Principy územního plánování evropských měst – krajiny

Prinicipy územního plánování evropských vol. III
V pátek 20. 10. se v Praze na mezinárodní konferenci Principy územního plánování evropských měst už potřetí setkali odborníci na městské a regionální plánování, tentokrát nad tématem krajiny. Ve svých příspěvcích se zaměřili na strategie rozvoje a užívání metropolitní krajiny. V publiku se již tradičně sešli politici, městští plánovači, architekti, studenti, developeři a veřejnost z Prahy a dalších měst. Tradičně silně byla zastoupena Bratislava.

Téma krajiny a výzvy současnosti jsou společné pro celou Evropu a nemají hranice. Praha je pro pozvané hosty vítaným místem k výměně informací a zkušeností. Pro Prahu je to zároveň významná příležitost k prezentaci principů připravovaného Metropolitního plánu v mezinárodním srovnání.

Bette Lundh Malmros z Regionální rady Stockholmu představila základní koncepci metropolitního regionu, rozvíjející „zelené klíny“ krajiny (green wedges) mezi paprsky „spirálové galaxie“ rychle rostoucí stockholmské aglomerace. Dosažitelnost a prostupnost krajiny, rozložené pro nás v  neobvyklém prostoru pobřežního souostroví, je klíčovým prvkem koncepce. Strategický plán zároveň pečlivě sleduje další výzvy, které před nás klade 21. století.

Marja van Nieuwkoop z projektového týmu Metropolitní krajiny Amsterdamu přinesla komplexní vizi enviromentálního rozvoje regionu. Na významově obsažných a při tom graficky velmi srozumitelných mapách ukázala snad všechna důležitá témata. „Poldering“ je princip komunikace, ve kterém nemůže být žádné téma upřednostněno nebo opominuto a při kterém hledáme společný průnik všech zájmů. Kulturu polderingu a její viditelně skvělé výsledky můžeme Holandsku jedině závidět.

Profesor Giuseppe Cina z Turína se naopak zaměřil na důležitost zemědělské krajiny a příměstského zemědělství pro život metropole. Téma zdravých lokálních potravin a přetržení tradičních vazeb mezi metropolemi a jejich regiony bylo jedním z hlavních témat sympozia „Confrontations in the Metropolitan Landscape“, pořádané minulý měsíc v Amsterdamu. Zkušenosti severoitalských měst Milána a Turína v práci se zemědělskou krajinou a obnovováním potlačených vazeb jsou jednoznačně inspirující pro celou Evropu.

Antoni Vives z Barcelony přerušil svým skvělým temperamentním projevem „plánovací“ linku odborných příspěvků. Jako bývalý zástupce starosty katalánské metropole a konzultant městských inovací a strategií „smart cities“ promluvil o nutnosti zacílení městské politiky na potřeby občanů, o strategiích rozvíjení multifunkčního města na základě existující struktury a o výzvách, které před Barcelonu a metropole po celém světě přináší současnost a digitální revoluce.

Na konferenci krátce vystoupili účastníci minulých dvou setkání: Peter Gero z Hamburku, Koos van Zanen z Amsterdamu, Martin Klamt z Mnichova a Jiří Klokočka z Prahy a Kortrijku. Metropolitní plán a jeho přístup k péči o pražskou krajinu představil Roman Koucký se spolupracovníky
Martinem Kubešem a Jaromírem Haincem.

„Váš Metropolitní plán je nejaktuálnější plánovací dokument v Evropě, proto jste v přístupu k plánování nejdál ze všech hostů konference,“ řekl na závěr Antony Vives z Barcelony. „Konference na mě udělala velký dojem, je to pro nás zrcadlo naší práce a inspirace, se kterou se vracím do Stockholmu,“ dodala Bette Malmros.

Konferenci, která se konala v Rezidenci primátora hl. m. Prahy, připravil spolek Člověk a prostor pod vedením architektů Josefa Smutného a Martina Klody ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy. Záštitu konferenci poskytla primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová, která hosty a publikum osobně přivítala, a Velvyslanectví Nizozemského království a Velvyslanectví Švédska. Odbornou záštitu nad jednáním převzal Ústav urbanismu Fakulty architektury.

