Alternativní přístupy

V poslední době se hodně pozornosti věnovalo velkým městským administrativním kolosům jako je Quadrio nebo Florentinum. Tyto objekty umístěné přímo v centrech měst se často dotýkají každého z nás, respektive každého kdo se rozhodl užívat městský veřejný prostor. I díky tomu, že mají běžně přístupný parter a někdy i další patra naplněné obchody a službami, si dřív nebo později svoje fanoušky přitáhnou. Realita je ale taková, že velké administrativní a polyfunkční domy jsou prozatím často víc zatížené politikou místních developrů, než aby se dbalo na budování identity místa nebo osobitého stylu prezentující DNA sídlící firmy. A i když se alespoň někdy firmy snaží ve zvoleném architektovi zdůraznit svoje hodnoty, např. Metrostav pro svou centrálu zvolil ateliér Josefa Pleskota, tak stále spíš vnímáme velké prosklené fasády s rigidním rastrem jako unifikované a  bez větší dávky emocí jak při jejich navrhování, tak i jejich užívání. Takové objemy spíš cítíme umístěné na okrajích městských center nebo někde na periferii. Je to tedy poněkud složitá situace, když firma chce mít velkou kapacitní novou základnu přímo v centru města, kde jsou však drahé nájmy a kapacity i na parkování nedostačující a někdy chybí i dnes žádaná technická úroveň pracovních prostor a to především v historických jádrech a památkově chráněných objektech. Nabízí se tedy otázka jestli je v dnešní době kancelářský dům stále tradičním městotvorným prvkem? A jakým způsobem by se měl začlenit v městské struktuře? Ať už by byl arogantní nebo mírumilovný a nenápadný, měl by umět reagovat na proměny lidské práce v čase a i případně nové trendy co se týče hierarchie práce a struktur ve firmách. Vhodné alternativy k inspiraci zatím v Čechách nacházíme spíše s sídlech menších firem a mimo hlavní centra.  

Mezi velmi zdařilé rekonstrukce patří Berounská Verona od Opočenský – Valouch architekti. Průmyslový objekt z 80. let původně postrádal návaznost na veřejný parter a svou přísnou techničností byl velmi arogantní ke svému okolí. Nová náplň se promítla i do nového parteru a uprav přilehlých veřejných prostranství, která dům propojila s městem. Úprava modulace fasády zachovala konstruktivistický duch, ale zároveň vytvořila současný objekt, sochu,  která získala novu vizuální kvalitu. Určitá jednoduchost a střídmost se zachovala i v interiéru, ten již je ale plně moderní a navržen v současném standardu. Kvalita celého místa se tím výrazně zlepšila, což mělo za následek i větší zájem o střešní byty v okolí. Tím se ukazuje, že i administrativní objekt, může být iniciátorem změny k lepšímu v konkrétním území.

K rigidnosti velkých prosklených fasád je skvělým opakem administrativní objekt MBlue v Praze od Aulík – Fišer architekti. Přestavbou původně rodinné vily na sídlo personální agentury vznikl jedinečný projekt, kde hlavní identita firmy, tedy modrá barva, prosákla zevnitř až na fasádu ve formě nástavby, která může působit na první pohled arogantně vůči svému staršímu partnerovi. Díky velmi precizně zvolené kompozici, tak vznikla symbiotická srostlice, která ukrývá pracovní prostředí až pro 30 lidí, ale zároveň si zachovala lidské měřítko obytných prostor. Kdo jiný by si měl uvědomovat jak je přiměřené prostředí a jeho vliv na psychiku důležitý faktor než personální agentura? Dům má ale mnohem více pozůstalostí původní vily. Je zde například sklep, který slouží pro neformální posezení s klienty. Nebo volnočasové pobytové terasy v horních patrech, které mají stále spíše domácí rozměr. Prostorové uspořádání  vycházejících z kontextu původní vily tedy připomínají spíše pokoje než kancelářské prostory. A tak se i zde maximálně dbalo na posílení příjemného prostředí o čemž svědčí nejen dřevěné podlahy, ale i například již zmíněné terasy. Dům se navíc nachází v uzavřené zahradě poblíž metra Nové Butovice, kde má jen několik vilových sousedů. Je tedy i navíc ve velmi klidné lokalitě, což naznačuje i suverenitu samotných majitelů a firmy.

Na téma dostavby proluky a doplnění uliční fronty můžeme jmenovat třeba znojemský polyfunkční dům od mladého studia Ora, který sice není přímo administrativní objekt, ale v rámci jeho polyfunkce se již v budově vystřídalo několik funkcí. Banka nahradila obchod s potravinami a z původních kanceláří v patře se staly ordinace.. Na tak odlišných funkcích je vidět,  jak pozoruhodně může novostavba v rámci své udržitelnosti být schopná reagovat na různé druhy využití, od kanceláří až po specializovaná pracoviště. Právě tuto schopnost absorbce nového chybí především dnešním velkým administrativním celkům. Novostavba ještě obsahuje je navíc doplněna o dva podkrovní byty, které zpestřují celý program domu. Ale celkový prostorový koncept pro obchod a služby zůstává velmi adaptabilní a svěží. Dům sám ani nemá nijaké velké ambice na sebe poutat pozornost, jde mu především o kvalitu vnitřního i vnějšího prostředí.

Mít pracoviště dobře dostupné, na dobré adrese a s kvalitním prostředím je jistě cíl každého, kdo takové sídlo buduje nebo užívá. Administrativní budovy byly především v historii i milníky světové architektury, formovaly jádra měst a přispívali k formování estetiky. Stačí si jen vzpomenou na zrod moderní americké společnosti a ikonické mrakodrapy.  Pochopitelně doba se změnila a český kontext je také jiný a méně zářivý. Pokud ale chceme, aby administrativní domy byly stále městskými paláci, tak nesmí rezignovat na citlivost ke svému okolí a městotvornou snahu.  Dále by měly mít snahu proměňovat se v čase a reagovat na nové trendy jak v přístupu k práci a jejímu režimu, tak lidskému životu celkově.  Obzvlášť když nastupující mladá generace si svého volného času, tedy mimo kancelář, začíná vážit podstatně více než ta předcházející a systematicky o něj pečuje. Na závěr si dovolím zmínit jeden objekt, který byl ve své době pozoruhodným architektonickým počinem, ale dnes je již ve špatném technickém stavu a značně strádá. Ale i tak má svou náplň, a to nejen přes den. Objekt Bubenská 1 (bývalá Ústřední budova Elektrických podniků hl. m. Prahy) v Praze na Vltavské se stal velkým živoucím organismem plným kreativních lidí z různorodých oborů. Nezastavil je ani a zastaralý stav budovy. V budově je cítit energie a potenciál. Každý den se tu rodí nové známosti, možnosti spolupráce mezi jednotlivými obory. Dům žije ve dne i v noci svými uživateli. I to, že se objekt na noc nestane jen prázdnou škatulkou plnou technologií a uklízečů je trend, který bychom měli mít na paměti. 
Karolína Vojáčková

Související články:
Verona 12.4.2017
mBlue 13.4.2017
Dům na druhý pohled  11.4.2017
Stavba 4/2016