Mateo Arquitectura: Katalánská filmotéka

Filmoteca de Cataluña je nové kino a národní filmový archiv v Barceloně.

Architekti: Mateo Arquitectura
Místo: Katalánsko, Španělsko
Klient: ICIC (Institut Català de les Indústries Culturals)
Hlavní architekt: Josep Lluís Mateo
Statika: BOMA, Agustí Obiol
Instalace: Grupo JG
Požární ochrana: Francesc Labastida
Dodavatel: Emcofa
Plocha: 7515 m²
Realizace: 2011
Rozpočet: 12 000 000 EUR
Foto: Adrià Goula



Filmotéka podle architekta
O tvaru… Ruiny naznačují konstrukci budov. Římské fórum je rovinou základů a kanalizace. Moje budova je ve starém městě umístěná tak, aby se vyjadřovala jako čistá konstrukce – bez opláštění, bez povrchové úpravy. Holé betonové nosníky a stěny, které tvoří fasády, jsou hodně rozdílné, čímž prokazují svou přináležitost k rodině zchátralých okolních zdí, z nichž se drolí omítka, takže odhalují svou původní základní hmotu. Filtry jsou vedle sebe na stěně. Tato kinematografická metafora není jen konceptuální; je především fyzická, smysluplná.  Ve starém městě, kde jsou budovy ve velmi úzkém vztahu, musí být interakce zprostředkované, filtrované. A to je realizováno prostřednictvím různých zařízení, jen s vágními odkazy na film.
O prostoru… Prostor je uspořádán kolem dvou pohybů:
Sestup do tmy kin, s odrazy diváků (opačná reflexe, herci vidění v řadě zrcadel)
Výstup do světla, na místa, kde se pracuje.
Dva dvory, propojené, ale nikoli kontinuální, doprovázejí a budují pohyb.




Katalánské filmotéka se nachází v historické čtvrti El Raval v Barceloně. Nedávno byla tato oblast zařazena do hlavního procesu transformace a modernizace, zachovává si však charakter zalidněné, hustě zastavěné, dokonce tísnivé přístavní čtvrti.
Filmotéka odráží ambivalentnost své existence. Zabývá se konstrukcí minulosti, aniž skrývá sílu své přítomnosti. Její vztah s umístěním určoval objem budovy. Projekt pracuje s měřítkem, takže budova se formálně sice vztahuje k sousedním stavbám, ale to vedlo k rozhodnutí vybudovat podzemní kinosály. V přízemí je navrženo jako průchod pro uživatele filmotéky a jako spojnice od jedné strany náměstí k druhé. Plaça de Salvador Seguí před budovou je nové náměstí, díky němuž se do tohoto místa dostává světlo a vzduch. Budova jako by komprimovala všechny úzké stávající konstrukce a jako kontrapunkt k nim vytváří svou boční fasádou nový intimní prostor: řadu verand chráněných výstupky.



Konstrukční uspořádání je výsledkem organizace prostoru kolem dvou objemů s obdélníkovými půdorysy. Jeden je zakončen na úrovni přízemí, druhý vyrůstá nad náměstím. Podélné fasády vymezují nadzemní objem, příčné tvoří skládačku s různými výčnělky. Funkční požadavky a prostorové pojetí budovy vylučují z různých důvodů použití středních podpor v podzemí. Konstrukci generují dvě roviny, odpovídající dvěma vnějším podélným stěnám. Stěny v podzemní jsou konvenční, slouží jako opěrné zdi, nadzemní část je tvořena „sochařsky“ podle požadavků programu, jaký konkrétně tvaruje. Mezi dvěma paralelními fasádami jsou rozmístěny příčné nosníky, které jsou dodatečně předpjaté kvůli redukci jejich tloušťky. Tyto nosníky podpírají běžné pevné stropní desky.





Plaça de Salvador Seguí má čedičovou dlážbu v portugalském stylu, která vyznačuje cestu do foyer filmotéky a spojuje vnějšek s vnitřkem. Prostorné foyer je osvětleno panoramatickými okny, která jako širokoúhlá plátna rámují okolní městskou krajinu. Filmotéka je navržena jako řada filtrů a obrazovek, umístěných na fasádách, které propojují vnitřní a vnější v příčném směru i shora dolů. Uvnitř v horních patrech se také nalézají filtry: barevné skleněné zástěny rozdělují prostor a, stejně jako filtry a membrány filmových kamer, řídí intenzitu a barvu denního světla.





V prvním podzemním podlaží se nacházejí galerie pro dočasné výstavy a seminární místnosti. V druhém suterénu jsou dva kinosály. Sestup do podzemních podlaží je zatemněný, světlo tu zprostředkovávají zrcadla, sklo a povrchy ve světlých barvách.