Dům v zahradní čtvrti prvorepublikové suburbie působí jako
rodinný, ale ve skutečnosti je spíše domem bytovým. Postaven byl s pěti
pronajímatelnými jednotkami, podobně jako celá okolní čtvrť. Šlo o formu
investic prosperujících živnostníků za lepších časů první republiky, typologii,
která se dnes v Česku staví zřídka. Jeho rekonstrukce si vyžádala rozvinutí
předností tohoto unikátního typu komunitního bydlení. Ideálně tak, aby z
bydlení v zahradě a klidné čtvrti profitovali všichni jeho obyvatelé stejně,
tedy i ti ve vyšších podlažích odříznutých od zahrady, a aby zároveň zůstala
zachována prvorepubliková atmosféra domu. Uživatelé vyšších podlaží sice žili v
domě s vlastní zahradou, ale nemohli se dostat na čerstvý vzduch jinak, než
dlouhou cestou přes společné schodiště. Pomohli jsme tuto disproporci dorovnat
velkými, nenápadně zastřešenými terasami, na které navazují široká posuvná
okna. Spojením teras s největšími místnostmi tím, že jsme okna připravili o
parapety, jsme dosáhli benefitu zvětšení hlavního obytného prostoru v situaci,
kdy nosné stěny a počty jednotek na patrech neumožnily tohoto efektu dosáhnout
jinou formou – pokoje nešlo zvětšit například jejich spojováním. Část
terasových prken je proložena pochozím plexisklem tak, aby spodní byty nepřišly
o oblohovou složku světla. Technickou zajímavostí je náš patent – systém
větracích šachet, drážek, rozvedených pod novým zateplením, které snižují
difuzní odpor konstrukce směrem do exteriéru. Je to kompenzace absence řádné
hydroizolace původní spodní stavby. Předešli jsme tím vzlínající kapilární
vlhkosti a druhotně interiérovým plísním, s nimiž se potýkají některé sousední
domy, zateplené bez rozmyslu. Jako každá investice do společného majetku, i zde
hrál roli rozpočet. Díky původnímu realistickému odhadu však byla rekonstrukce
dokončena, aniž by byl překročen. Nutnou součástí takového postupu byla i
recyklace některých původních výplní otvorů, deskových materiálů a dalších
prvků stavby.
Z nejvyššího podlaží jsme ve střeše otevřeli obyvatelům
dosud utajený výhled na Prahu. Atmosféra interiéru tohoto bytu čerpá z
přirozeného potenciálu bydlení v podkroví, přímo pod sluncem. Interiér je
přímočaře rozzářen bílými povrchy a pak zkombinován s kontrastními prvky v
černé. Završen je tu tam přirozenými dřevěnými povrchy.
Autorská zpráva
Foto: Tomáš Brabec

























Mladé stromky a keře před budovou se zatím ztrácejí v betonu. Tak doufám, že mají zajištěnou dostatečnou zálivku pro další…
Jackson Park zejména v okolí věže utrpěl přílišnou hustotou cest, zpevněných ploch, zvýšených květinových truhlíků a dalších předmětů na úkor…
Velmi zajímavé vydání, architektura není jen o stavbách, ale také o tom, jak reaguje na změny společnosti a způsobu života.…
Děkuji za další dávku inspirace ze světa architektury a staveb 👏
no, tak to je fakt skvost