Cílová skupina nájemních bytů patřila
spíše ke spodní části realitního trhu. Nebavíme se ale úplně o sociálním
bydlení v nejnižší kategorii, jde spíše o základní standard. V našem případě
jsme se snažili k němu přidat důraz na nestandardní
architektonické řešení.
Na začátku před námi stál dům v zástavbě 19. století,
s osekanou fasádou bez jakýchkoliv historických prvků. Z historického
charakteru původní stavby téměř nic nezbylo. Při respektování regulativů v ochranném pásmu městské památkové rezervace jsme
mohli objem stavby půdorysně rozšířit pouze do vnitrobloku o jeden malý byt.
Pro malometrážní nájemní byty jsme využili také podkroví a možnost zvednutí
střechy do vnitrobloku. Naproti schodišti jsme umístili nový výtah. Nová
dispozice vycházela z možností nosných stěn a z rámce stávajících dispozice
domu.
Základní objem stavby byl limitován také posouzením na oslunění a osvětlení okolních objektů, kde jsme postupovali obráceným způsobem – nechali jsme si nadefinovat objem, který sousedy neovlivní, a ten jsme následně vyplnili navrženou dispozicí.
V průběhu stavebních prací jsme po osekání omítek v interiéru na schodišti postupně objevovali zajímavé prvky a povrchy – cihelné zdivo a pískovcové stupně schodiště. V místech, kde měly alespoň základní řemeslnou kvalitu, jsme je nechali odkryté. Schodiště se stalo novým srdcem domu. Všechny použitelné historické prvky v tomto prostoru jsme ponechali nebo opravili – pískovcové stupně, kované zábradlí, betonovou probarvenou dlažbu. Nově jsme doplnili pouze osvětlení – navrhli jsme tenké svítící trubice levitující pod klenbou. Díky využití historických prvků a cihelného zdiva v interiéru schodiště dům získal novou identitu. Cihelné zdivo jsme ponechali viditelné i v některých bytech.
Historické plastické prvky na fasádě do ulice dávno podlehly zubu času. Nebylo na co navazovat, proto jsme navrhli fasádu v kontextu historických fasád okolních domů. Původní tvar okenních otvorů jsme neupravovali, ale novým členěním oken jsme zvýraznili jejich vertikální charakter. Šambrány jako typický historický architektonický prvek okolo oken jsme navrhli v živé kompozici rozposunováním jednoho stejného tvaru. Jemný materiálový detail vytváří omítka použitá na šambránách s povrchem podobným pískovci v kontrastu se základní omítkovinou. Červenohnědou kontrastní barvu na oknech jsme zvolili podle dochované historické barvy původních oken.
Do vnitrobloku jsme zvolili již čistě ekonomické řešení. Nadstandardem k bílé omítce je tu promyšlená kompozice oken. Součástí rekonstrukce stavby byla revitalizace vnitrobloku. Dvůr je obehnán zídkami z lícového cihelného zdiva. Celá plocha byla rozdělena na část určenou k parkování a na část zahradní. Povrch plochy pro parkování je zpevněn zatravňovacími dlaždicemi a je zatravněn, takže tvoří alternativní herní plochu. Ve výsledku nelze téměř poznat hranici mezi parkováním a zahradou. V centru zahradní části je zpevněná mlatová plocha s masivními dřevěnými prvky k sezení. Lze zde hrát petanque, kuličky, grilovat, zabavit děti nebo jen tak posedět. Celý prostor byl osázen stínomilnými rostlinami.
Autorská zpráva
Investor: G-seven s.r.o.
Autoři: Tomáš Dvořák, Markéta Grenárová, Matúš Jánský
Zahrada: Ateliér Divo – Ján Augustín
Generální dodavatel stavby: Winning Group a.s.
Investiční náklady: 34,2 mil. bez DPH
Náměstí je katastrofa - dříve v parku se stromy seděli lidé, dneska je tam žhavá pláň kam kdo němu tak…
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.