(ČTK) – V malém aljašském městě Whittier, kde přes zimu
napadne až šest metrů sněhu, žije téměř všech 218 obyvatel v jediném
mnohopatrovém domě. Do izolovaného městečka, obklopeného jen horami a mořem,
vede navíc jediná cesta – jednoproudým čtyřkilometrovým tunelem, v němž se směr
provozu střídá každou půlhodinu a který je otevřen pouze od půl šesté ráno do
23 hodin.
V budově nazvané Begich Tower je kromě bytů též místní
policejní stanice, škola, vnitřní hřiště, dva obchody, prádelna, pošta a
penzion. Křty se tu odehrávají v nafukovacím bazénu v suterénu. A když chtějí
děti večer pomoci s domácími úkoly, stačí jim zaklepat na učitelovy dveře.
„Lidé tu pracují v přístavu jako lodní mechanici nebo
přímo v městečku či příležitostně dojíždějí za prací mimo komunitu,“ řekla
britskému listu Daily Mail filmařka Mary Katzkeová z Anchorage, která se o
město zajímá.
V tomto netradičním uspořádání se najde i několik
„rebelů“, jako například muž jménem Paul, který bydlí v nepojízdném
karavanu.
Během kruté zimy je Whittier jen ospalým místem, v létě se
tu ale během okružních plaveb zastaví až 900.000 turistů. V teplých měsících si
místní užívají až 22 hodin slunečního svitu denně.
Čtrnáctipatrovou Begich Tower začala v roce 1953 budovat
americká armáda, ta ale o několik let později město opustila a budova přešla
pod civilní správu.
Oficiální stránky: begichtowers.com
Přesně tak, člověk nekupuje okna na pár let, takže je fajn vědět, že si výrobce za kvalitou opravdu stojí.












jen místo ideologických důvodů tu jsou zřejmé důvody ekonomické. Zejména úspora energie na vytápění, ale i času na přesun z domova do práce/školy/obchodů. Jen ty chodby jsou depresivní – úzké, dlouhé, bez nápadu. A nepomůže tomu ani vymalování. Tady je ten vojenský původ hodně znát.