Dvoupodlažní
administrativní budova je umístěna v severozápadním rohu areálu „Paliva“ při
silnici Holešov–Hulín. Tvoří ji pět pravidelných, ale půdorysně odlišných
kvádrů, mírně nepravidelně rozmístěných okolo středu. Nepravidelnost rozmístění
spolu s rozmanitostí kvádrů vymezuje centrální komunikační prostor
pětiúhelníkového půdorysu. Dva hranoly k sobě přiléhají v pravém úhlu, ostatní
v ostrých úhlech. Veškeré otvory do fasád jsou umístěny pouze směrem do
vzniklých neuzavřených atrií. Čelní stěny hranolů jsou plné, bez otvorů. V
atriích, nebo těsně před nimi, budou vysazeny listnaté stromy s kulovitou
korunou, vysoké cca 8–12 m. Tímto rozvrhem bude zajištěno, že se budova nebude
přehřívat na slunných stranách a zároveň bude co nejméně orientována přímo na
sever a k hlavní silnici. Pootočení celého útvaru reaguje na rozmístění budov
na protější straně ulice, kde uliční čára schodovitě uskakuje, i na prodloužení
linie fasády přilehlého původního objektu skladu.
Vstup
do budovy je od hlavní silnice v místě pravoúhlého napojení kvádrů a je
zastřešen markýzou. V přízemí jsou čtyři malé kanceláře a jedna větší. Malé
kanceláře zabírají dva kvádry, trojmístná kancelář třetí. Další modul je
vyhrazen pro zasedací místnost se serverem a trezorovou místností a v posledním
je kuchyňka, toalety a úklidová místnost. Z centrální haly je vyčleněna malá
jednací místnost a zádveří. Ve druhém podlaží jsou funkce rozmístěny obdobně
jako v přízemí.
Stavebně-technologicky
tvoří každý kvádr jeden trakt. Obvodové zdivo je jednovrstvé keramické s
keramickými stropy. Střední prostor je zastropen betonovou deskou. Nad
schodištěm je stropní světlík. Příčky oddělující kancelářské prostory od
centrální haly jsou montované.
Obvodové
zdivo je opláštěno keramickým cihlovým obkladem, lepeným přímo na nosné
keramické bloky, barva je červená-terakotová, povrch hladký. Okna jsou lemována
ostěními z žuly, bez výrazné kresby a světle šedé barvy. Ostění má kónický
profil, otevírající se směrem ven. Hladkými deskami ze stejného materiálu jsou
obloženy i stěny okolo vstupu. Okna jsou hliníková.
Podlahy
jsou z materiálu Flotex. Vnitřní povrchy keramických zdí jsou omítány hladkým
štukem, stropy s hladkým sádrokartonovým podhledem. V centrální hale je na
stopě přiznán beton stropní konstrukce jako pohledový. Strop haly je lemován
sádrokartonovou římsou, která je nosičem osvětlení. Příčky oddělující
kancelářské prostory od centrální haly mají povrch z dýhovaného dřeva v dílčí
kombinaci se zasklením.
___
Sídlo stavební společnosti Rapos v Holešově
PETR ŠMÍDEK
Svatopluk
Sládeček je většinou vnímán jako tvůrce svébytných forem, které lze
snadno personifikovat, připojit k nim přezdívku či jméno. Tváří v tvář
jeho stavbám nelze zůstat lhostejným. Sládeček dokáže svou tvorbou
oslovit široké publikum. Vybízí návštěvníka k názoru. Výstava prací,
kterou před dvanácti lety uspořádal v rodném Zlíně, nesla vypovídající
název “Figurkativní architektura pro začátečníky“. Tuto cestu započal na
pražské Umprum, která mu pomohla vymanit se ze zlínského
funkcionalismu. Již během studií založil v roce 1991 se třemi kolegy
studio New Work, které je opět parafrází na svět velké a malé
architektury. Ze všech společníků New Work zůstal Sládeček nakonec sám.
Do dnes mu rovněž vydržela obliba postmodernistů Rossiho, Peichla a
Hejduka, pro něž české prostředí nikdy nenašlo plné pochopení a povrchně
je odsoudilo do pozice eklektických, ironizujících či naivních tvůrců.
Kromě obliby těchto velikánů světové architektury odhalil Sládeček před
deseti pražskému publiku na přednášce s názvem “Bouda, figurka a relief“
další ze svých inspiračních zdrojů přicházejících naopak zespodu od
přehlížených a často nezkolaudovaných stavebních koláží na předměstí.
Mohlo
by se tak zdát, že ve Sládečkově tvorbě je vše podřízeno poutavé vnější
formě. Z tohoto omylu nás může vyvést popis příběhu jeho čerstvě
dokončené realizace sídla stavební společnosti Rapos v Holešově.
Dvanáctitisícový
Holešov se nachází na západním úpatí Hostýnských vrchů, kde skončí
Valašsko a začíná Malá Haná. Sjezd z dálnice D1 za Kroměříží vás
bezpečně vede za siluetou Hostýna. Při vstupu do města se objeví soubor
z režného zdiva připomínající rudiment opevnění, do něhož se v minulém
roce nastěhovala regionální stavební firma Rapos. Že se firma rozhodla
postavit vlastní sídlo od renomovaného architekta, je důkazem časem
prověřené spolupráce. Architekti bývají většinou vnímáni jako ti, kdo
stavbu komplikují a prodražují. Svatopluk Sládeček pro vlastníky
stavební společnosti zrekonstruoval na konci 90. let podkroví v centru
Holešova, kde jejich firma doposud sídlila. S přibývajícími zakázkami
přišla potřeba přestěhovat se do větších prostorů, kdy přicházela
v úvahu i nedaleká průmyslová zóna. Po pořízení současné parcely
oslovili majitelé Raposu architekta, který však studií rozsáhlého
objektu nenaplnil klientova očekávání a po předchozích dobrých
zkušenostech se obrátili Svatopluka Sládečka. Musel se však s menší
stavbou vejít do omezeného rozpočtu. Stavební pozemek situaci
neulehčoval. Ze severu jej lemuje rušná komunikace, na jihu je zakončen
železničním koridorem a výhledem na bývalé letiště postupně se měnící
v průmyslovou zónu.
