Jednoho z nejúspěšnějších současných českých malířů Patrika Hábla dlouhodobě zajímají fenomény obrazu, prostoru a měřítka. A také diváka. Se svými díly vstupuje do prostorů sakrálních, galerijních, veřejných i jiných. Pro svůj příspěvek zvolil několik ukázek svých prací z posledních sedmi let, kdy své obrazy vytvářel pro konkrétní místo a čas, ať už to bylo na týden, na 40 dnů, nebo na jeden večer. Většina uvedených instalací byla dočasné povahy. „Je důležité si uvědomovat, že pomíjivost patří nejenom k člověku, ale stejně tak i jeho stopě,“ upozorňuje Hábl.
Vizuální umělec a sochař Jiří Příhoda, jeden z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého (1997), věnoval poslední desetiletí práci na instalacích či prostorových objektech, které si osvojují formosloví architektury a které mohou mít jisté utilitární funkce. Právě účel podle něj posouvá „sakrální“ vizuální umění k „profánnímu“ designu. Hranice mezi těmito dvěma disciplínami a přístupy je nicméně nejasná. „To pro mě představuje stejně silné téma jakým bylo v 90. letech 20. století a na přelomu milénia prostorové vnímání „rubu a líce“ naší existence a její konstrukce,“ uvádí Příhoda.
Přednáškovou sérii připravuje spolek Pěstuj prostor za podpory Ministerstva kultury ČR, města Plzně a Nadace české architektury.
Přednáška bude ke zhlédnutí zdarma na facebookovém profilu Pěstuj prostor.
podle podkladů pořadatele













nádraží a okolí znám. Z výkresů bez jakéhokoliv kontextu, chybí sever, kde je řeka, nebo nějaká navazující ulice, nic, nic,nic.…
Izos podle mě řeší i tyhle věci docela dobře. Líbí se mi, že se nezaměřují jen na klasické zasklení, ale…
Investor si hlavně hlídá cenu. Dokud to nebude povinné, tak zvolí levnější variantu.
Palec nahoru za zachování a znovupoužití těch trámů.
Jak bych mohl sehnat právě tento díl, prosím? Je elektronická verze?