 „Žijete v ráji,“ komentoval přednášky svých kolegů Antoni Vives z Barcelony. Tutéž větu pak adresoval Pražanům při naší sobotní projížďce pražskou krajinou.

Video záznam bude ke shlédnutí příští týden na: https://www.clovekaprostor.cz/konference
tisková zpráva
foto: Petra Krejčí

___
Prinicipy územního plánování evropských vol. II
Praha, 28.4.2017 Pod záštitou primátorky hl. m. Prahy Adriany Krnáčové se dnes v Rezidenci primátorky uskutečnila v pořadí druhá mezinárodní odborná konference ze série Principy územního plánování evropských měst s podtitulem „Smíme v Praze bydlet?“ věnovaná tématu bydlení v evropských metropoli s důrazem na hlavní město Prahu.

V úvodním projevu pražská primátorka Adriana Krnáčová připomněla, že Praha čelí podobným výzvám současnosti jako další evropská města. Nejpalčivějším problémem je rostoucí exkluzivita měst spojená s rostoucí poptávkou po bydlení. „Metropole rostou, lidé v nich chtějí bydlet. Toto máme všichni společné. Praha však na rozdíl od většiny velkých měst nyní zažívá vlnu poklesu výstavby generující prudký růst ceny bydlení. Našim úkolem je hledat cesty, jak nepříznivou tendenci obrátit,“ uvedla pražská primátorka Adriana Krnáčová.

„V loňském roce se v Praze podařilo prosadit přijetí nových Pražských stavebních předpisů, což nebylo vůbec samozřejmé. Současnou prioritou je přijetí nového územního plánu Prahy – Metropolitního plánu. Jeho příprava přesahuje více volebních období a nemůže podléhat okamžitým politickým nebo společenským výkyvům,“ doplnila primátorka.

Své příspěvky přednesli hosté předchozí konference Martin Klamt (Mnichov) a Wigbert Bengtsson (Fürstenwalde Spree) a odborníci z dalších evropských měst: Jelena Ricov (Záhřeb), Peter Gero (Hamburg), Cristoph Braumann (Salzburg), Koos van Zanen (Amsterdam) a Peter Austin (Oslo). Metropole dnes vytvářejí stabilní síť v „tekutých časech“ globálního světa. Na jedné straně mezi sebou soutěží, ale zároveň se navzájem podporují a sdílejí zkušenosti s hledáním odpovědí na výzvy rychle se proměňujícího světa. Každá metropole je v něčem výjimečná a všechny zároveň si chrání své „místo na mapě“.

V odpoledním bloku nastínili čeští odborníci současné problémy Prahy a středočeského regionu. Pavel Kliment z KPMG provedl srovnání vývoje Prahy a evropských měst z ekonomického hlediska. Architekt Pavel Hnilička zmínil úskalí české legislativní cesty získávání stavebního povolení. Délka procesu od záměru k realizaci projektu může v Praze trvat pět až osm let. V délce schvalování jsme na 130. místě na světě, poslední z rozvinutých zemí. Neúnosná zátěž vychází především ze stavební legislativy, kterou města samotná mohou jen obtížně ovlivňovat. Praha má jako jediné české město právo upravovat výstavbu vlastní stavební vyhláškou, Pražskými stavebními předpisy, na jejichž přípravě se Pavel Hnilička významně podílel. Docent Jan Jehlík z Fakulty architektury ČVUT spojil téma bydlení a obytnosti města jako základní vlastnosti vystavěného prostředí. Architekti Michal Leňo a Jaromír Hainc z Institutu plánování a rozvoje Prahy promluvili o kapacitě využívání potenciálu Prahy a nových obytných souborech na její periferii. Praha se nepotýká s nedostatkem volných ploch jako některá jiná města. Má velký problém s jejich přípravou pro nové využití, hlavně v transformačních územích. Výstavba na periferiích není ekonomicky výhodná.

Architekt Roman Koucký, vedoucí Kanceláře Metropolitního plánu, představil budování obytného města v kontextu Metropolitního plánu. Dnešní město po éře Moderny nebude vypadat stejně jako město počátku 20. století, stejně jako Vinohrady nejsou replikou Nového Města, anebo Nové Město nekopíruje strukturu Starého města a Malé Strany.

