Dům v zahradní čtvrti prvorepublikové suburbie působí jako
rodinný, ale ve skutečnosti je spíše domem bytovým. Postaven byl s pěti
pronajímatelnými jednotkami, podobně jako celá okolní čtvrť. Šlo o formu
investic prosperujících živnostníků za lepších časů první republiky, typologii,
která se dnes v Česku staví zřídka. Jeho rekonstrukce si vyžádala rozvinutí
předností tohoto unikátního typu komunitního bydlení. Ideálně tak, aby z
bydlení v zahradě a klidné čtvrti profitovali všichni jeho obyvatelé stejně,
tedy i ti ve vyšších podlažích odříznutých od zahrady, a aby zároveň zůstala
zachována prvorepubliková atmosféra domu. Uživatelé vyšších podlaží sice žili v
domě s vlastní zahradou, ale nemohli se dostat na čerstvý vzduch jinak, než
dlouhou cestou přes společné schodiště. Pomohli jsme tuto disproporci dorovnat
velkými, nenápadně zastřešenými terasami, na které navazují široká posuvná
okna. Spojením teras s největšími místnostmi tím, že jsme okna připravili o
parapety, jsme dosáhli benefitu zvětšení hlavního obytného prostoru v situaci,
kdy nosné stěny a počty jednotek na patrech neumožnily tohoto efektu dosáhnout
jinou formou – pokoje nešlo zvětšit například jejich spojováním. Část
terasových prken je proložena pochozím plexisklem tak, aby spodní byty nepřišly
o oblohovou složku světla. Technickou zajímavostí je náš patent – systém
větracích šachet, drážek, rozvedených pod novým zateplením, které snižují
difuzní odpor konstrukce směrem do exteriéru. Je to kompenzace absence řádné
hydroizolace původní spodní stavby. Předešli jsme tím vzlínající kapilární
vlhkosti a druhotně interiérovým plísním, s nimiž se potýkají některé sousední
domy, zateplené bez rozmyslu. Jako každá investice do společného majetku, i zde
hrál roli rozpočet. Díky původnímu realistickému odhadu však byla rekonstrukce
dokončena, aniž by byl překročen. Nutnou součástí takového postupu byla i
recyklace některých původních výplní otvorů, deskových materiálů a dalších
prvků stavby.
Z nejvyššího podlaží jsme ve střeše otevřeli obyvatelům
dosud utajený výhled na Prahu. Atmosféra interiéru tohoto bytu čerpá z
přirozeného potenciálu bydlení v podkroví, přímo pod sluncem. Interiér je
přímočaře rozzářen bílými povrchy a pak zkombinován s kontrastními prvky v
černé. Završen je tu tam přirozenými dřevěnými povrchy.
Autorská zpráva
Foto: Tomáš Brabec
U Hostivaře jsem podobný problém nezaznamenala, spíš u Pankráce, ale opraveno, děkuji za upozornění.
Design by neměl být samoúčelný. Bytový architekt by měl vědět, co od dveří chce, Jestli něco skrýt, nebo jestli ukázat…
Krásný byt, ale nemůžu si pomoct, vnucuje se mi představa fronty před jediným WC, kdyby všech 6 lidí, kteří tam…
Tady nebyl problém jen se základy, tady museli určitě prskat i pokrývači.
Ať si říká Ústav pro jazyk český co chce, ale alibisticky připustit, že Florenc je TEN, je stejně hloupé, jako…