Pěší a cyklistická lávka od studia AP atelier překlenuje rýhu dálnice D10 tak, aby byly oba břehy spojeny v ose přetnuté Husovy aleje. Z pohledu chodců i cyklistů evokuje abstraktní podobu úvozové cesty.

Cílem bylo co nejpřirozeněji propojit původní výškové úrovně obou břehů a aby žádné konstrukční prvky lávky neovlivnily stanovený průjezdný profil dálnice. Dalším sledovaným návrhovým kritériem byla co nejméně náročná proveditelnost s ohledem na minimalizaci omezení provozu dopravní cesty. Lávku tvoří ocelová konstrukce, na místě smontovaná z mnoha lehkých prvků pomocí jednoduchých systémových spojů. Jejími hlavními charakteristickými elementy jsou dva asymetrické, od sebe půdorysně i výškově odkloněné oblouky. Z pohledu cestujících po dálnici upoutává svojí subtilností a minimem diagonálních prvků.
Autorská zpráva
Místo stavby: Mnichovo Hradiště
Autoři: Josef Pleskot, Vladimír Janata
Spoluautoři: David Ambros, Zdeněk Rudolf / AP atelier, Dalibor Gregor a Petr kubiš / EXCEN, Milan Petřík a Michal Drahorád / Mott Macdonald CZ
Rozměry: délka přemostění 41,65 m, délka mostu 59,05 m, délka nosné konstrukce 52,30 m, rozpětí polí 0 5,0 m + 43,6 m + 3,5 m, šikmost mostu 90,0°, volná šířka mostu 3,0 m, šířka mostu 3,63–6,80 m, výška mostu nad terénem 5,50 m (nad levým pásem dálnice D10), 6,60 m (max. nad pravým pásem), stavební výška 0,350 m, plocha nosné konstrukce 190,30 m2
Projekt: 2021
Realizace: 2023
Foto: Tomáš Souček
Soubor čtyř lávek, který v roce 2023 dokončil Josef Pleskot se svým týmem ve spolupráci s Vladimírem Janatou a jeho kolegy, vyšel v časopise Stavba 4/2023. Společnou recenzí s názvem „Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci“ je opatřil Petr Volf a Vladimír Janata je doplnil odborným textem „Pozitivní interakce architekta a statika při koncepčním návrhu lávek“.

Petr Volf: Lávky jako pokračování cesty a posilování genia loci 4/4
Lávka u Mnichova Hradiště, která byla nad dálnicí D10 usazena na konci září 2023, je se svými téměř šedesáti metry sice nejkratší, ale ze všech děl Josefa Pleskota a Vladimíra Janaty ze své podstaty nejvíce sledovaná, spíš však periferně, nikoliv detailně: denně pod ní vysokou rychlostí projedou tisícovky aut a budou ji vnímat spíše při opakovaných návratech. Navrací to, co bylo před čtyřmi desetiletími kvůli budování rychlostní komunikace surově přerušeno, totiž přirozený kontakt obyvatelů Mnichova Hradiště a přilehlých obcí – ať už pěšky, nebo na kole – s prvními výběžky Českého ráje. Propojuje Husovu alej, vysazenou těsně před první světovou válkou z lip, s kopcem Horka na protější straně. Ocelovou lávku architekt pojal tak, aby při jejím překonávání navozovala dojem úvozové cesty a změkčila přechod z přirozeného prostředí na technicistní konstrukci.

Nic z toho, co se vyznačuje vysokou kvalitou, nepřišlo na svět „jen tak“, ale je plodem dlouhodobé kooperace na řadě rozdílných projektů. Spolupráce architekta Josefa Pleskota se statikem Vladimírem Janatou započala na budově ČSOB v pražských Radlicích (2007), pokračovala v Dolních Vítkovicích na konverzích určujících objektů celého areálu (poznávací trasa a nástavba vysoké pece č. 1 nebo multifunkční aula Gong), ale projevila se i v tak diametrálně odlišném počinu, jakým bylo kyvadlo zavěšené v hlavní lodi akademického kostela Nejsvětějšího Salvátora v roce 2020. Mezi společnými výtvory jsou monumentální díla i relativně drobné práce vysloveně uměleckého (duchovního) zaměření. Podobně úzká, soustředěná dlouhodobá součinnost architekta a konstruktéra je spíše výjimečná, ale přináší pozoruhodné, ba unikátní výsledky, stačí si připomenout partnerství Karla Hubáčka a Zdeňka Patrmana na Ještědu a jejich dalších věžových stavbách. Hubáček vždy uznával zásadní Patrmanův podíl při zhmotňování svých vizí. Pleskot a Janata jsou sehranou dvojicí, která se navzájem inspiruje a která nepřešlapuje na místě ani nedělá úkroky: směřuje vytrvale dopředu. Lávky jsou toho dokladem. A mimochodem, kdybychom délku všech letos dokonaných přemostění sečetli, dojdeme k více než čtyřem stovkám metrů, a pakliže bychom k nim připočetli i lávku píseckou, celková délka přesáhne výrazně půl kilometru.
Další části recenze zde 1/4, 2/4 a 3/4, vyšlo v časopise Stavba 4/2023
Stínící prvek je trochu vidět na fotkách, jiné jsem nedostala. Zhotovitel píše: " Fasádní prvek je jedním z atributů stavby. Bionická…
Všechny fotografie jsou ze 4. dubna 2025. Popisky zkusím doplnit, šlo se staveništěm od Masarykova nádraží mezi budovou Masaryčky a…
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Tohle je vymazlený dům v šíleném terénu. A to, že má kolem sebe bujnou až divokou zahradu, mu hodně sluší.
Škoda, že u fotografií nejsou popisky na co a odkud se dívám a kdy to bylo foceno,