Konference pokračovala debatou se zahraničními hosty, kteří formulovali několik doporučení. Dynamické společenské změny si vyžádaly změny přístupů k územnímu plánování. Ty v Evropě probíhají už posledních 20 let. Stabilní a předvídatelná společnost druhé poloviny minulého století je minulostí. Význam měst roste, exkluzivita měst a ceny bydlení se prudce zvyšují. Územní plán nezmůže vše, je třeba používat další vrstvy a nástroje územního plánování. Praha potřebuje zklidnit emoce, dokončit stabilizující a iniciační územní plán a obrátit nepříznivou tendenci stavebního vývoje. Takový úkol může zvládnout jen ve spolupráci s městskými částmi (příprava konkrétních území pro výstavbu), Středočeským krajem (společný potenciál rozvoje i hrozby neuvážených rozhodnutí) a vládou a ministerstvy (příprava nové stavební legislativy).

Konferenci organizovalo hlavní město Praha ve spolupráci se spolkem Člověk a prostor a platformou Metropolitní Praha a pod odbornou záštitou Fakulty architektury ČVUT a záštitou Velvyslanectví Nizozemského království.

Záznam z konference: https://www.clovekaprostor.cz/konference-vol2-videozaznam
tisková zpráva

___
PRINCIPY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ EVROPSKÝCH MĚST vol. I
Mezinárodní odborná konference Principy územního plánování evropských měst ¹⁾ proběhla 9. 12. 2016 v Praze pod záštitou primátorky Adriany Krnáčové. Příspěvky na konferenci přednesli Mark Johnson z Denveru, Julian Jansen z Amsterdamu, Martin Klamt z Mnichova, Jiří Klokočka z Kortrijku, Wigbert Bengtsson z Furstenwalde Spree a předtočený záznam poslal Peter Gero z Hamburku. Prahu reprezentovali Irena Fialová, Kateřina Čechová, Lukáš Kohl, Roman Koucký, Jaromír Hainc a Lukáš Makovský. ²⁾ Konference, kterou moderoval Josef Smutný, byla organizována ve spolupráci hlavního města Prahy se spolkem Člověk a prostor a platformou Metropolitní Praha, s odbornou garancí Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT.

Společnost se proměnila
Dynamický vývoj společnosti přinesl v posledních letech tak výraznou změnu hodnot, že na ni musel západní územně plánovací svět reagovat naprostou inovací přístupů. Systémy územního plánování se úplně proměnily. U nás jsme zatím nedokázali tyto znalosti ³⁾ předat většinové společnosti ani politikům a z toho vznikají různé třecí plochy. Jak řekla na úvod Irena Fialová, musíme si uvědomit, že jsme součástí aktuálního vývoje, kdy jedno paradigma končí a jiné začíná.

V Evropě se používají dva územně plánovací systémy. První, pracovně zvaný hierarchický, vychází z ideálně formulované koncepce, strategie a vize, na jejímž základě se zpracovává územní plán. Ten slouží jako rámec rozvoje území a nebývá pro stavebníky závazný. Na územní plán navazují podrobnější nástroje, jako jsou regulační plány, územní studie a dohody o parcelaci, které jsou podrobné a vysoce normativní. Hierarchický systém předpokládá vyspělou státní správu, která funguje zejména v nepřerušovaném stabilním právním prostředí. Tento systém je navýsost stabilní – při vědomí skutečnosti, že v prostředí rychlých a nepředvídatelných změn reagujících na vývoj společnosti vyžaduje neustálé pracné a drahé aktualizace. Používá se spíše v německy mluvících zemích.
Naproti tomu druhý, flexibilní systém řeší konkrétní místo v konkrétním čase s konkrétními prostředky. Vize jsou spíše pragmatické, než ideální a představují politickou dohodu v časovém horizontu pro dané území. Systém vyžaduje vysokou kulturu demokratické tradice, schopnost vedení diskuze, ochotu k dohodě a nalézání konsenzu. Flexibilní přístup uplatňují například v Kodani a Amsterdamu. Oba systémy jsou doplněny nástrojem městského projektu, který umožňuje řešit velká rozvojová a transformační území s vysokým počtem stakeholderů v dlouhém časovém horizontu, často daleko přesahujícím platnost územního plánu nebo dosah aktuální politické moci.

