Současná výstava je završením několikaletého bádání o tvůrcích, kteří donedávna nebyli ani v Polsku příliš známi. Varšava je již čtvrtým zastavením této výstavy. Všechny předchozí proběhly v zahraničních galeriích, v Portu, v Barceloně a také na Fakultě architektury a umění Yaleské univerzity.
V jediném sále muzea si mohou návštěvníci prohlédnout tvorbu obou umělců v koncentrované podobě. Zdokumentovány jsou zde všechny významné stavby a projekty doplněné sochami, obrazy a didaktickými pomůcky. Vystavené práce jsou rozdílné nejenom svým typem, ale mají i velmi rozdílné měřítko.
Ze společné architektonické tvorby manželů Hansenových jsou vystaveny nákresy vlastního varšavské bytu, fotografie letního domu v obci Szumin a panelového sídliště v Lublině nebo model výřezu urbanistického projektu s názvem Kontinuální lineární systém. Utopistický projekt z šedesátých let navrhující bydlení v roce 2000 v systému liniových měst táhnoucích se přes celé Polsko, od moře až k Tatrám.
Důležitou částí tvorby představují didaktické pomůcky, které Oskar Hansen využíval při své výuce na Akademii výtvarných umění. Rozměrné pomůcky sloužily k objasňování teorie Otevřené formy; studenti vytvářeli kompozice a modely dle idejí této teorie. Vystavené objekty a dokumenty doplňuje několik videí, které ukazují Oskara Hansena při práci a při výuce.
Oskar Nikolai Hansen, (Helsinki, 1922 – Warszawa, 2005) – architekt, výtvarník, teoretik a pedagog. Syn ruské matky a norského otce. Vystudoval Vyšší technickou školu ve Vilnusiu (1942) a po konci druhé světové války Fakultu architektury na varšavské polytechnice.
V letech 1948-50 pobýval díky stipendiu v Paříži a praktikoval v kancelářích Pierre’a Jeanneretaa a Fernanda Légera. Na kongresu CIAM v Bergamu v roce 1949 se odvážil kritizovat Le Corbusiera a byl proto pozván na letní školu CIAM pořádanou v Londýně. Přes možnost zůstat praktikovat ve Velké Británi se vrátil do poválečného Polska s nadějí, že zde lépe uplatní své schopnosti.
V roce 1959 vyhlásil na kongresu CIAM v nizozemském Otterlo manifest Otevřené formy a rozhodl se dále pracovat pouze na zakázkách, ve kterých byl schopen svoji teorii naplnit. Od roku 1952 až do roku 1983 vyučoval na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a ovlivnil tak řadu polských architektů i výtvarníků.
Zofia Garlińska-Hansen (Kałuszyn 1924 – Warszawa, 2013) – architekta a spoluautorka teorie Otevřené formy. Absolventka Fakulty architektury varšavské polytechniky. Spolu se svým manželem Oskarem Hansenem se podílela na architektonických návrzích.
Muzeum současného umění sídlilo do roku 2016 v modernistickém pavilonu s názvem Emilia, který byl v době socialismu legendární prodejnou nábytku ve Varšavě. Ve stejném roce byl, kvůli developerské výstavbě, pavilon zbořen a pro novostavbu muzea byl vyhrazen pozemek v blízkosti Paláce kultury. Autorem novostavby muzea je americká architektonická kancelář Thomas Phifer and Partners.
Muzeum našlo dočasné útočiště v dřevěném pavilónu na nábřeží Visly, který byl do Varšavy přenesen z Berlína. Pavilon byl v letech 2008 – 2010 využíván jako Kunsthalle a je dílem rakouského architekta Adolfa Krischanitze. Objekt má tvar bílého kvádru s expozicí o ploše 600m2 doplněnou kavárnou a vstupní recepcí s knihkupectvím. Povrch bílé vnější fasády pokryl svými kresbami mladý polský malíř Slawomir Pawszak. Celou stavbu zapůjčila varšavskému muzeu vídeňská nadace Thyssen-Bornemisza Art Contemporary.
Vladimír Balda
Zdroj foto:
výstava: http://prasa.artmuseum.pl
provizorní objekt muzea: http://prasa.artmuseum.pl
👍
Zabýval se někdo tím, čí vinou vyžaduje většina projektů změnu územního plánu? Kdy je to opravdu špatným územním plánem a…
Dobrý den, zajímalo by mě od kterého roku se na střechy používa keramická drazkova krytina a keramická krytina borůvka. Děkuji…
Děkujeme za skvělý článek!
Zajímavé čtení, které dobře ukazuje, jak široké a různorodé dnes architektura je, od technických řešení až po vztah k prostředí…