Rapos Holešov

Dvoupodlažní administrativní budova je umístěna v severozápadním rohu areálu „Paliva“ při silnici Holešov–Hulín. Tvoří ji pět pravidelných, ale půdorysně odlišných kvádrů, mírně nepravidelně rozmístěných okolo středu. Nepravidelnost rozmístění spolu s rozmanitostí kvádrů vymezuje centrální komunikační prostor pětiúhelníkového půdorysu. Dva hranoly k sobě přiléhají v pravém úhlu, ostatní v ostrých úhlech. Veškeré otvory do fasád jsou umístěny pouze směrem do vzniklých neuzavřených atrií. Čelní stěny hranolů jsou plné, bez otvorů. V atriích, nebo těsně před nimi, budou vysazeny listnaté stromy s kulovitou korunou, vysoké cca 8–12 m. Tímto rozvrhem bude zajištěno, že se budova nebude přehřívat na slunných stranách a zároveň bude co nejméně orientována přímo na sever a k hlavní silnici. Pootočení celého útvaru reaguje na rozmístění budov na protější straně ulice, kde uliční čára schodovitě uskakuje, i na prodloužení linie fasády přilehlého původního objektu skladu.

Vstup do budovy je od hlavní silnice v místě pravoúhlého napojení kvádrů a je zastřešen markýzou. V přízemí jsou čtyři malé kanceláře a jedna větší. Malé kanceláře zabírají dva kvádry, trojmístná kancelář třetí. Další modul je vyhrazen pro zasedací místnost se serverem a trezorovou místností a v posledním je kuchyňka, toalety a úklidová místnost. Z centrální haly je vyčleněna malá jednací místnost a zádveří. Ve druhém podlaží jsou funkce rozmístěny obdobně jako v přízemí.

Stavebně-technologicky tvoří každý kvádr jeden trakt. Obvodové zdivo je jednovrstvé keramické s keramickými stropy. Střední prostor je zastropen betonovou deskou. Nad schodištěm je stropní světlík. Příčky oddělující kancelářské prostory od centrální haly jsou montované.

Obvodové zdivo je opláštěno keramickým cihlovým obkladem, lepeným přímo na nosné keramické bloky, barva je červená-terakotová, povrch hladký. Okna jsou lemována ostěními z žuly, bez výrazné kresby a světle šedé barvy. Ostění má kónický profil, otevírající se směrem ven. Hladkými deskami ze stejného materiálu jsou obloženy i stěny okolo vstupu. Okna jsou hliníková.

Podlahy jsou z materiálu Flotex. Vnitřní povrchy keramických zdí jsou omítány hladkým štukem, stropy s hladkým sádrokartonovým podhledem. V centrální hale je na stopě přiznán beton stropní konstrukce jako pohledový. Strop haly je lemován sádrokartonovou římsou, která je nosičem osvětlení. Příčky oddělující kancelářské prostory od centrální haly mají povrch z dýhovaného dřeva v dílčí kombinaci se zasklením.
___