V současnosti se evropské tradice systémů plánování prolínají. Vedle komplexního – hierarchického systému se uplatňuje urbanistická tradice nebo regionálně-ekonomický přístup, ve kterém stát nebo region přímo definují hlavní cíle rozvoje. Český systém je dosud založený na funkční správě území, vycházející z britského modelu „land use“. Takový model klade hlavní tíži řízení rozvoje na lokální samosprávy. ⁴⁾

Praha je se svou snahou o proměnu územního plánu součástí širokého proudu evropského vývoje. Přestože to vypadá, že bychom mohli jít cestou dokonalého územního plánování – pečlivě připravovaného ve všech stupních – zesilování restrikce by bylo vzhledem k dynamice současné společnosti krokem zpátky. Metropolitní plán je nutné vnímat jako iniciační nástroj, dostatečně flexibilní pro každodenní rozvoj města. Současné technologie vnášejí do územního plánování ještě jednu významnou novinku. Poprvé v historii územní plán pracuje s uzavřeným cyklem informací. Digitální datový systém nám umožňuje průběžné sledování a vyhodnocování souladu vizí se skutečným vývojem města, permanentní feedback loop (v budoucnu bude tedy možné např. zjišťovat stav naplněnosti cílů plánu) – uvedly v úvodním příspěvku Irena Fialová a Kateřina Čechová z Fakulty architektury ČVUT.

Následovaly příspěvky zahraničních hostů konference. Mark Johnson – krajinářský architekt a městský designer, který vede projekty všech měřítek po celém světě – zdůraznil, že Denver je v rámci federální struktury USA velmi liberální město s otevřeným přístupem k plánování. Je zároveň úspěšným a rychle rostoucím městem, takže ceny bydlení rostou rychleji než výstavba. Městská správa klade důraz na čtyřsměrný dialog mezi volenými představiteli, městskými plánovači, občany a privátním sektorem. Vytváří mnoho vrstev různých plánů ⁵⁾, které jsou vždy založeny na srozumitelné vizi a zacíleny na konkrétní lokality. Základní plán „Denveright“ formuluje současné vize rozvoje města do roku 2040.

Julien Jansen, urbanista a demograf, který pracuje na oddělení pro plánování a udržitelnost, přiblížil specifika Amsterdamu: atraktivní město prošlo „zlatými stoletími“ i obdobími stagnace. Mezi hlavní příčiny problémů 20. století patřily ideologie modernismu a městem plánovaná výstavba. Město zpracovává strategie rozmístění investic (Spatial division strategic plan), plánování orientuje do stavebních lokalit, pro které vyhodnocuje různé scénáře vývoje a průsečíky demografických dopadů. Amsterdam směřuje ke koncentraci města a ochraně okolní krajiny.

Jiří Klokočka, architekt a urbanista, který působí na školách a institucích v České republice i Belgii, představil belgický model strukturálních plánů orientovaných na kvalitu území. ⁶⁾ Mezi lety 1980 a 2000 nastal v Belgii plánovací blackout, způsobený neustále se zvyšujícími nároky na projektování v důsledku zostřování pravidel a zrychlování vývoje společnosti. Belgie reagovala kompletní změnou starého systému. Během posledních 15 let jsou územní plány nahrazovány strukturálními plány, zpracovávanými postupně a podle potřeby. Ty pracují v prostorových strukturách (3D), nikoli funkčních plochách (2D), jsou hierarchické podle rozsahu řešeného území, určují principy závazné pro politickou reprezentaci, nikoli pro občany. ⁷⁾ Podle principů strategického plánu se podle potřeby zpracovávají podrobné městské (regulační) plány pro konkrétní lokality, které už jsou závazné pro všechny.

