svádět k bezcílnému toulání vedenému čistě touhou radovat se z toho, co nám lávka nabízí: změnu perspektivy, úhel pohledu, který jsme dřív nemohli vnímat.

Dvě realizace z roku 2024 se bez impozantních pylonů obejdou. Mladoboleslavská lávka přes Jizeru, dlouhá bezmála sto metrů, je pojata jako nesymetrický obloukový most, jehož zásadními prvky je systém dvojic tažených táhel a tlačených trubek uspořádaných do síťové soustavy. Jako by ztělesňovala půldruhého století vývoje mostních konstrukcí, což zvláště vynikne vedle souběžně vedoucího železničního mostu, vůči němuž se však svou formou nevymezuje – naopak s ním harmonizuje. Lávka je prostřednictvím kamenného amfiteátru, jenž se dá využívat k relaxaci i jako schodiště, velmi empaticky začleněna do odpočinkové části města Krásná Louka, kde pokračují aleje starých topolů, stejně jako pěší a cyklistické trasy. Na druhé straně ústí u areálu budov konstrukčního centra Škoda Auto, takže jeho zaměstnanci můžou bezpečně a smysluplně využívat i alternativní způsoby dopravy ve srovnání s tím, jakým se v práci zabývají.

Další části recenze zde 1/4, 2/4 a 4/4, vyšlo v časopise Stavba 4/2023