Pavilon u základní školy

Výrazně horizontální hmota pavilonu byla rozehrána nepravidelně vystupujícími objemy tříd s velkými okny, která jí daly plasticitu. Tu navíc podtrhuje struktura horizontálně tažené omítky. Její bílá barva koresponduje s odlehčeným objemem a je kombinována ve vystupujících kostkách tříd světlými okenními rámy. Naopak rámy komunikací a velkých prosklených stěn kontrastují v tmavě modrém odstínu.

Hra s vnější hmotou koresponduje se záměrem rozehrát vnitřní prostory školy, kterými se podařilo oživit tradiční středovou chodbu a ve dvou místech ji rozšířit do prosvětlených zálivů. Chodba a schodiště se tak staly více než komunikací. Děti zde tráví volný čas, ale chodba se stává i součástí výuky. Zmíněné zálivy i schodiště jsou vybaveny tematickými tabulemi, texty s jazykovou náplní nebo základní matematikou. To vše rozšiřuje pole působnosti výuky za hranice tříd, které zůstávají ve stálém vizuálním kontaktu s chodbou díky horizontálním oknům.

Nárožní vstup u přístupové cesty je na rozdíl od tvarově jednoduché formy celé školy zvýrazněn křivkou markýzy. Za ní se rýsuje prosklená hmota schodišťové haly. Ani ta není jen komunikací, ale je současně herním a odpočinkovým prostorem, místem pro divadelní či hudební představení, shromáždění a společným prostorem pro všechny žáky, učitele, případně i rodiče.

Pro výuku i volný čas škola využívá také střešního prostoru – část je pokryta extenzivní zelení a část je vybavena mobiliářem určeným ke hrám i odpočinku.

Autorská zpráva
Foto: POParch