Rodinná kaple v podhůří Oderských vrchů, na polnostech v
historickém vlastnictví rodu sedláků šikanovaného po komunistickém puči, je
věnována památce stavebníkova dědečka.
Do krajiny je vevázána svojí polohou na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu –
svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svojí
osou hledící na východ na obec Osek a k vrchu Hostýnu. Vůči přírodě vystupuje
přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho
abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů.
Vertikální kanelování stavby dané otisky pečlivě řazených kmenů bednění lze
vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv
lidské kultury a odvěký sakrální symbol. Roseta východní fasády je „zasklena“
čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví při tavení
skla, nazývanému skláři harklos.
Autorská zpráva
Autoři: Petr Pelčák, Petr Uhrín, Marcela Uřídilová (vedoucí
projektu)






















Člověk tu vždycky najde něco zajímavého, co stojí za přečtení!!!
Jak velké lodě se vejdou do současných plavebních komor?
Moc hezká představa, jenže na místě současné betonárny na Rohanském ostrově, jejíž provoz skončí na konci roku 2028, plánuje městská…
Na nekrytá schodiště do podchodů mám stejný názor. Je to zrůdnost a ničím neomluvitelné šetření na nepravém místě. Řekla bych,…
Zajímavé čtení, je fajn vidět, jak se dnes dá architektura řešit různými způsoby a přitom zachovat praktičnost i hezký vzhled👍👍👍