Martin Klamt, pracovník odboru územního plánování mnichovského magistrátu, který vystudoval socioekonomickou geografii, politologii a právní vědy, se soustředil na priority Mnichova. Bavorská metropole je úspěšné a rychle rostoucí město s 1,5 milionem obyvatel a očekávaným růstem k 1,7 milionu do roku 2030. V celé aglomeraci žije 2,8 milionu lidí a ve výhledu přesáhne počet obyvatel 3,1 milionu. Mnichov je velikostí srovnatelný s Prahou a částí Středočeského kraje. Výstavba bytů je hlavní městskou prioritou, ⁸⁾ přesto ceny bydlení prudce rostou. Od roku 2008 se v Mnichově zdvojnásobila cena pozemků. Střední třída je vývojem nejvíce postižená a je fakticky vytlačována z města.

Wigbert Bengtsson, expert na urbanismus, který mnoho let pracuje jako odborník v sekci územního plánování města, je jedním ze dvou plánovačů, pracujících pro Fürstenwalde Spree, třicetitisícové město poblíž Berlína. Fürstenwalde prochází od roku 1990 velkými změnami. ⁹⁾ Východní spolkové země se adaptovaly na německé právo, plánování založené na vlastnictví pozemků a developement v tržním prostředí. Pokus o adaptaci socialistického územního plánu funkčních ploch pro nové podmínky se nezdařil a musel být zastaven. Plány se v současnosti zpracovávají jen tam, kde jsou potřeba, s jasným cílem zvýšení atraktivity lokality. Teprve v roce 2011 se městu podařilo zastavit úpadek a situace se stabilizovala. Wigbert Bengtsson upozornil, že stagnace a úpadek vyvolávají také investice, a to při klesajících příjmech městské pokladny. Čelit stagnaci je proto pro město velmi zatěžující.

Zůstat na mapě
V odpoledním bloku navázali domácí řečníci. Lukáš Kohl, developer, přednesl developerskou analýzu pražského regionu. Přirovnal jej k izolované „planetě Praha“. Trh s byty zde funguje ve 100% tržním prostředí, na rozdíl od Vídně či Amsterdamu, kde je velké procento bytů stavěno městem. Praha má také uměle vyvolaný nedostatek stavebních ploch (stavební uzávěry ve strategických místech) a společnost trpí chronickou neschopností ve vytváření konsenzu. Ceny bydlení v Praze prudce rostou, drahé bydlení ve městě přitom není výhrou téměř pro nikoho. ¹⁰⁾  Praha a Středočeský kraj mají dohromady 2,6 milionu obyvatel. Za 15 let tu vzrostl počet obyvatel o 13 %. ¹¹⁾ V Praze přibývalo průměrně 5000 bytů ročně, přičemž struktura domácností se stále proměňuje. Do Prahy se za pracovní příležitostí stěhují „singles“, zatímco větší domácnosti se kvůli cenám vystěhovávají do Středočeského kraje.  Rozdíl v cenách bydlení generuje suburbanizaci, lidé se i za hranicí Prahy stěhují do bytů, které jim hlavní město nedokáže samo nabídnout. Praha se stává exkluzivním městem. ¹²⁾ Vysoké ceny bydlení časem zvyšují tlak na růst platů a brzdí ekonomický potenciál. Netečnost k zdražování bydlení je sypáním písku do ekonomického soukolí města, potažmo republiky.

Lukáš Makovský a Jaromír Hainc z Institutu plánování a rozvoje představili východiska Strategického plánu Prahy a Návrhu Metropolitního plánu. Praha se musí stát obytnějším, příjemnějším a udržitelným městem, aby si udržela význam evropské metropole. Jak popsal Zygmunt Bauman,¹³⁾ státy ztratily v globální vesnici velkou část svého vlivu, obchod a kapitál se v podstatě volně přelévají přes hranice. Je to jeden z důvodů, proč roste atraktivita a postavení měst. Metropole si konkurují, ale zároveň vytvářejí ekonomickou síť. Možná je výstižnější říkat, že města mezi sebou soutěží ve významu a důležitosti. V novém konkurenčním prostředí zatím Česko zůstává na vedlejší koleji. ¹⁴⁾ Protože Praha je zároveň tahounem ekonomického růstu země, hrozí celému Česku cesta do bezvýznamnosti a „zmizení z mapy“. ¹⁵⁾

Potenciál růstu Prahy do roku 2030 je mezi 90 a 160 tisíci obyvateli. Stimulace ekonomiky vhodnými scénáři naráží při plánování na legislativní překážky v hierarchickém systému formálně rigidních plánů, které jsou na všech úrovních závazné. Praha smí částečně upravovat způsob svého územního rozvoje vyhláškou Pražských stavebních předpisů, která je platná teprve od poloviny roku 2016.

