Proměna Čelakovského sadů v Praze

 Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) představil dokončený prostor Muzejní oázy a revitalizované Čelakovského sady. Ty prošly technologicky pokročilou a náročnou proměnou, při které je stromům a ostatní zeleni usnadněno prospívat i ve velmi nepříznivých podmínkách. Park je prostornější, světlejší a tím i bezpečnější.

„Okolí muzea jé krásným příkladem toho, že když se lidé domluví, může vzniknout příjemný, moderní a kvalitní prostor. Pracujeme na tom, aby se podobně proměnila další zanedbaná místa jako je Karlovo náměstí nebo Malostranské náměstí,“ říká náměstek primátora hl. m. Prahy Petr Hlaváček. Obnovené Čelakovského sady jsou druhou dokončenou etapou revitalizace okolí Národního muzea, která probíhala od začátku roku 2018. Předcházela jí rekonstrukce tzv. Muzejní oázy, která předznamenala návrat tramvají na Václavské náměstí a sjednotila do té doby problematický veřejný prostor násilně rozdělený vozovkou.

„Revitalizace prostoru kolem Národního muzea ukazuje, že ne všude je snadné sázet stromy. Ale tam kde to možné je, se nabízí mnoho způsobů, jak jim pomoci. Jen zdravý strom totiž plní kromě okrasné funkce i tu ochlazující, kvůli které jsme v létě zeleň mnohokrát skloňovali,“ říká o revitalizaci ředitel IPR Praha Ondřej Boháč.

Celý prostor je nově přehlednější, světlejší a tím i bezpečnější. V parku je nový trávník, psí louka a je zde umístěn nový mobiliář. Zároveň se zásadním způsobem zlepšují podmínky pro stromy díky prokořenitelným buňkám, speciálnímu substrátu a dlažbě.

Okolí muzea je jedním z prvních míst, kde může veřejnost spatřit a vyzkoušet vítězné lavičky a odpadkové koše vzešlé z designerské soutěže na nový pražský mobiliář. Součástí revitalizace je výsadba 60 stromů a přes 100 tisíc kusů rostlin. Náklady na rekonstrukci celého prostoru včetně kolejí nepřesáhly 150 mil. korun a podílela se na ní finančně i MČ Praha 1. Aktuálně se jedná o způsobu správy parku.

Detailně o projektu:
Okolí Národního muzea je významným veřejným prostranstvím, které leží v místě bývalých hradeb města Karla IV., mezi Václavským náměstím a Vinohradskou ulicí. V minulosti důležité dopravní a pěší spojení Vinohrad a Nového Města bylo potlačeno v sedmdesátých letech minulého století výstavbou Severojižní magistrály a vnesla do území nadměrné zatížení hlukem a exhalacemi. Zároveň se jedná o významný uzel veřejné dopravy. Řešené území je součástí plánovaného kulturního distriktu, zahrnujícího kromě Národního muzea a bývalého Federálního shromáždění i Státní operu a rozšiřujícího se směrem k historické budově hlavního nádraží a Vrchlického sadům, Václavskému náměstí, Vinohradské třídě a náměstí I. P. Pavlova. Postupná revitalizace veřejného prostoru, sjednocená myšlenkou na vytvoření provázaného kulturního okrsku, se tak může stát výchozím bodem proměny celé oblasti kolem magistrály.

Nové členění a architektura
Území je členěno na několik částí, z nichž každá má jinou atmosféru a charakter, ale například i řešení povrchů. Předprostor muzea si zachovává svou reprezentativní funkci a váže se na Václavské náměstí. Toto propojení bylo zdůrazněno rozšířením a doplněním přechodů pro chodce. Prostor mezi oběma budovami muzea je řešen primárně pro pěší a je doplněn zatím slepým úsekem tramvajové tratě se zastávkami, který do budoucna umožní propojení tramvajemi Vinohradské a Václavského náměstí i pokračování ve směru přes Vrchlického sady. Průjezd automobilové dopravy je nově pouze ve směru k Vinohradské, současně je posílena možnost průjezdu cyklistů. Charakteristickým a sjednocujícím prvkem celého prostoru je specifická světlá žulová dlažba v pražském formátu velké kostky, barevně navazující na obnovenou fasádu Národního muzea. Parkové cesty jsou sjednoceny drobnou žulovou kostkou.

