Přestavba domu "okál" v Pozlovicích

Vestavba podkroví a další úpravy

Investor: manželé Ponczovi
Autor: Jitka Ressová / Ellement
Spolupráce: Lenka Burýšková, Petra Martináková
Dodavatel: Lumner, s. r. o.
Projekt: duben-srpen 2007
Realizace: 2007-2008
Využitelný prostor podkroví: 310 m³
Plocha podkroví: 76 m²
Cena: cca 950 000 Kč
Autor fotografií: Libor Stavjaník, archiv autorky (původní stav a celkový pohled)

Autorská zpráva
„Okál“ — pod tímto pojmem se nám vybaví typový montovaný domek z lehkého prefabrikovaného dřeva — výrobek RD Rýmařov. Název dům převzal po německé firmě OKAL — Otto Kreinbaum, která dodávala výrobní technologii a také první projektovou dokumentaci. Domky vyráběné od roku 1968 u nás zlidověly. Známe je z předměstí měst i vesnic. Vyzděné přízemí či zvýšený suterén — většinou obložené „kabřincem“ — tvoří podnož pro montovanou stavbu hlavního obytného patra z bílých panelů. Sedlová střecha s velkými štíty natřenými hnědým Luxolem…

Předem definovaný prostor a omezený rozpočet jsme vzali jako výzvu.

Požadavkem investora bylo vybudovat v podkroví samostatně přístupnou obytnou jednotku. Dům tak bude obydlen třemi generacemi, kde každé přináleží jedna etáž. Přízemí babička, patro rodiče, podkroví mladý pár.
Prvním problémem bylo vyřešit přístup do podkroví. V domě bylo sice dřevěné schodiště vedoucí do krovu, ale přístup na něj byl ze středu dispozice — průchodem přes patro rodičů. Od varianty umístění schodů na fasádě jsme pro velkou výšku a náročnost konstrukce ustoupili. Schodiště jsme tedy umístili v prostoru nejmenšího pokoje přízemí. Vstup je ze zadní strany objektu ze zahrady, přímo z úrovně terénu. Zádveří s malou šatnou pod schody je posuvnými dveřmi odděleno od nástupu na schodiště, které se stáčí před komínem.
Ze dvou variant dispozice byla vybrána ta více otevřená. S průhledem do krovu i schodiště a s kuchyňským koutem umístěným v rámci obytného prostoru.
Pokoj a ložnice jsou umístěny při severní štítové stěně. Dělicí stěna mezi nimi je zalomená s vestavěnými skříněmi. Strop nad pokoji je snížen a ve špici krovu vzniká úložný prostor přístupný z komunikačního prostoru.

Obytný prostor je až po vrch otevřený. Pásový vikýř umístěný ve vrcholu prosvětluje celé podkroví západním světlem. Velký vikýř zvětšuje obytný prostor a umožňuje výhled do zahrady. Okna ponechaná ve štítu pouští do prostoru a na jídelní stůl jižní slunce. Obytný prostor se tak díky otvorům ze třech stran stává prosvětlený a nečekaně prostorný. Tento pocit umocňuje bílý lazurní lak na OSB deskách na stěnách i podlaze.

Koupelna. V původním návrhu bylo WC umístěno samostatně. Nakonec dal investor přednost sloučení obou místností a do prostoru se tak kromě vany vešel i sprchový kout. Konečnou velikost jsme vyměřovali přímo na místě; model 1:1 ověřil umístění zdí i vzdálenosti mezi jednotlivými zařizovacími předměty. Střešním okýnkem umístěným nad vanou je při koupeli výhled na oblohu.

Barevné a materiálové řešení
Barva bílá s přiznanou strukturou štěpek. Dřevoštěpkové desky — konstrukční a zároveň pohledový materiál použitý na obvodové stěny a šikmé podbití. Dělicí příčky jsou ze sádrokartonu. Dřevoštěpa je bílá, sádrokarton barevný. „Khaki“ jsme vybírali hodně dlouho. Barevný akcent — ibišková HPL na dvířkách v kuchyni. Koupelna bílá, obklad RAKO 150×150 mm, na podlaze dlažba s protiskluzovou úpravou. Khaki na sádrokartonu přebíhá i do koupelny.