Hranice měst v Česku stanovilo rozmařilé 20. století
Roman Koucký z Institutu plánování a rozvoje shrnul esenci Metropolitního plánu do třicetiminutové přednášky s neuvěřitelnou hustotou informací. Návrh popisuje namísto přežitého funkčního zónování především strukturu města a definuje jeho potenciály. Zavádí pojem lokalit a popisuje jejich charakter. Vytváří čitelný a pochopitelný obraz města, graficky srovnatelný s Regulačním plánem Prahy z 20. let minulého století. Jedním z hlavních principů plánu je nastavení hranice rozrůstání města – krajinného rozhraní – a posilování kompaktního města. ¹⁶⁾ Protože je Praha zároveň třetí největší památkovou rezervací UNESCO se suverénně největším ochranným pásmem na světě, prostoru pro rozvoj příliš nezbývá.

Růst Prahy nemůže do nekonečna expandovat do krajiny, ani „po americku“ intenzifikovat centrum. Potenciál Prahy leží v transformačních plochách na obvodu širšího centra. ¹⁷⁾ Kapacita několikanásobně převyšuje odhad růstu do roku 2030, přesto byty nevznikají. ¹⁸⁾ Stavět se smí, vzhledem ke složitým podmínkám, primárně jen na okrajích města. Navzdory skutečnosti, že právě takovýto rozvoj je pro budoucí provoz a správu města nejdražší.

Metropolitní plán přináší výškovou regulaci zástavby. Přes 84 % území města se nachází ve stabilizovaných lokalitách a jeho výšková hladina se nemění. ¹⁹⁾ Přibližně 15 % území má navrženou novou výškovou regulaci, pouze 1 % pak v návrhu doplňuje panorama stavbami nad 12 podlaží.

Grafika plánu rozlišuje kromě základní struktury města také stabilizované, transformační a rozvojové plochy s obytným, rekreačním, krajinným a produkčním způsobem využití. Novou zástavbu reguluje buď podle struktury sousedících lokalit, nebo parametricky v případě velkých území. Předpokládá druhou úroveň plánovací dokumentace (tzv. Územní plány vymezených částí Prahy), která určí strukturu zástavby a převede parametrickou regulaci na grafickou.

Podle Romana Kouckého naše společnost neukládá do historické struktury Prahy kvalitní vrstvu. O změně přístupu k územnímu plánování se u nás diskutuje teprve od roku 2010. Své plány zatím neumíme naplnit a implementovat. Proto je Metropolitní plán spíše „malým plánem“, popisujícím, regulujícím a stabilizujícím. Jeho hlavním cílem je umožnit udržitelný rozvoj města, ne svévolně a bez dostatečného odůvodnění vytvářet další překážky rozvoje naší jediné milionové metropole.

Závěr
V závěrečné diskuzi zazněly čtyři hlavní okruhy témat. Za prvé – proměny přístupů k územnímu plánování probíhají vzhledem k dynamice společenských změn už posledních dvacet let. Dále platí, že význam měst roste, jejich exkluzivita a ceny bydlení se prudce zvyšují. Třetím sdělením je, že územní plán nezmůže vše, je třeba posílit další vrstvy a nástroje územního plánování včetně dlouhodobého „městského projektu“. A konečně: Praha potřebuje uklidnit emoce a začít věcně komunikovat nad návrhem plánu.

