Pražské rozhovory pokračují: do Prahy přijede vyprávět o osudech slavné vily a jejích obyvatel Daniela Hammer-Tugendhat

Každý dům žije příběhy svých obyvatel. O brněnské perle funkcionalismu, vile Tugendhat, to platí dvojnásob: její osud je totiž zrcadlem dějinných událostí 20. století. Tuto mozaiku se v rámci Pražských rozhovorů pokusí pomocí fotografií, dobových dokumentů i svých četných vzpomínek sestavit Daniela Hammer-Tugendhat – nejmladší dcera Grety a Fritze Tugendhatových, původních majitelů této slavné brněnské vily.
Během pátého pokračování Pražských rozhovorů, organizovaných Rakouským kulturním fórem, vystoupí v pondělí 1. října 2012 od 18 hodin ve víceúčelovém sále Ministerstva kultury ČR na Maltézském náměstí společně se svým manželem Ivo Hammerem. Ten vedl tým, díky jemuž byla cenná památka v posledních třech letech citlivě opravena a získala zpět část původního vybavení. Přednáška proběhne v německém jazyce a bude simultánně tlumočena do češtiny. Více informací na stránkách Rakouského kulturního fóra www.rkfpraha.cz.

Jedním z hlavních témat setkání budou vzpomínky na každodenní život v tomto velkolepém díle postaveném podle projektu Ludwiga Miese van der Rohe. Výjimečnost vily se už v roce 1931 stala předmětem diskuzí v německém časopise Die Form. Na tehdy položenou otázku, zda je možné ve vile Tugendhat vůbec bydlet, se pokusí Daniela Hammer-Tugendhat odpovědět za pomoci výpovědí svých rodičů i dobových fotografií. Obdivovaný architektonický objekt se na snímcích stává nevšedním pozadím, na kterém se odehrává běžný život mladé rodiny.

Daniela Hammer-Tugendhat se narodila v roce 1946, tedy až osm let poté, co její rodiče, oba z židovských rodin, společně s dětmi uprchli z tehdejšího předválečného Československa. Do vily, v níž Tugendhatovi prožili osm šťastných let, vstoupila až v roce 1969.

Přestože v domě nevyrůstala, je Daniela právě tím z pěti Tugendhatových dětí, které za dům nejvíce bojuje. „Jsem kunsthistorička a univerzitní profesorka, vilou se dlouhá léta zabývám. Navíc z pěti sourozenců žijeme už jen tři. Já a moje starší sestra jsme se narodily v emigraci a bratr Ernst je filozof, ten nechce mít s vilou vůbec nic společného,“ vysvětluje.

Se svým manželem, kunsthistorikem a restaurátorem Ivo Hammerem, dvacet let usilovala o obnovu domu svých rodičů. V roce 2010 se stala čestnou předsedkyní mezinárodního poradního sboru expertů, který dohlížel na provádění obnovy vily. Celému týmu, který vrátil funkcionalistickému skvostu podobu z roku 1930, předsedal právě Ivo Hammer.

„Jsem šťastná, že se vila opravila a že se na tom podílel můj muž. Dva roky nežil ničím jiným, i když to dělal v podstatě zadarmo…,“ dodává Daniela Hammer-Tugendhat. Společně se během pátého pokračování Pražských rozhovorů dotknou nelehké cesty k původní podobě památky, na které se podepsalo gestapo, Rudá armáda, komunisté i neodborná rekonstrukce v osmdesátých letech.

Moderace říjnového setkání se ujme doktor Mojmír Jeřábek, bohemista a germanista, novinář a bývalý kulturní atašé českého velvyslanectví v Bonnu. Od roku 2001 působí jako vedoucí Odboru zahraničních vztahů Magistrátu města Brna, ve volném čase se věnuje překladům a jazykovým úpravám děl svých přátel, českých autorů žijících v Německu.

