Ateliér a rodinný dům

Ateliér a rodinný dům, Brno, Kamenná ulice
Klient: soukromá osoba
Architekt: Zdeněk Fránek
Generální dodavatel Contractor: svépomocí
Termín realizace Date of completion: 1995 – 2005
Foto: Filip Šlapal, Ester Havlová

V krásné brněnské rozmanitosti rozhodně nepatří malá čtvrť Štýřice k posledním. Přes řeku Staré Brno, brněnský bod počátku v čase i prostoru, Petrov na dohled. Pod huňatým Červeným kopcem se vine Kamenná ulice s poctivou historizující, eklektickou a secesní architekturou, jež dává zapomenout, že jsme ve velkoměstě a zemské metropoli, nad ní jedinečně venkovská Kamenná čtvrť. Prostředí přitažlivé svou obyčejností, souladem přírodního a architekturou vytvořeného, nehřmotné, konejšivě komorní. Má jasný, pevně definovaný charakter, který nedokázala narušit ani „purizace“ části domů břízolitem. Přívětivé maloměsto uprostřed velkoměsta.
Ve zlomu Kamenné vyrostl dům, který jiný recenzent nazval „městským palácem ve 21. století“3, polyfunkční pětipodlažní dům se sklepním ateliérem Zdeňka Fránka. Opticky uvádí k vybraně monumentální stavbě, usazené na téže parcele ve svahu kopce v pozadí, k „nejlepší brněnské vile od časů Tugendhatky“4.Ve vztahu k místu můžeme začít právě jí. Nedokážeme se ubránit dojmu, že jejím hlavním smyslem je, abychom si o ní mysleli to, co citovaný recenzent. To zůstává právem architektury. Nesporný je fakt mimořádně dobrého a krásného zasazení vily do prostředí. (Ve chvíli naší podvečerní návštěvy se v šikmé ploše okna zrcadlil rudozlatě Petrov na pozadí již ve stínu potemnělé vegetace svahu.) Ani šířeji chápané místo to nezpochybňuje. Těsný kontrast sousedního domova důchodců a blízké svrchovaně proletářské Kamenné čtvrti je něčím, co k městu neodmyslitelně patří a vzdaluje ho hrůzám sociální stejnosti.
Problém je s domem, který situaci vily uvozuje. Počíná si v jasně definovaném
místě jako conquistador a na aroganci jeho hlučného vstupu nic nemění míra jeho architektonické artikulace. Naopak, od tak vysoké architektonické ambice se očekává chování vybranější. Uliční situace evokuje to, co dosud místy přetrvalo z 19. a počátku 20. století: vysoký činžák osaměle trčící tam, kde byla očekávána bouřlivá výstavba a bylo tedy výhodné být tu první. Žádné místo tu nebylo, počíná se od nuly: Sneseno kukaččí vejce budoucího místa. Jde jen o úhel pohledu: V místě dům působí cizorodě. Množství architektury, které je do něj koncentrováno ale říká: Místo působí ve vztahu k domu cizorodě. Veškerá okolní zástavba až na vilu ve stráni je šunt a mělo by se s tím něco udělat. Trochu se o Štýřice bojíme.


Publikováno ve Stavbě č. 4/2006