Kritický nedostatek znalostí a zkušeností ohrožuje celosvětový stavební průmysl

Osmdesát čtyři procent respondentů v průzkumu se domnívá, že ve stavebním průmyslu se dostatečně neřeší vleklé problémy s nedostatkem znalostí, zkušeností a dovedností. Padesát pět procent respondentů je přesvědčeno, že tento problém je velmi vážný, přesto si 66 procent myslí, že právě jejich společnost svůj náborový a výběrový proces organizuje správně.

 

„Je překvapivé, že jednotlivé společnosti v průzkumu jsou přesvědčeny, že činí dostatek kroků, ale odvětví jako takové trpí nedostatkem kvalitních lidí. Bezpochyby je čas učinit nějaké společné kroky. Stavební společnosti by si měly vytvořit inovační přístup k náboru nových zaměstnanců a snažit se ve velmi náročném globálním prostředí přilákat ty nejlepší absolventy,“ komentuje výsledky globálního průzkumu Andreas Höfinghoff, partner společnosti KPMG Česká republika odpovědný za oblast stavebnictví, a dodává: „Na druhou stranu zkušenosti z lokálních trhů ukazují, že si společnosti tento problém dobře uvědomují a například s vysokými školami již intenzivně spolupracují.“

 

České stavebnictví sice zažívá růst - podle posledních údajů Českého statistického úřadu vzrostla celková stavební produkce v dubnu meziročně ve stálých cenách o dvě procenta a stavební úřady vydaly meziročně o 16,2 procenta více stavebních povolení,[1] nicméně i ono se musí potýkat s nedostatkem pracovních sil, především v dělnických profesích. Firmy se proto stále více obracejí do zahraničí.

 

Není to však jen celosvětový nedostatek zkušených a schopných pracovníků. Stavebnictví se podle nejnovějšího průzkumu KPMG International potýká také s nedostatečným řízením rizik, růstem nákladů a novými přísnými standardy v oblasti životního prostředí. A právě v problematice trvale udržitelného růstu je místo pro potencionální rozvoj stavebního odvětví. „Trvale udržitelný růst představuje skvělou příležitost pro předvídavé podnikatele, aby se chopili příležitosti. Uplatňování zásad corporate social responsibility jim může poskytnout skutečnou konkurenční výhodu a postavit je tak do pozice oblíbeného zaměstnavatele v rámci odvětví,“ říká Andreas Höfinghoff, partner společnosti KPMG Česká republika.

Všechny odpovědi byly shromážděny prostřednictvím osobních pohovorů s generálními řediteli a nejvyššími manažery předních světových stavebních dodavatelských společností v první polovině roku 2008.

 

·        Nejvíce postrádají stavební společnosti stavební a projektové manažery (74 procent), dále pak řemeslníky, specialisty a smluvní manažery (shodně 34 procent) a inženýry (30 procent).

·        Nedostatek schopných a talentovaných lidí bude mít podle účastníků průzkumu velký dopad na jejich podnikání. Téměř polovina z nich si myslí, že to omezí jejich růst (49 procent), zvýší riziko (21 procent) a náklady (19 procent) na současných projektech.

·        Na celém světě je zřetelný i další trend — téměř 77 procent respondentů potvrdilo, že zaměstnává pracovníky za zahraničí.

·        Na otázku, jak stanovují výši odměn —jednoho z klíčových nástrojů při snaze nalákat a přitáhnout nové talenty, odpovědělo 54 procent, že výši odměn stanovují v porovnání se svými konkurenty, 28 procent reaguje na pohyby na trhu a jen čtyři procenta dotázaných se snaží určovat odměny ve srovnání s jinými odvětvími.

·        81 procent respondentů tvrdí, že efektivně identifikují a oceňují možná rizika svého podnikání. Přesto dochází k překračování stanovených nákladů, a to z několika důvodů — podle 60 procent respondentů je to nárůst cen materiálů, dále pak špatně stanovený rozsah prací (55 procent), dále spory týkající se kontraktů (40 procent) a časová zpoždění (36 procent).

 

·        U časových zpoždění je situace podobná — jejich hlavní příčinu vidí respondenti ve špatně stanoveném rozsahu prací a odchýlení se od plánů (oba faktory shodně 57 procent) či sporech týkajících se kontraktů (34 procent).

 

·        Přes sedmdesát procent respondentů se domnívá, že ošetření rizik je v jejich společnosti efektivně řešeno ve všech fázích projektu. Jen 42 procent respondentů vždy používá rizikové matrice (nástroj pro oceňování rizik) a 38 procent vždy kvantifikuje u velkých kapitálových projektů možná rizika.

 

·        Celá čtvrtina respondentů však zřídkakdy nebo nikdy nezkoumá finanční situaci svého klienta či jeho likviditu.

·        Řízení rizik není zcela integrováno do celofiremní strategie. Důkazem toho je, že jen 36 procent generálních ředitelů dotázaných společností má přímou odpovědnost za strategické řízení rizik.

 

  

·        Dodavatelé ve stavebnictví se poučili z roku 2006, kdy nečekaná inflace měla pro ně v řadě oblastí vážný dopad. Sedmdesát procent respondentů letošního průzkumu prohlásilo, že učinili dostatečné odhady pro zvýšení nákladů.

 

·        Nejčastěji se jako položky citlivé na nárůst cen objevovali ocel (53 procent), subdodavatelé (45 procent), pracovní náklady/na práci (45 procent), stavební materiály (38 procent), ceny pohonných hmot (23 procent).

·        Téměř všichni respondenti potvrzují důležitost trvale udržitelného rozvoje — 94 procent jich považuje toto téma za důležité či velmi důležité pro nejvyšší vedení.

 

·        Proč? Odpověď je jednoduchá — více jak dvě třetiny respondentů se domnívá, že to zvýší jejich zisky (73 procent).

 

·        Nepřekvapí proto, že většina společností (78 procent) disponuje nějakým strukturovaným přístupem k této problematice. 94 procent například má tzv. Environmental Management System, který jim pomáhá dostát povinnostem v enviromentální oblasti.

 

·        Společnosti se také snaží vyvážit požadavky jednotlivých zainteresovaných skupin v této oblasti. Největší vliv v otázce trvale udržitelného rozvoje mají na stavební dodavatele zákazníci (51 procent), pak místní komunity (43 procent), zaměstnanci (30 procent) a akcionáři (26 procent).

 

·        U více jak dvou třetin firem (72 procent) je odpovědnost za problematiku udržitelného rozvoje určena na úrovni představenstva.

 

·        Přes to ale 50 procent firem nemá dostatečně nastavené výkonnostní ukazatele (Key Performance Indicators, KPI), aby si mohly ověřit zda a jak dosahují v oblasti trvale udržitelného rozvoje stanovených cílů. To může mít pro ně vážné důsledky — například nižší standardy během jednotlivých projektů a negativní důsledky pro pověst společnosti.

 

Zdroj: Tisková zpráva KPMG, 25. června 2008

---