Pražské rozhovory / Prager Gespräche
Významné evropské osobnosti z oblasti vědy, umění, kultury a hospodářství zve do Prahy Rakouské kulturní fórum, pořadatel přednáškové řady, která navazuje na kulturně-politické rozhovory mezi Prahou a Vídní. Ty se konaly z iniciativy Rakouského rozhlasu v šedesátých letech minulého století. V jejich novodobém pokračování se zaměřuje na témata, která překračují rámec aktuálního dění a reflektují „bytí“ a „dobu“. V Praze tak dosud vystoupili rakouský univerzitní profesor, filosof a esejista Konrad Paul Liessmann, basilejský biochemik Univ. Prof. Dr. Gottfried Schatz, předseda správní rady firmy Nestlé Dr. Peter Brabeck-Letmathe a dlouholetý předseda představenstva Deutsche Lufthansa AG Wolfgang Mayrhuber.

Rakouské kulturní fórum v Praze
Rakouské kulturní fórum v Praze (RKF v Praze) podporuje vědeckou a kulturní výměnu mezi Českou republikou a Rakouskem. RKF v Praze organizuje a podporuje ročně okolo 250 akcí z oblasti výtvarného umění, designu, architektury, hudby, filmu, vědy, literatury, divadla a tance. Od roku 1996 disponuje Rakouské kulturní fórum v Praze vlastními prostory v centru Prahy, a to včetně galerie současného umění, knihovny s přibližně 8 000 svazky a také koncertního a přednáškového sálu s kapacitou až 80 osob. Činnost RKF v Praze se neomezuje pouze oblast hlavního města. Díky celorepublikově rozvinuté síti partnerských institucí – univerzit, muzeí, galerií, rakouských knihoven apod. – je možné rozvíjet a realizovat společné projekty, především výstavy, koncerty, festivaly, vědecká a umělecká sympozia a autorská čtení rakouských spisovatelů.

Univ. Prof. Dr. Daniela Hammer-Tugendhat (*1946, Caracas, 1950 přesídlení do St. Gallen, Švýcarsko) je nejmladší dcera Grety a Fritze Tugendhatových, stavebníků brněnské vily Tugendhat podle návrhu architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Studium dějin umění a archeologie v Bernu a poté na univerzitě ve Vídni ukončila v roce 1975 u Otto Pächta disertační prací Hieronymus Bosch und die Bildtradition (Hieronymus Bosch a obrazová tradice). Od roku 1975 přednáší dějiny umění na Univerzitě užitého umění ve Vídni. Jako hostující profesorka působila na univerzitách v Salcburku, Basileji, Oldenburgu, Frankfurtu nad Mohanem a ve Vídni. V roce 1993 se habilitovala prací na téma Studien zur Geschichte der Geschlechterbeziehung in der Kunst (Studie k dějinám vztahu mezi pohlavími v umění). Je členkou předsednictva IFK ve Vídni (Mezinárodní výzkumné centrum v oblasti kulturních věd), v radě Muzea města Vídně a Institutu Marianne Stegmannové při univerzitě v Brémách, pracuje jako expertka v Evropské radě pro výzkum v Bruselu. V roce 2010 obdržela rakouskou Státní cenu Gabriely Possannerové, v říjnu 2012 jí bude udělen Čestný prsten Univerzity užitého umění ve Vídni. Ve svém bádání se zaměřuje na malířství raného novověku, především holandské, na gendrovou problematiku a na dějiny umění jako kulturní vědu.
Společně se svým manželem kunsthistorikem a restaurátorem Prof. Dr. Ivo Hammerem se po dvacet let zasazovala o obnovu svého rodného domu, vily Tugendhat. V současnosti mimo jiné pracuje s Wolfem Tegethoffem a Ivo Hammerem na přepracovaném a rozšířeném vydání knihy o vile Tugendhat (nakladatelství Springer Verlag), která by měla vyjít také v anglické a české mutaci (Barrister & Principal, Brno). Je autorkou odborných statí o Boschovi, Bruegelovi, van Eyckovi, Tizianovi, Caravaggiovi, o zprostředkování umění a o metodických otázkách. Důležitou publikací z poslední doby je Das Sichtbare und das Unsichtbare. Zur holländischen Malerei des 17. Jahrhunderts (Viditelné a neviditelné. Holandské malířství 17. století), Köln, Weimar, Wien 2009.