Sídlo stavební společnosti Rapos v Holešově
PETR ŠMÍDEK

Svatopluk Sládeček je většinou vnímán jako tvůrce svébytných forem, které lze snadno personifikovat, připojit k nim přezdívku či jméno. Tváří v tvář jeho stavbám nelze zůstat lhostejným. Sládeček dokáže svou tvorbou oslovit široké publikum. Vybízí návštěvníka k názoru.  Výstava prací, kterou před dvanácti lety uspořádal v rodném Zlíně, nesla vypovídající název “Figurkativní architektura pro začátečníky“. Tuto cestu započal na pražské Umprum, která mu pomohla vymanit se ze zlínského funkcionalismu. Již během studií založil v roce 1991 se třemi kolegy studio New Work, které je opět parafrází na svět velké a malé architektury. Ze všech společníků New Work zůstal Sládeček nakonec sám. Do dnes mu rovněž vydržela obliba postmodernistů Rossiho, Peichla a Hejduka, pro něž české prostředí nikdy nenašlo plné pochopení a povrchně je odsoudilo do pozice eklektických, ironizujících či naivních tvůrců. Kromě obliby těchto velikánů světové architektury odhalil Sládeček před deseti pražskému publiku na přednášce s názvem “Bouda, figurka a relief“ další ze svých inspiračních zdrojů přicházejících naopak zespodu od přehlížených a často nezkolaudovaných stavebních koláží na předměstí.
Mohlo by se tak zdát, že ve Sládečkově tvorbě je vše podřízeno poutavé vnější formě. Z tohoto omylu nás může vyvést popis příběhu jeho čerstvě dokončené realizace sídla stavební společnosti Rapos v Holešově.
Dvanáctitisícový Holešov se nachází na západním úpatí Hostýnských vrchů, kde skončí Valašsko a začíná Malá Haná. Sjezd z dálnice D1 za Kroměříží vás bezpečně vede za siluetou Hostýna. Při vstupu do města se objeví soubor z režného zdiva připomínající rudiment opevnění, do něhož se v minulém roce nastěhovala regionální stavební firma Rapos. Že se firma rozhodla postavit vlastní sídlo od renomovaného architekta, je důkazem časem prověřené spolupráce. Architekti bývají většinou vnímáni jako ti, kdo stavbu komplikují a prodražují. Svatopluk Sládeček pro vlastníky stavební společnosti zrekonstruoval na konci 90. let podkroví v centru Holešova, kde jejich firma doposud sídlila. S přibývajícími zakázkami přišla potřeba přestěhovat se do větších prostorů, kdy přicházela v úvahu i nedaleká průmyslová zóna. Po pořízení současné parcely oslovili majitelé Raposu architekta, který však studií rozsáhlého objektu nenaplnil klientova očekávání a po předchozích dobrých zkušenostech se obrátili Svatopluka Sládečka. Musel se však s menší stavbou vejít do omezeného rozpočtu. Stavební pozemek situaci neulehčoval. Ze severu jej lemuje rušná komunikace, na jihu je zakončen železničním koridorem a výhledem na bývalé letiště postupně se měnící v průmyslovou zónu.
První návrhy kompaktní hmoty působily nízce a roztekle. Posléze se stavební program rozdrobil, což práci výrazně usnadnilo. Výsledná forma nemusela být konečnou variantou. Dispozici lze i nadále měnit, aniž by návrh nějak výrazně utrpěl. Architekt přišel se způsobem navrhování, aby dokázal naplnit klientovy požadavky a přitom neztratil tvář. Návrh reaguje na okolní podmínky i situováním oken a jejich odclonění od frekventovaných cest. Sídlo firmy svým měřítkem nepřevyšuje okolní zástavbu rodinných domů. Otvory v obvodovém plášti nejsou vystaveny přímým výhledům. Muselo se rovněž slevit z původní třípodlažnosti. Nosná konstrukce i schodišťový prostor jsou však přichystány na další patro. Každá dobrá stavba vyžaduje čas, aby mohla dorůst.
Jaroslav Ševčík a Petr Vlček, vlastníci stavební firmy Rapos, byli v předchozím sídle odděleni jen lehkou příčkou a nemohli se příliš soustředit na práci. Z toho důvodu disponují v horním patře samostatnými kancelářemi o stejné velikosti, které vzájemně propojuje venkovní kovová lávka s výhledem na celý areál prodeje stavebnin. Doba open-space je minulostí. Stejnou výsadu samostatných kanceláří dopřáli i zaměstnancům. Vnitřní dispozici dělí průsvitné skleněné příčky a vestavěné dřevěné skříně na menší místnosti, kde se lze lépe soustředit na práci.
Po odsouhlasení páté varianty projektu následovala dvouletá realizace, při níž Rapos logicky využil vlastní síly. Výsledkem je “pomník zednické práci“, kde se nešetřilo na řemeslech, aby příchozí klienti byli přesvědčeni o zručnosti zaměstnanců.
Centrálnímu prostoru dominuje schodišťová stěna z broušených a lepených cihel, které ve výsledku působí jako šperk. Ústřední betonový sloup v přízemí má kvality ušlechtilého kamene. S ohledem na prašný provoz prodeje stavebnin a sýpky uhlí se nešetřilo ani materiálech, které lze snadno udržovat, aby mohly zrát do krásy. K ucelení návrhu prošlo rukama architekta také vybavení interiérů, výběr informační grafiky i instalace uměleckého díla nad schodištěm.

Dům s mostem špionů
Svatopluk Sládeček svými pracemi vyvolává představivost. Romanticky stírá hranici mezi estetickým útvarem a užitnou stavbou. Uživatelé jeho domům dávají jména jako Květák, Hroch nebo Pulec. Zaměstnanci Raposu svému sídlu přezdívku stále hledají, ale já už jsem si svůj příběh našel. Jediná návštěva Holešova dokázala spustil gejzír asociací, které architekt nejspíš ani nezamýšlel. Vedle vstupní koláže a filigránského vnitřní schodiště netušené paralely evokuje i venkovní pozinkovaná lávka z proroštů spojují kanceláře obou majitelů společnosti. Kromě kuřáckých přestávek může být i místem neformálních schůzek. Lávka mi stále více připomíná Otto Stahnův novogotický most Oberbaumbrücke (1896) v Berlíně, který v dobách studené války spojoval východní Friedrichshain se západoberlínským Kreuzbergem. Cihelný most, který by měl spojovat břehy, se stal hradbou. Jeho pitoreskní věže si museli oblíbit všichni postmodernisté. S pádem Berlínské zdi Santiago Calatrava nahradil silně poškozené středové pole lehkou ocelovou konstrukcí (1994) a znovu rozproudil život. Historizující berlínský most přes Sprévu evokuje fantaskní příběhy, které se nikdy neuskutečnily, podobně jako si můžeme domýšlet motivy schůzek na lávce nad areálem firmy Rapos.
___


Místo: Palackého 1398, Holešov
Generální projektant: Studio New Work
Autor: Svatopluk Sládeček
Spolupráce: Ondřej Fabián, Petra Bitaudeau Vašková, Jaroslav Matoušek, Petr Janík
Dodavatel: Sanace ZLÍN, spol. s. r. o.                
Plocha pozemku: 2101 m² 
Zastavěná plocha: 239 m²
Užitná plocha: 228,4 m² 
Obestavěný prostor: 1059 m³
Projekt: 2013
Realizace: 2016
Foto: Libor Stavjanik / Studio TOAST


Publikováno v časopise Stavba 2017/1, s. 42-47