RECENZE:
Přestavba okálu v Pozlovicích
Mariana Pančíková

Rodinný dům typu Okal je dnes, na počátku 21. století, podobně jako třeba fenomén chatařství nebo vilka „šumperák“, víc než jen dědictvím totalitního režimu a terčem znechuceného odplivnutí kritického pozorovatele. Je to i nostalgická vzpomínka na sedmdesátky a osmdesátky; specifikum doby i místa; objekt, který evokuje český a moravský venkov vídaný v dětství z okénka rodinného vozu značky Trabant. Generace Husákových dětí směřuje do středního věku a romantizující vzpomínání na dobu „za totáče“ (kterou se jejich rodiče snaží vytěsnit z mysli) a její vlajkové atributy se pro ně stalo módou.

Název okál zlidověl a existence tohoto domu v české krajině byla – na rozdíl od jeho uvedených souputníků – posvěcena Československým svazem architektů. Pro podnik RD Rýmařov byla v roce 1968 v soutěži vybrána a zakoupena německá licence na lehké dřevěné domy OKAL (vynález Otto Kreibauma) a okál rychle získal oblibu mezi stavebníky, kteří chtěli a mohli mít místo obvyklého normalizačního štoku „něco extra“. Viděno dnešní optikou, okál u nás dramaticky předběhl dobu a byl pionýrem mezi moderními dřevostavbami.

V Pozlovicích na Zlínsku je okálů hned několik a v jednom z nich proběhla na první pohled z ulice nepříliš patrná přestavba. Do dvougeneračního okálu novějšího typu z roku 1991 byla v půdním prostoru vestavěna nová bytová jednotka o třech pokojích, proběhlo zateplení celého domu, repase oken a chystá se nový nátěr fasády. Původní, poněkud překonaný keramický obklad soklu brzy doplní světlá modrozelená omítka a nové oplechování. Zrušit přesah sedlové střechy a osvěžit tak konvenční siluetu domu se přes veškerou snahu architektek i mladých klientů nepodařilo — v domě žijí další dvě generace, jejichž přání bylo nutné zohlednit.

Díky poměrnému mládí původní konstrukce nenastaly při zateplení problémy u okálů obvyklé. (Pláště okálů postavených do roku 1990 jsou totiž z azbestocementových desek, u kterých při demontáži nebo narušení dochází k nebezpečnému uvolňování azbestových vláken, jejichž vdechování způsobuje rakovinu.)

Mladý manželský pár investorů – on hudebník a keramik, ona výtvarnice — bezesporu naplňuje stereotypní představu o vzácném živočišném druhu zvaném „osvícený klient“. Jako bonus si podle architektek z nabídnutých řešení manželé vždy vybrali to lepší. Dobrý vztah a důvěra mezi architektem a klientem se na konečném výsledku projevily i v detailech, klientka pouze z praktických důvodů nesdílí nadšení z vrcholového světlíku v krovu. Ten sice skvělým způsobem doplňuje přirozené osvětlení obytné kuchyně a umožňuje uspořádat doma i příležitostnou menší výtvarnou dílnu s horním světlem, nejde jej však kvůli umístění umýt. Také protiskluzovou dlažbu v koupelně nelze nazvat bezúdržbovou, klienti se pro ni ale i přes určité varování architektky rozhodli kvůli masážní funkci prolisů.

V původní dispozici se schůdky na půdu nacházely na vnitřní chodbě domu v 1. NP. Zadáním bylo navrhnout zcela oddělený přístup do nové jednotky. Po prvotních úvahách bylo vnější schodiště z ekonomických důvodů zavrhnuto, byl obětován jeden pokojík a vytvořen zvláštní vstup ze dvora se zádveřím a komorou pod schodištěm v patře rodičů. Ne příliš velkorysé, ale dostačují schody vedou přímo do obytné kuchyně.

Celkové přání klienta se neodlišovalo od jiných zadání — prostor a světlo. To se také podařilo vytvořit, alespoň v obytné kuchyni. Po konstrukčních úpravách 1. NP byl do dvora umístěn velký vikýř na šířku celého obytného prostoru. Byl také vybudován už zmiňovaný vrcholový světlík do ulice. Na krokve byly umístěny jakési dřevěné truhlíky a ty daly uvnitř prostoru vzniknout iluzi trámů.

