Rekonstrukce bytového domu

Cílová skupina nájemních bytů patřila spíše ke spodní části realitního trhu. Nebavíme se ale úplně o sociálním bydlení v nejnižší kategorii, jde spíše o základní standard. V našem případě jsme se snažili k němu přidat důraz na nestandardní architektonické řešení. 

Na začátku před námi stál dům v zástavbě 19. století, s osekanou fasádou bez jakýchkoliv historických prvků. Z historického charakteru původní stavby téměř nic nezbylo. Při respektování regulativů v ochranném pásmu městské památkové rezervace jsme mohli objem stavby půdorysně rozšířit pouze do vnitrobloku o jeden malý byt. Pro malometrážní nájemní byty jsme využili také podkroví a možnost zvednutí střechy do vnitrobloku. Naproti schodišti jsme umístili nový výtah. Nová dispozice vycházela z možností nosných stěn a z rámce stávajících dispozice domu.

 
Základní objem stavby byl limitován také posouzením na oslunění a osvětlení okolních objektů, kde jsme postupovali obráceným způsobem – nechali jsme si nadefinovat objem, který sousedy neovlivní, a ten jsme následně vyplnili navrženou dispozicí.

V průběhu stavebních prací jsme po osekání omítek v interiéru na schodišti postupně objevovali zajímavé prvky a povrchy – cihelné zdivo a pískovcové stupně schodiště. V místech, kde měly alespoň základní řemeslnou kvalitu, jsme je nechali odkryté. Schodiště se stalo novým srdcem domu. Všechny použitelné historické prvky v tomto prostoru jsme ponechali nebo opravili – pískovcové stupně, kované zábradlí, betonovou probarvenou dlažbu. Nově jsme doplnili pouze osvětlení – navrhli jsme tenké svítící trubice levitující pod klenbou. Díky využití historických prvků a cihelného zdiva v interiéru schodiště dům získal novou identitu. Cihelné zdivo jsme ponechali viditelné i v některých bytech.

Historické plastické prvky na fasádě do ulice dávno podlehly zubu času. Nebylo na co navazovat, proto jsme navrhli fasádu v kontextu historických fasád okolních domů. Původní tvar okenních otvorů jsme neupravovali, ale novým členěním oken jsme zvýraznili jejich vertikální charakter. Šambrány jako typický historický architektonický prvek okolo oken jsme navrhli v živé kompozici rozposunováním jednoho stejného tvaru. Jemný materiálový detail vytváří omítka použitá na šambránách s povrchem podobným pískovci v kontrastu se základní omítkovinou. Červenohnědou kontrastní barvu na oknech jsme zvolili podle dochované historické barvy původních oken.

 
Do vnitrobloku jsme zvolili již čistě ekonomické řešení. Nadstandardem k bílé omítce je tu promyšlená kompozice oken. Součástí rekonstrukce stavby byla revitalizace vnitrobloku. Dvůr je obehnán zídkami z lícového cihelného zdiva. Celá plocha byla rozdělena na část určenou k parkování a na část zahradní. Povrch plochy pro parkování je zpevněn zatravňovacími dlaždicemi a je zatravněn, takže tvoří alternativní herní plochu. Ve výsledku nelze téměř poznat hranici mezi parkováním a zahradou. V centru zahradní části je zpevněná mlatová plocha s masivními dřevěnými prvky k sezení. Lze zde hrát petanque, kuličky, grilovat, zabavit děti nebo jen tak posedět. Celý prostor byl osázen stínomilnými rostlinami. 

Autorská zpráva

Investor: G-seven s.r.o.
Autoři: Tomáš Dvořák, Markéta Grenárová, Matúš Jánský
Zahrada: Ateliér Divo – Ján Augustín
Generální dodavatel stavby: Winning Group a.s.
Investiční náklady: 34,2 mil. bez DPH