Zahraniční hosté formulovali několik doporučení. Je potřeba stanovit si jasný cíl, budovat příjemné, inkluzivní město, položit důraz na kvalitu prostředí a kvalitu developmentu – pouhá kvantita nestačí. Praze se dostalo doporučení nesoustředit se pouze na „velký plán“, ale odvozovat z něj další konkrétní návrhy a koncepty a zahrnout do funkční oblasti města okolní region. V komunikaci by prospělo umět jednoduše vysvětlit přínosy pro jednotlivého člověka. Diskuze, identifikace a implementace plánu je výhodná pro všechny, vyžaduje důvěru mezi politiky, správou města, plánovací institucí, developery a veřejností. Po seznámení se s českým legislativním rámcem zahraniční specialisté konstatovali, že je zničující a že legislativní systém musí přinést více flexibility. Také upozornili, že internacionalizace je skutečnost, a že bychom neměli zůstat opodál. Abychom mohli uspět v proměňujícím se světě, musíme v něm najít své místo a identitu. Nakonec zdůraznili, že krize je zároveň potenciál. Mark Johnson, který přípravu plánu sleduje a Prahu navštívil už po několikáté, na závěr diskuze uvedl, že Metropolitní plán je současný, velmi kvalitní a solidní. Vyjádřil přesvědčení, že má nesmírnou oporu v analytických materiálech a argumentech.

