Nová budova FA ČVUT

Fotogalerie ke článku (5)

Nová budova FA ČVUT

Nová budova FA ČVUT

Nová budova FA ČVUT

Nová budova FA ČVUT

Nová budova FA ČVUT

Celá fotogalerie (5)

Data:
vítězný návrh v soutěži, 2004
projekt ÚR, 2007
předpokládané zahájení stavby 2008

Prolegomena: o výstavbě areálu ČVUT v Dejvicích

(text vznikl na základě rozhovoru Mileny Sršňové a Petra Vorlíka, uskutečněného počátkem roku 2005 během výstavy soutěžních návrhů na novou budovu FA ČVUT)

  Areál ČVUT v Praze-Dejvicích se staví od 20. let 20. století. Dostavěn doposud není a jeho pojetí se stále přehodnocuje. Stará Technika měla na počátku dvacátého století fakulty a katedry roztroušené v mnoha objektech v centru Prahy a v budově na Karlově náměstí (architekt Ignác Ullmann, sedmdesátá léta devatenáctého století). V roce 1911 bylo proto vedením ČVUT rozhodnuto zbudovat vlastní areál, který by školu soustředil na jednom místě. Které místo by bylo vhodné, to se zvažovalo i po vzniku Československé republiky. V roce 1923 stát vykoupil pro Techniku dejvické pozemky a generálním projektantem areálu se stal Antonín Engel, který v té době už zpracovával regulační plán Dejvic. Engelovo řešení, založené na radiálně okružní osnově ulic a na uzavřeném blokovém schématu bylo od počátku kritizováno odbornou veřejností jako nevhodné pro školy.  

Engelově práci na regulaci Dejvic v letech 1922 - 1924 předcházela soutěž na severozápadní sektor Prahy, vypsaná Státní regulační komisí s hlavním cílem prověřit vhodnost Letné jako místa pro parlament. Soutěž, obeslaná 17 řádnými návrhy, jedním po termínu a jedním (právě Engelovým) mimo soutěž, neměla vítěze. Na pozemcích pozdějšího areálu ČVUT bylo nejprve navrhováno obecně administrativní využití.  

Podle Engelova generálního projektu byly vystavěny jen dva bloky - VŠCHT (architekt Severin Ondřej, 1925 -1933), a blok obsahující fakulty zemědělsko-lesnickou, architektury a pozemního stavitelství, stavebního inženýrství a Státní zkušební ústav stavebních konstrukcí profesora Kloknera (architekt Theodor Petřík, 1929 - 1937). Plány ostatních budov byly nakresleny ale nerealizovány. Po druhé světové válce byla sice vůle pokračovat ve výstavbě Techniky, ale objevovaly se i úvahy o tom, že by bylo výhodnější postupovat podle jiného urbanistického schématu. Proto bylo v roce 1947 vyzváno šest profesorů školy architektury, aby vypracovali orientační zastavovací studie. Návrhy ukázaly, že je skutečně možné a výhodné postupovat jinak. A od té doby se uvažovalo i o soutěži, která by našla konkrétní způsob, jak dostavět areál ČVUT. Autorem jedné ze studií z roku 1947 byl František Čermák, bývalý Engelův student a asistent. Když poté v letech 1957 - 1958 proběhla soutěž na dostavbu areálu, které se pro velkou náročnost zúčastnilo tentokrát pouze 11 týmů, zvítězili právě architekti František Čermák, Gustav Paul, Jiří Liberský a Vladimír Hladík s návrhem charakteristickým hravou hřebínkovou půdorysnou strukturou objektů. Opět byla realizována pouze jedna etapa - dnešní fakulta strojní a elektrotechnická s laboratořemi a menza.  

Z pohledu historie architektury je zajímavá skutečnost, že soutěž probíhala ve stejné době, kdy vznikal projekt výstavního pavilonu na Expo 58 v Bruselu, který je obecně považován za klíčový zlom v dějinách československé architektury v 2. polovině dvacátého století, a že i v soutěži na areál ČVUT už prakticky všichni autoři opustili dogma socialistického realismu. Soutěž tedy ukazuje, že se jednalo o celospolečenský trend a bruselský pavilon byl pouze špičkou ledovce... Není bez zajímavosti, že Antonín Engel se nikdy nesmířil s tím, že jeho koncepce je opouštěna, a soutěžní porota se v roce 1958 kvůli Engelově stížnosti musela sejít nanovo. Své rozhodnutí však nezměnila a Engelovi dala na srozuměnou, že svou koncepci přeceňuje a že jeho postoj je subjektivní.  

V šedesátých letech proběhly dvě interní soutěže na návrh budovy fakulty architektury a pozemního stavitelství. Soutěž v roce 1962 víceméně odvrhla i hřebínkovou strukturu a objevily se především deskové objekty, které uzavíraly osu areálu. K realizaci nebyl vybrán žádný návrh. Ze druhé soutěže v letech 1963 - 1964 vzešlo kompromisní řešení - návrh architektů Františka Čermáka, Gustava Paula, Jaroslava Paroubka a Jana Čejky, který byl nakonec vybrán pro realizaci. Jedná se o téměř skulpturální kompozici kombinující nízkou podnož v ose (vstup, atrium, posluchárny), která nebrání výhledům na zelené svahy Hanspaulky a spojuje převýšené deskové hmoty po stranách. Výstavba, zprvu preferovaná tehdejší vládou a komunistickou stranou, začala v roce 1966 a táhla se téměř dvacet let, až do roku 1982. Během té doby se projekt ještě měnil a idea samozřejmě zestárla (ještě v době vzniku byl projekt jako progresivní publikován i v zahraničí - Čermák, F.; Paul, G.; Paroubek, J. Der Technischen Universität in Prag. Deutsche Architektur 1, 1973, s. 30 - 33). V roce 1976 došlo také k oddělení Fakulty architektury od Fakulty stavební.  

O čem se během soutěží a při jejich přípravě diskutovalo? O systému výuky nikoli. Praxe sice prověřila hřebínkové schéma jako nejvhodnější pro vysoké školy, ale ono samo nevzniklo na základě zadání soutěže nebo výzkumu výuky, ale spíš jako aktualizace a posun vůči starším projektům Engelovým a jako rozvinutí meziválečných studií nemocničních provozů od Františka Čermáka a Gustava Paula. V soutěži v roce 1958 uplatňovaly fakulty své plošné nároky, ale důraz byl kladen zejména na překonání blokového schématu, na diferenciaci studentských a učitelských provozů, ateliéry a laboratoře byly pojímány jako univerzální průmyslové haly a mimořádný význam sehrál také požadavek na způsob výstavby (tzv. proudová výstavba, typové prvky, moderní soudobé materiály a vybavení!!). Podstatná je asi i skutečnost, že výstavba byla pojímána v rámci celého kampusu jako jeden celek, dispozičně, provozně, esteticky, a nikoliv jako jednotlivé objekty. Za celkovým řešením areálu vždy stála konkrétní osoba, jeden rukopis (Engel, Čermák).

Ing. arch. Petr Vorlík, Ph. D., architekt a historik, působí na FA ČVUT v Praze a ve VCPD ČVUT v Praze; text čerpá z autorovy disertační práce a z výsledků výzkumného záměru MSM č. 214500027; podrobnější historie dejvického areálu je shrnuta v publikaci VORLÍK, P. Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech. Česká technika - nakladatelství ČVUT, Praha 2006.