Krajinářské řešení a technologie
Prostor přiléhající k historické budově muzea je členěn zvýšenými stromovými záhony s podrosty, které jsou lemovány posedovými zídkami. Výrazným prvkem utvářejícím prostor je doplnění jerlínů v prokořenitelných buňkách do pěší plochy. Stromy jsou umístěny do dlažby s retenční spárou umožňující lepší vsak vody. Prostorové řešení klade důraz na zlepšení přehlednosti, bezpečnosti i užitnosti například vznikem centrálního pobytového trávníku.

Krajinářské řešení okolí Národního Muzea a Čelakovského sadů především nabízí komplexní řešení pro veřejnou zeleň v rozsahu a podmínkách dosud zde nerealizovaných a přináší nejen několik nových technologií v Praze zřídka vídaných. Jde o interpretaci fragmentů původní kompozice Františka Thomayera chráněné památkovým záměrem spolu se silně antropogenním potenciálem místa a perspektivou užití městského prostředí v blízké budoucnosti. Primárním východiskem byla snaha o eliminaci či odstranění hlavních stres faktorů dlouhodobě degradujících zbylé fragmenty zeleně v této oblasti. Zasolení, zhutnění, vibrace, exhalace, navážky, rychlý odtok srážkových vod, moč i jiná znečištění, intenzivní sešlap a skutečnost, že drtivá většina řešeného území je dnes na konstrukcích metra, to jsou faktory, které zde činí zeleň velmi obtížně udržitelnou bez ochranných prvků, pravidelné monitorované péče a dynamické údržby. Podmínky pro vitální růst rostlin je zde nutno intenzivně chránit a podporovat. Proto byl ovlivněn životní prostor každé rostliny v kompozici zachované a stejně tak každá nová rostlina míří do nových podmínek.

Prokořenitelné prostory z buněk i strukturovaných substrátů, radiální mulčování, kořenové cesty, retenční lože, třívrstvé zátěžové trávníky, podrosty s transparentními keři, zvýšené obruby i reliéfní podrosty, to je jen část z výčtu nutných opatření pro udržení a rozvoj rostoucích stromů a keřů s kvetoucími podrosty v centru Prahy. Zároveň jsou zde uplatněny prvky vycházející z historických tradic místa i zahradnického řemesla. Zachování spontánní populace vinohradských mahalebek, konzervace a obnova pražských trnovníků, česká květnice a botanický kabinet z domácí flóry a jejich selekcí, historické rabato se sortimenty z konce 19. století, původní sortimenty cibulovin a také tradiční velkokvěté odrůdy šeříků. Změna kvality tohoto území nepochybně ovlivní i behaviorální chování všech návštěvníků místa. Plán péče je pak nástrojem, který usiluje o zodpovědný přístup města a zajištění odborné péče. Pokud chceme změnit kvalitu soužití rostlin a lidí v Praze, máme šanci, kterou nesmíme propásnout.

Index modrozelené infrastruktury
Modrozelená infrastruktura (dále jen „MZI “) je spojení funkcí a přínosu zeleně (zelená infrastruktura) a způsobu využití srážkové vody (modrá infrastruktura) pro zvýšení kvality života na daném místě. Index MZI číselně vyjadřuje funkce modrozelené infrastruktury. Výpočet vlivu realizovaných úprav okolí Národního muzea je z hlediska úplné aplikace indexu MZI zkreslen, protože do něj nejsou zaneseny celkové zpevněné plochy řešeného území.

I přes tuto skutečnost je však patrné, že kvalitativní změna ozeleněných povrchů a dosadby stromů se promítá do benefitů modrozelené infrastruktury nárůstem koeficientu z hodnoty 1,05 na 1,64 tj. o 56 %. I bez výše uvedených vazeb na celkovou plochu lze na tomto výpočtu deklarovat zvýšení ekosystémových služeb poskytovaných novou úpravou oproti původnímu stavu. Výpočet indexu MZI provedlo Sdružení pro modrozelenou infrastrukturu, jedná se o pilotní aplikaci principů MZI v ČR.

Autoři
IPR Praha
Ing. arch. Jakub Hendrych (vedoucí projektu)
MgA. Viktória Mravčáková
Rozálie Kašparová, MSc.

Krajinářské řešení
Ing. Ondřej Fous
Ing. arch. Michaela Sinkulová
David Hora, DiS.

Spolupráce
doc. Ing. arch. Pavla Melková, PhD.
Ing. Lukáš Tittl
Ing. Jakub Zajíček 

tisková zpráva

Související články:
Muzejní oáza  29.10.2018
Rekonstrukce Národního muzea změní i okolí historické budovy  22.8.2018
Okolí Národního muzea se promění již letos  2.2.2018