(ČTK) – V malém aljašském městě Whittier, kde přes zimu
napadne až šest metrů sněhu, žije téměř všech 218 obyvatel v jediném
mnohopatrovém domě. Do izolovaného městečka, obklopeného jen horami a mořem,
vede navíc jediná cesta – jednoproudým čtyřkilometrovým tunelem, v němž se směr
provozu střídá každou půlhodinu a který je otevřen pouze od půl šesté ráno do
23 hodin.
V budově nazvané Begich Tower je kromě bytů též místní
policejní stanice, škola, vnitřní hřiště, dva obchody, prádelna, pošta a
penzion. Křty se tu odehrávají v nafukovacím bazénu v suterénu. A když chtějí
děti večer pomoci s domácími úkoly, stačí jim zaklepat na učitelovy dveře.
„Lidé tu pracují v přístavu jako lodní mechanici nebo
přímo v městečku či příležitostně dojíždějí za prací mimo komunitu,“ řekla
britskému listu Daily Mail filmařka Mary Katzkeová z Anchorage, která se o
město zajímá.
V tomto netradičním uspořádání se najde i několik
„rebelů“, jako například muž jménem Paul, který bydlí v nepojízdném
karavanu.
Během kruté zimy je Whittier jen ospalým místem, v létě se
tu ale během okružních plaveb zastaví až 900.000 turistů. V teplých měsících si
místní užívají až 22 hodin slunečního svitu denně.
Čtrnáctipatrovou Begich Tower začala v roce 1953 budovat
americká armáda, ta ale o několik let později město opustila a budova přešla
pod civilní správu.
Oficiální stránky: begichtowers.com
Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
jen místo ideologických důvodů tu jsou zřejmé důvody ekonomické. Zejména úspora energie na vytápění, ale i času na přesun z domova do práce/školy/obchodů. Jen ty chodby jsou depresivní – úzké, dlouhé, bez nápadu. A nepomůže tomu ani vymalování. Tady je ten vojenský původ hodně znát.