Prof. Dr. Ivo Hammer se narodil 18. května 1944 v Ulmu (Německo) v umělecké a restaurátorské rodině. Vedle vlastní restaurátorské a umělecké praxe a kurzů na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu studoval dějiny umění, klasickou a církevní archeologii a filozofii na univerzitě ve Freiburgu a od roku 1969 ve Vídni; studium zakončil promocí v roce 1975 (Dr. phil.). V Mezinárodním konzervačním centru v Římě (ICCROM) se v roce 1977 zúčastnil kurzu nástěnné malby.
Poté, co v rámci rakouské památkové péče působil jako nezávislý restaurátor polychromovaných soch, byl od roku 1976 po dobu 21 let v restaurátorských dílnách rakouského Spolkového úřadu památkové péče vedoucím restaurátorem povrchů architektonických objektů. K jeho stěžejním pracím patří restaurování Beethovenovského vlysu Gustava Klimta (1902), konzervace románských nástěnných maleb z roku 1080 v benediktinském klášteře v hornorakouském Lambachu, maleb na fasádě burgenlandského zámku Forchtenstein a v neposlední řadě historických omítek např. u fasád pevnosti Hohensalzburg.
V roce 1977 byl jako profesor povolán na Vysokou školu pro užité vědy a umění v Hildesheimu (Německo), kde zřídil v mezinárodním měřítku první studijní obor Konzervace a restaurování povrchů architektonických objektů. Od roku 2003 osm let vedl mezinárodní skupinu složenou z vysokých škol a dalších vědeckých institucí z Pardubic, Litomyšle, Brna, Bratislavy, Vídně, Kolína nad Rýnem a Hildesheimu, která se zabývala vědeckým zkoumáním a konzervací materiálů a povrchů vily Tugendhat.
V letech 2010 až 2012 byl předsedou komise THICOM, mezinárodního poradního sboru expertů pro odborný dohled na provádění obnovy vily Tugendhat, který jmenuje statutární město Brno.
Jeho práce i rozsáhlá publikační činnost se těší mezinárodnímu uznání. Jako host přednášel na mnoha vysokých školách v Evropě, USA a v Latinské Americe.

PhDr. Mojmír Jeřábek
Narozen 1957 v Brně, pochází z rodiny univerzitního profesora – otec působil půlstoletí na Filozofické fakultě MU v oboru česká literatura. Dědeček Čestmír a pradědeček Viktor Kamil byli svého času známí spisovatelé, jejich předci zase vlastnili či provozovali od 16. století tiskárny v Praze, Litomyšli i v dalších městech (v litomyšlské tiskárně vydávala svá díla např. Božena Němcová).
Vystudoval v Brně na FF MU bohemistiku a germanistiku, 13 let působil v brněnských novinových redakcích (Lidová demokracie, Brněnský večerník) zpočátku jako sportovní, pak kulturní redaktor a zástupce šéfredaktora. V 90. letech se na doporučení tehdejšího předsedy parlamentu Milana Uhdeho úspěšně ucházel o diplomatický post u velvyslance Jiřího Gruši v Bonnu, kde poté působil v pozici kulturního atašé – jako vedoucí kulturního a tiskového oddělení naší ambasády.
Po návratu ze zahraničí pracoval jako tiskový a PR manažer v a. s. Veletrhy Brno, pak uspěl v konkurzu na vedoucího Odboru zahraničních vztahů Magistrátu města Brna a od roku 2001 působí v této funkci.
Svůj zájem o literaturu a jazyk propojuje ve volném čase, kdy překládá či jazykově upravuje díla svých přátel, českých autorů žijících v Německu a píšících německy (Jiří Gruša, Ota Filip). V roce 1989 spoluzakládal brněnskou Revue pro politiku a kulturu Proglas, dnes Revue Politika s kulturní přílohou Proglas, dodnes spolupracuje jak s redakcí, tak i se spřízněnými brněnskými institucemi: s občanským sdružením Centrum pro studium demokracie a kultury a s nakladatelstvím Barrister&Principal. V Praze je aktivní ve Společnosti Bernarda Bolzana (předseda Petr Pithart), která společně s Ackermannovou obcí připravuje každoročně Česko-německé sympozium v Jihlavě; nyní již v Brně jako Dialog uprostřed Evropy. Aktivně pomáhá při vzniku Muzea českého a slovenského exilu v Brně.
V oblasti politiky a kultury se pohybuje prakticky od politické změny až dosud, a to nejen v ČR, ale i v Německu a dalších středoevropských zemích.

tisková zpráva