Jaký je vztah mezi stavbou a architektonickým myšlením? Jak lze o stavbě hovořit jakožto o místě, kde vzniká diskurz? Co znamená tvrzení, že architektonické myšlení je formou vědění? Může architektonické myšlení přinést diskurzivní poznání, které je specifické a přesto je lze zároveň i zobecnit? Během posledních několika desetiletí učinily dějiny a teorie architektury významný pokrok v posouvání svých hranic a rozšiřování svého publika. Rubem této expanze však je výrazný posun objektu a s tím i určité zanedbání vlastního architektonického myšlení. Na druhém konci spektra se diskuse zaměřily výhradně na proces navrhování a výsledek se často ukázal jako sebereferenční nebo omezený pouze na oblast praxe a ateliérové výuky. Kniha vytváří most mezi těmito dvěma proudy tím, že mobilizuje téma „stavby“, které zpravidla náleží k druhému směru uvažování, přičemž se však zabývá zmíněnou expanzí.
Čtyřicet tři přispěvatelů pocházejících z Evropy a USA, čítající děkany, vedoucí akademiky, architekty, historiky, teoretiky, filosofy a doktorandy, se zabývá těmito a příbuznými otázkami prostřednictvím zkoumání klíčových architektonických struktur, které vznikly v Asii a na Západě od konce 80. let 20. století do současnosti. Pohlížejí na tyto struktury skrze celé spektrum témat, a to jak intra-, tak metadisciplinárních: patří mezi ně podobnost, hodnota, ikonografie, objektivita, téma města, nuda a digitální technologie. Tím vším tato publikace naznačuje cesty, kterými mohou budovy vytvářet koncepční rámce s vlivem přesahujícím architekturu a zasahujícím do dalších oblastí vědění a praxe. Mezi takové oblasti patří dějiny kultury a poznání, filosofie, literární teorie, město, umění a design jako celek.
José Aragüez je architekt sídlící v New Yorku. Je profesorem architektury na Kolumbijské univerzitě a doktorandem dějin a teorie architektury na Princetonské univerzitě. Absolvoval obor architektura a urbanismus na Universidad de Granada ve Španělsku a obor Advanced Architectural Research na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V minulosti pracoval pro Antonia J. Torrecillase (Španělsko), MVRDV (Rotterdam) a Idom/ACXT (Londýn). Svou práci představil po celém světě (v Evropě, Severní Americe i na Blízkém východě), vyučoval na univerzitách Cornell, Princeton a na Universidad de Granada. Jeho projekty, prezentované částečně na lisabonském Architektonickém trienále 2013 a architektonickém bienále v Benátkách 2014, získaly množství cen a grantů od institucí včetně Canadian Centre for Architecture (CCA), the Barr Ferree Foundation, španělské vlády a Kolumbijské a Princetonské univerzity. Pro více informací navštivte https://
vipergallery.org
info@vipergallery.org
Podle podkladů pořadatele
Náměstí je katastrofa - dříve v parku se stromy seděli lidé, dneska je tam žhavá pláň kam kdo němu tak…
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.