OMGEVING: Park Boekenberg

Zastaralé zařízení nevyhovovalo moderním zdravotním a bezpečnostním předpisům. Po diskusi ohledně toho, zda je vůbec obnovovat, se město a architekti rozhodli pro rehabilitaci. Jako u většiny evropských projektů hrálo historické využívání místa hlavní roli v nasměrování návrhu. V době mezi 16. a 18. stoletím toto místo sloužilo pro výlety a odpočinek rodin. Období mezi rokem 1792 a začátkem první světové války bylo zlatou dobou parku, kdy si soukromí objednatelé dali zbudovat rokové stavby a zahradu v anglickém stylu. Během 20. století došlo krátkozrakými aktualizacemi k degradaci parku, čemuž zabránilo až prohlášení parku za národní kulturní památku v roce 1974. Od té doby je park postupně revitalizován.

S ohledem na historii pozemků zahrnuje jedna část urbanistického plánu také rekonstrukci zrcadlového rybníku na konci parku jako romantické krajiny. Umístění vodního útvaru zprostředkovává propojení k lesu a loukám na západě. Ekologická úprava vody zajišťuje kvalitu v souladu s místními předpisy. Užitečné bakterie, houby, rostliny, šneci a další organismy rozkládají škodliviny. Kdysi modrý, uměle vytvořený bazén byl přeměněn na přírodní koupací lagunu obrostlou místy mechem a rákosím.

V centru této části plánu je řada kortenových pavilonů, v nichž jsou šatny pro plovárnu. Tři konstrukce se šikmými stěnami a střechami evokují skalní útvary se zemitými tóny povrchu. Zelené střechy poskytují pěkné vyhlídky z bytů v sousedství. Můstek přivádí návštěvníky k objektu brány, na kterou navazuje cesta, po níž lze park opustit. Při vstupu do areálu se objasní osové uspořádání a vedlejší cesta vede k šatnám, sprchám a koupališti. Minimum staveb a nutné údržby otevřených ploch poskytuje lidem místo, které mohou obývat, jak sami chtějí.

autor, foto: OMGEVING