Poznámky:
1)  Přípravu Metropolitního plánu – nového územního plánu Prahy – provázely v roce 2016 obtíže, způsobené různými náhledy pražské politické. Po odevzdání Návrhu bylo toto „bezčasí“ věnováno reflexi nastaveného způsobu plánování. Tomu významně prospělo právě uspořádání konference o plánování ve světě, která nabídla srovnání koordinovaného rozvoje šesti rozdílných měst s novým přístupem k plánování Prahy. Záznam z konference je dostupný zde  http://metropolitnipraha.cz/konference/. V dubnu 2017 proběhne navazující konference, věnovaná tentokrát bydlení, Stavba o ní bude informovat.
2)  Když poslouchám záznam z konference, mimoděk si vzpomínám na Chicka z Pěny dní: „Zvedl poklop svého gramorádia se dvěma nosnými kotouči a položil na ně dvě různé desky s Jean-Sol Parterem. Chtěl si je poslechnout obě najednou, aby střetáním dvou starých myšlenek vytryskla myšlenka nová. Postavil se stejně daleko od obou reproduktorů, aby měl hlavu přesně tam, kde se myšlenky srazí a kde se výsledky automaticky uchovají.“
3)  FIALOVÁ, Irena, ČECHOVÁ, Kateřina, KUNEŠOVÁ, Diana. Analýzy územních plánů evropských měst. Praha, 215. Výzkumný projekt v rámci zpracování Metodiky zadávání územních plánů pod vedením doc. Jana Jehlíka na FA ČVUT porovnával přístupy k územnímu plánování v evropských metropolích, které jsou s Prahou nějak srovnatelné: v Lyonu, Mnichově, Vídni, Berlíně, Kodani a Amsterdamu. Výzkum pracoval s daty do roku 2012 (Metodika zadávání územních plánů. Ed. Jan Jehlík, Jiří Plos. FA ČVUT. Praha. 2015).
4)  Česko si stojí v porovnání schopnosti kontroly využívání území velmi špatně. Slabé místní samosprávy spolu v centralizovaném systému nekooperují a kontrola využívání území je nízká. Strategické dokumenty nejsou lokalizovány na konkrétní území a vykazují malou schopnost řízení rozvoje. Územní plány jsou obecné, nezobrazují prostorovou koncepci sídla ani uliční síť, a přitom svou právní závazností nutí stavebníky řídit se abstraktní parametrickou regulací. Podrobnější vrstva územně plánovací dokumentace v podstatě chybí.
5)  Například Transit oriented Denver, Living streets, Bike plan, Plan for Downtown, Locality plans atd.
6)  Prakticky celé území Belgie je pokryto územními plány z roku 1970. Existence regulačního plánu byla spíše výjimkou. Územní plány rychle zaostávaly za vývojem společnosti, nedokázaly reflektovat skutečnost, hybriditu, energie a výzvy současnosti. Konjunkturální společnost 70. let přestala existovat.
7)  Typickým vysvětlením rozdílu v přístupu je „efekt větrné elektrárny“. V mapě původního plánu se zobrazuje jako bod, který není téměř vidět. Ve skutečnosti je to nejvýraznější prvek v krajině. Strukturální plán graficky zobrazuje právě takové významné prvky a vazby v území.
8)  Cílem města je stavět v sociálních programech 8500 bytů ročně. Přibližně polovinu připravuje veřejný sektor, druhou polovinu soukromý sektor. V roce 2015 bylo vydáno stavební povolení pro 8445 nových bytových jednotek. Městské společnosti se na výstavbě podílejí z 12 %. Ve speciálním programu se připravují další 3000 sociálních bytů do roku 2019, což přináší velký tlak na hledání místa a přípravu projektů. Analyzuje se přes 500 oblastí pro umístění projektů v rozsahu 30 až 100 bytových jednotek.
9)    Po odchodu Rudé armády zde zůstalo 545 ha transformačních ploch.
10)  Podle ekonoma Edwarda Glaesera rostou v silně regulovaných městech ceny bydlení rychleji než příležitosti, což si mohou dovolit pouze exkluzivní města s dalšími komparativními výhodami. Praha takové výhody nemá, navíc její ekonomická produktivita ve srovnání s evropským průměrem klesá.
11)  Počet obyvatel vzrostl o 7,5 % (90 000) v Praze a o 16 % (200 000) ve Středočeském kraji. Podle průzkumů je 200 000 Středočechů ekonomicky závislých na Praze, 127 000 do Prahy každodenně dojíždí. Čísla se podezřele kryjí s přírůstkem Středočeského kraje v posledních 15 letech.
12)  Průměrná cena bytu je 70 000 Kč/m² v Praze, 30 000 Kč/m² ve Středočeském kraji. Zatímco disponibilní příjem Pražanů přesahuje celorepublikový průměr o 30 %, cena bydlení je vyšší o 44 %. Prodejní cena bytu v Praze představuje 2,5 násobek stavebních nákladů. Nepoměr způsobují zejména nedostupnost stavebních pozemků a zdlouhavé a nepředvídatelné povolovací řízení.
13)  BAUMAN, Zygmunt. Tekuté časy. Praha: Academia, 2008.
14)  V porovnání s rostoucími metropolemi poklesl HDP Prahy o 4,3 % vůči evropskému průměru.
15)  HUDEČEK, Tomáš. Praha jako úkol aneb naše ztráta konkurenceschopnosti [online]. Názory aktuálně, 2015 [cit. 17.2.2017]. Dostupné z http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-hudecek.php?itemid=25858
16)  V přepočtu na skutečně zastavěné území má Praha hustotu osídlení 54 obyvatel na hektar, což je číslo hluboko pod hodnotou považovanou za hranici pro fungování městské struktury. I přes velmi dramatický terén řídne osídlení koncentricky, od centra přes vnitřní město a zahradní město k periferii. Výjimkou jsou modernistická sídliště, ve kterých žije 40 % obyvatel Prahy.
17)  V transformačních plochách může bydlet až 300 tisíc obyvatel. Dalších 100 000 lidí najde byt v rozvojových plochách, které je nutné převzít v rámci právní kontinuity z platného územního plánu. Reálný počet skutečně umístitelných jednotek vůči projektovaným bývá z důvodů vnějších vlivů vždy nižší.
18)  V současnosti jsou všechny tyto plochy blokovány požadavkem zpracování podrobnější dokumentace, která za 17 let nevznikla.
19)  Praha je obecně nízkopodlažní město, podíl staveb nad 8 podlaží představuje pouze 3 %. Digitální výšková mapa Prahy vznikla podrobnou rešerší všech staveb a zachycuje nejvyšší body, střední výšky a úroveň terénu a počet podlaží v rastru 100 x 100 metrů. Kombinací fotografických panoramat, 3D modelu, a rozlišení vzdáleností byly sestaveny významné pohledy k ochraně důležitých staveb, horizontů a krajiny pražských svahů.

Publikováno v časopise Stavba XXIV, 2017, č. 1, s. 23-25.
https://stavbaweb.dumabyt.cz/casopis-stavba.html

Videozáznam: https://www.clovekaprostor.cz/k1

Martin Kloda (Člověk a prostor)

Související články:
Principy územního plánování evropských měst  17.10.2017
Praha přivítala konferenci na téma bydlení v metropolích  5.5.2017
Principy územního plánování evropských měst II.  21.4.2017
Principy územního plánování evropských měst 13.12.2016