První návrhy kompaktní hmoty působily nízce a
roztekle. Posléze se stavební program rozdrobil, což práci výrazně
usnadnilo. Výsledná forma nemusela být konečnou variantou. Dispozici lze
i nadále měnit, aniž by návrh nějak výrazně utrpěl. Architekt přišel se
způsobem navrhování, aby dokázal naplnit klientovy požadavky a přitom
neztratil tvář. Návrh reaguje na okolní podmínky i situováním oken a
jejich odclonění od frekventovaných cest. Sídlo firmy svým měřítkem
nepřevyšuje okolní zástavbu rodinných domů. Otvory v obvodovém plášti
nejsou vystaveny přímým výhledům. Muselo se rovněž slevit z původní
třípodlažnosti. Nosná konstrukce i schodišťový prostor jsou však
přichystány na další patro. Každá dobrá stavba vyžaduje čas, aby mohla
dorůst.
Jaroslav Ševčík a Petr Vlček, vlastníci stavební firmy
Rapos, byli v předchozím sídle odděleni jen lehkou příčkou a nemohli se
příliš soustředit na práci. Z toho důvodu disponují v horním patře
samostatnými kancelářemi o stejné velikosti, které vzájemně propojuje
venkovní kovová lávka s výhledem na celý areál prodeje stavebnin. Doba
open-space je minulostí. Stejnou výsadu samostatných kanceláří dopřáli
i zaměstnancům. Vnitřní dispozici dělí průsvitné skleněné příčky a
vestavěné dřevěné skříně na menší místnosti, kde se lze lépe soustředit
na práci.
Po odsouhlasení páté varianty projektu následovala dvouletá
realizace, při níž Rapos logicky využil vlastní síly. Výsledkem je
“pomník zednické práci“, kde se nešetřilo na řemeslech, aby příchozí
klienti byli přesvědčeni o zručnosti zaměstnanců.
Centrálnímu
prostoru dominuje schodišťová stěna z broušených a lepených cihel, které
ve výsledku působí jako šperk. Ústřední betonový sloup v přízemí má
kvality ušlechtilého kamene. S ohledem na prašný provoz prodeje
stavebnin a sýpky uhlí se nešetřilo ani materiálech, které lze snadno
udržovat, aby mohly zrát do krásy. K ucelení návrhu prošlo rukama
architekta také vybavení interiérů, výběr informační grafiky i instalace
uměleckého díla nad schodištěm.
Dům s mostem špionů
Svatopluk
Sládeček svými pracemi vyvolává představivost. Romanticky stírá hranici
mezi estetickým útvarem a užitnou stavbou. Uživatelé jeho domům dávají
jména jako Květák, Hroch nebo Pulec. Zaměstnanci Raposu svému sídlu
přezdívku stále hledají, ale já už jsem si svůj příběh našel. Jediná
návštěva Holešova dokázala spustil gejzír asociací, které architekt
nejspíš ani nezamýšlel. Vedle vstupní koláže a filigránského vnitřní
schodiště netušené paralely evokuje i venkovní pozinkovaná lávka
z proroštů spojují kanceláře obou majitelů společnosti. Kromě kuřáckých
přestávek může být i místem neformálních schůzek. Lávka mi stále více
připomíná Otto Stahnův novogotický most Oberbaumbrücke (1896) v Berlíně,
který v dobách studené války spojoval východní Friedrichshain se
západoberlínským Kreuzbergem. Cihelný most, který by měl spojovat břehy,
se stal hradbou. Jeho pitoreskní věže si museli oblíbit všichni
postmodernisté. S pádem Berlínské zdi Santiago Calatrava nahradil silně
poškozené středové pole lehkou ocelovou konstrukcí (1994) a znovu
rozproudil život. Historizující berlínský most přes Sprévu evokuje
fantaskní příběhy, které se nikdy neuskutečnily, podobně jako si můžeme
domýšlet motivy schůzek na lávce nad areálem firmy Rapos.
___
Místo: Palackého 1398, Holešov
Generální projektant: Studio New Work
Autor: Svatopluk Sládeček
Spolupráce: Ondřej Fabián, Petra Bitaudeau Vašková, Jaroslav Matoušek, Petr Janík
Dodavatel: Sanace ZLÍN, spol. s. r. o.
Plocha pozemku: 2101 m2
Zastavěná plocha: 239 m2
Užitná plocha: 228,4 m2
Obestavěný prostor: 1059 m3
Projekt: 2013
Realizace: 2016
Foto: Libor Stavjanik / Studio TOAST
Publikováno v časopise Stavba 2017/1, s. 42-47
No to je ale hnus. Evidentně jde o harmonické souznění pravých vyznavačů investorské bezduchosti a architektonického neumětelství, ale kdo se…
Skvělá konverze! Bravo! Děkuji S pozdravem Ing. arch. Karel Doubner tel. (+420) 603 433 611
Skvělá konverze! Bravo! Děkuji S pozdravem Ing. arch. Karel Doubner tel. (+420) 603 433 611 Zbraslavská 35/7 CZ-159 00 Praha…
Třeba už ne, není v němčině ta páska?
Té knihovny je mi taky líto.