V Ráji, tak se jmenovala osada, jež město Lázně
Bohdaneč ve 20. století definitivně pohltilo. Přesto je vlastním světem, jako by
nebyla dotčena životem kaváren, salonů a promenád maloměstských lázní. Náves,
která zatím nebyla přepsána, podtrhává charakter vesnice. Rajská strouha náves
krájí na dvě poloviny. S úpravami koryta potoka se trochu netrefili. Betonové
břehy a neustále ošmikávaná košťata vrb pracovníky služeb města ilustrují
současné estetické normy. Kolem dokola je plac obestavěn domy, spíše chalupami,
z nichž většina má v druhém plánu ještě hospodářský objekt. Domy se většinou
obrací štíty na náves. Jeden dům je však jiný. Asi škola nebo pošta. Je vyšší,
má silně zvýrazněnou atiku, okna jsou široká a střecha není sedlová, ale
individualisticky rovná. Měřítko i velikost je o úroveň výš než domy kolem.
Zatím se nezdá nic špatně, avšak pravda je taková, že dům není poštou, školou,
ani kavárnou či hospodou. Je stejně jako domy kolem rodinným domem. A právě jeho
rekonstrukce byla našim úkolem.
Určujícím impulzem pro návrh bylo uvědomění, že dům svou velikostí a měřítkem
odpovídá tak jeden a půl násobku okolních staveb. A tak jsme z něho udělali dva
domky, větší a menší. To nám také napovědělo původní členění oken. Dům má do
návsi dva štíty. Členění „na dva domky“ se propisuje v oknech, štítech,
ale také ve vnitřním uspořádání. Menší domek je reprezentativní částí. Je zde hala,
obývací pokoj a pracovna. Větší naplňuje rodinné zázemí. Západní fasáda a
hospodářské kůlny vymezují směrem do zahrad dvorek se starou rozeklanou třešní.
Tímto směrem se dům otevírá vstupy a širokými okny. Vše sedí stále nalajnováno
logikou celé stavby.
Autorská zpráva
Autor: Zdenek Balík; spoluautor Josef Krejčí
Co se povedlo udělat z té krabice je paráda. Fasáda se mi moc líbí. Jen bych v tomhle prostředí čekala tmavou střechu.