Otevřený dopis

Fotogalerie ke článku (1)

Signatáři

Signatáři
Celá fotogalerie (1)

Národní knihovna a Klementinum

Vážený pane premiére,
vážený pane primátore,
vážený pane ministře kultury,
vážený pane ministře školství,

bez velké nadsázky lze říci, že naše společnost je již deset měsíců rozpolcena v názoru na návrh nové budovy Národní knihovny. Jsme přesvědčeni, že to není pouze z důvodu estetického působení vybraného návrhu, ačkoliv jedině k tomu se mediální kampaň upíná.

1. Vyzýváme,
A. aby problém nové budovy Národní knihovny přestal být chápán a řešen jako konflikt mezi příznivci a odpůrci vybraného soutěžního návrhu, či dokonce jako konflikt mezi politickou mocí a obránci umělecké svobody architektů.  
B. aby projekt nové budovy Národní knihovny byl řešen jako součást komplexního projektu, který můžeme ve zkratce znázornit jako trojúhelník, v jehož jednom vrcholu je Klementinum, ve druhém nová budova Národní knihovny a ve třetím Univerzita Karlova. Tři komise památkářů, právníků a architektů nyní řeší otázku urbanistického dopadu vybraného návrhu na Pražskou památkovou rezervaci a otázku regulérnosti mezinárodní architektonické soutěže a legitimnosti jejích výsledků.  

2. Tvrdíme, že
A. problém stavby nové budovy Národní knihovny, k níž architektonická soutěž byla jedním z prvních nutných kroků, leží mnohem hlouběji než otázky, na které všechny tři komise mají nalézt odpověď. Základní nezvládnutou otázkou byla totiž již příprava soutěže architektů. Ta měla proběhnout na základě mnohem širší odborné diskuse, a soutěžní podmínky měly být výsledkem mnohem širší odborné dohody, než tomu bylo.
 B. svěřit organizaci takto komplexního projektu do rukou jediné osoby — ředitele dnešní Národní knihovny, byl omyl. Není možné od jedné osoby nebo jedné instituce očekávat ani vyžadovat, aby odborně a nestranně hájila natolik protichůdné zájmy, jako je například zájem manažera lukrativních prostor na hlavní pražské turistické trase a zároveň zájmy sice nejdůležitějších, ale komerčně nezajímavých uživatelů Národní knihovny, kterými jsou vlastní čtenáři.  
C. není možné z obavy před mezinárodní blamáží prohlásit jakékoliv pochybnosti o výsledku mezinárodní soutěže architektů za nepřípustné. Pokud soutěžní výsledky odkryly konkrétní nedostatky místa či nedostatky soutěžního zadání či došlo-li v hodnocení poroty k vážnému pochybení, je třeba o nich zcela legitimně diskutovat a řešit je. Vždyť Letná není anonymní soutěžní louka, ale předpolí Hradčan a mezinárodní soutěž architektů není sportovní utkání, jehož jediným cílem je stanovit pořadí soutěžících. Architektonická soutěž je především hledáním architektonického řešení vhodného k realizaci. V Evropě se tak závažných společenských úkolů, jako je stavba Národní knihovny, chápe ministerstvo, vláda či prezident republiky.  

3. Upozorňujeme, že  
A. organizace soutěže a výběru místa se měl ujmout, tak jako například při stavbě Národního divadla, přípravný sbor, který by zasvěceně a vyváženě zastupoval nejen Národníknihovnu, ale i stát, město a památkovou ochranu, a navíc by bral ohled na zájmy Univerzity Karlovy a dalších vysokých škol. Stát, protože financování provozu Klementina a eventuální výstavba i provozování a údržba nové budovy budou hrazeny ze státního rozpočtu, resp. z veřejných prostředků. Město Prahu,protože Národní knihovna je jednou z nejdůležitějších součástí městské struktury. Památkovou péči, neboť Národní kulturní památka Klementinum se nachází v centru Pražské památkové rezervace a Národní památkový ústav a Odbor kultury a památek magistrátu jsou hlavními ochránci tohoto statku zapsaného na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Univerzitu Karlovu, neboť většinu klientů Národní knihovny tvoří studenti a učitelé naší nejstarší univerzity, možná jediné školy podobného významu na světě, která dnes nemá svoji vlastní univerzitní knihovnu.*)  
B. příprava eventuální nové budovy Národní knihovny by neměla být řešena odtrženě od projektu rekonstrukce či revitalizace Klementina a bez předchozího vyřešení statutu a systému Univerzitní knihovny, respektive uceleného systému fakultních univerzitních knihoven. Jak upozornilo 22 signatářů — významných českých a zahraničních architektů v dopise Ministerstvu kultury ČR ze dne 24. října 2007, je nutno především komplexně zhodnotit situaci Národní knihovny a prostorový a stavební potenciál budovy Klementina po přesunu Státní technické knihovny do její nově realizované budovy v Dejvicích.**)  
C. univerzitní a vědecký život a jím katalyzovaný život umělecký znamenají pro každé město nenahraditelnou energii, která formuje jeho duchovní a posléze i architektonickou tvář. Fakt, že vysokoškolský živel stále sídlí v historickém jádru Prahy a není odsunut na periferii, je jednou ze záruk, že město lépe odolá neblahým důsledkům turistického průmyslu. Univerzitní život odehrávající se v městském centru je důležitý pro uchování jeho historické integrity a autenticity, oceňované i v důvodové zprávě zápisu Pražské památkové rezervace na listinu světového kulturního dědictví UNESCO.  
D. Národní knihovnu a Klementinum, kde sídlila tři sta let Univerzita Karlova, se svou Univerzitní knihovnou, můžeme bez nadsázky nazvat epicentrem české vzdělanosti. Stavební vývoj Klementina je živou učebnicí architektury, sochařství a malířství. Očekávaná rekonstrukce Klementina by neměla snížit nastavenou úroveň jeho umělecké kvality. Budoucí autor rekonstrukce Klementina by měl být vybrán v náročné a dobře organizované architektonické soutěži. Klementinum si zaslouží svého současného Carla Luraga, Kiliána Ignáce Dientzenhofera či Ladislava Machoně.  

