Rodinná kaple v podhůří Oderských vrchů, na polnostech v
historickém vlastnictví rodu sedláků šikanovaného po komunistickém puči, je
věnována památce stavebníkova dědečka.
Do krajiny je vevázána svojí polohou na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu –
svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svojí
osou hledící na východ na obec Osek a k vrchu Hostýnu. Vůči přírodě vystupuje
přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho
abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů.
Vertikální kanelování stavby dané otisky pečlivě řazených kmenů bednění lze
vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv
lidské kultury a odvěký sakrální symbol. Roseta východní fasády je „zasklena“
čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví při tavení
skla, nazývanému skláři harklos.
Autorská zpráva
Autoři: Petr Pelčák, Petr Uhrín, Marcela Uřídilová (vedoucí
projektu)
Kde jsou tyče na sjíždění o patro níž?
Minimalistické, ale praktické. Taková ideální kombinace pro rodinný život. A ta krytá terasa vypadá podle popisu parádně :-)
Zní to jako velmi promyšlený návrh. Máme podobně svažitý pozemek, tak mě inspiruje, že i takové místo má velký potenciál!
Je to moc krásný projekt :-) A ten důraz na orientaci místností podle světových stran..To dělá v každodenním životě obrovský…
Musím potvrdit..žádná plíseň, žádné tepelné mosty. Funguje skvěle!