Na stěnách i podlahách ve všech místnostech jsou OSB desky opatřené nátěrem z bílého tvrzeného vosku (v případě podlahy dvojité OSB desky s kročejovou izolací, se zbroušeným povrchem a šedým voskem). Výsledkem je hřejivý, saténový vzhled i dotek. Zároveň se tím dům přiznává ke svému konstrukčnímu materiálu. V obytném prostoru se nachází kuchyň, která se skládá částečně ze skříněk provedených ze stejné OSB desky jako stěny a podlaha (včetně vestavěné myčky) a částečně ze skříněk a ostrůvku malinové barvy. Mimořádným solitérem v kuchyni je zavěšená digestoř, improvizovaná z prosté ventilační trouby a ventilátoru, která může být v případě potřeby doplněna odvětráním otevíratelným světlíkem.

Sádrokartonová příčka oddělující koupelnu a kuchyň má khaki barvu, podobně jako komínové těleso uprostřed dispozice. To stavebník svépomocí po poradě s architektkou opatřil zvláštním povrchem — leštěnou hydroizolační stěrkou určenou původně pro zemědělská sila. Lakonicky přijímá fakt, že laické návštěvy se dotazují, kdyže si nový domov vymaluje. Světla mladí výtvarnici vytáhli a obnovili z rodinných pokladů.

Koupelna působí lehce jako „past na tygra“ — výsledek usilovného snažení nacpat do malého prostoru sprchový kout, vanu s hypotetickým výhledem skrze střešní okénko k obloze (pokud by se nerosilo), mísu a umyvadlo. Modelováním z kartónu v měřítku 1:1 in-situ bylo ověřeno, že vše bude prostorově fungovat. A koneckonců funguje. Obklad obyčejným Rakem v červené a bílé slouží svému účelu a nehraje si na něco nóbl. V bytě jsou ještě dvě minimální ložnice, čekající na dozařízení vestavěnými skříněmi.

Nově zbudovaný byt i celková revitalizace sedmnáct let starého okálu jsou důkazem toho, že i za málo peněz lze získat elegantním a poctivým způsobem hodně muziky. Od architekta není žádné hrdinství rozházet klientovy peníze — ary povrchů, do kuchyně corian, do koupelny šutr, všude zlaté kliky a „vysoký“ design — a pak se s výsledkem ukazovat. Na Pozlovickém okálu je znát, že přestavba proběhla v nízkorozpočtovém režimu (včetně fasády činil rozpočet milion a sto tisíc), na kouzle mu to ale neubralo ani gram. Resuscitace jednoho z pojmů českého drobného stavitelství a bydlení proběhla úspěšně.

Pozn. redakce:
V roce 1968 tehdejší národní podnik Rudné doly Jeseník řešil, jak zaměstnat pracovníky z postupně uzavíraných dolů na Rýmařovsku. V této oblasti je dostatek dřeva, a tak se zrodil nápad, který navíc mohl pomoci vyřešit i nedostatek nových bytů v tehdejším Československu. V Rýmařově se začala chystat výroba dřevěných domků.
Československý svaz architektů vyhlásil na popud Rudných dolů soutěž na licenci k výrobě rodinných domů z lehkého prefabrikovaného dřeva. Komise nakonec vybrala německou společnost OKAL — Otto Kreinbaum. RD Rýmařov, s. r. o., od této společnosti získal licenci na výrobní a montážní systém a také projektovou dokumentaci k několika typům domů. Vítězná firma navíc byla jedním z hlavních dodavatelů výrobní technologie. Domky získaly rychle popularitu (dům s výrobním číslem jedna byl postaven v roce 1971, tisící už začátkem roku 1974, pětitisící pak v roce 1979 a desetitisící v roce 1985) a název německé firmy, OKAL, zlidověl. Vzhledem k tomu, že platnost licence na konci 70. let vypršela, dál toto označení nebylo možné oficiálně používat. Přesto ale mezi lidmi pojem „okál“ dál přežívá. Dnes je mnohdy v češtině chápáno dokonce jako obecné synonymum pro dřevěný montovaný dům.

Publikováno ve Stavbě č. 3/2008