4. Proto doporučujeme, aby všechny zainteresované instituce, kterými jsou Ministerstvo kultury ČR, Ministerstvo školství ČR, Magistrát hlavního města Prahy, Národní knihovna, Národní památkový ústav a Univerzita Karlova, byly vyzvány k sestavení přípravného sboru. Ten by měl přednostně :  
A. garantovat zpracování vysokoškolského urbanistického generelu, v rámci jehož systému by Národní knihovna a Univerzitní knihovna, respektive fakultní univerzitní knihovny, získaly své logické systémové místo a dimenzi.
B. objektivně zhodnotit a popsat prostorový a stavební potenciál budovy Klementina po přesunu Státní technické knihovny do její nově realizované budovy v Dejvicích
C. navrhnout formu soutěže, ze které by vzešel autor naléhavé rekonstrukce Klementina.  
Závažnost projektu nové Národní knihovny je možné plně ocenit na pozadí skutečnosti, že od stavby Národního divadla a Národního muzea v druhé polovině 19. století a Národního památníku na Vítkově na sklonku První republiky nebyla v Čechách postavena stavba obdobného významu.    

Děkujeme za Vaši pozornost.  
V Praze, 15. ledna 2008   
Doc. PhDr. Jiří T.Kotalík, CSc.
Podolská 96, 144 09 Praha 4
E-mail: kotalik@avu.cz
( jménem ostatních signatářů )  

*) Stojí za to připomenout si historii Univerzity Karlovy a její knihovny v Klementinu: Roku 1622 se Karlova univerzita dostala pod správu Jezuitského řádu a jezuité soustředili knihovny jejích jednotlivých kolejí do Klementina. Některé fakulty, jako třeba filosofická a právnická sídlily potom v Klementinu až do 30.let 20.století. Fakulty Německé pražské univerzity zde sídlily až do roku 1945. Když byl Jezuitský řád roku 1773 z politických důvodů zrušen a jezuité museli Klementinum a Prahu opustit, Karlova univerzita a její knihovna zde zůstaly. Finanční problémy, které tím univerzitě nastaly, se podařilo Františkovi hraběti Kinskému zmírnit tím, že přesvědčil Marii Terezii, aby univerzitní knihovnu vzal stát do své režie a tudíž i správy. Knihovní sbírky byly tedy v roce 1777 prohlášeny za „Veřejnou c.k. universitní knihovnu“. Pro Univerzitu Karlovu svým způsobem pohodlný vztah funguje od té doby až dodnes, i když knihovna měnila mezitím několikrát svoje jméno a nakonec přišla nad původně svojí knihovnou o jakýkoliv vliv. Podle dekretu z roku 1782 začali pražští tiskaři odevzdávat knihovně jeden povinný výtisk a od roku 1807 se tato povinnost rozšířila na celé území Čech a Moravy. Tím původní čistě univerzitní knihovna dostala také funkci a statut knihovny národní.  
**) Je třeba položit si otázku, má-li dnes smysl povinně archivovat v Národní knihovně podobně jako v roce 1782 dva výtisky z celkové české knižní a časopisecké produkce a má-li navíc smysl obsluhovat také jejich archiv, super rychlým ale i super drahým a zranitelným automatizovaným zakladačovým systémem. Je to totiž z 80 % archiv literárního braku, který například v sousedním Německu uskladňují do speciálních a finančně nenáročných archivů vzdálených i stovky kilometrů od čtenáře. Vždyť o většinu takto povinně archivovaných výtisků budou mít zájem možná až za mnoho let budoucí historikové.  

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*