Rekonstrukce objektu strojírny v areálu Vaňkovka

Fotogalerie ke článku (6)

Vaňkovka

Vaňkovka

Vaňkovka

1 NP

2 NP

Řez příčný

Celá fotogalerie (6)

Sídlo galerie soudobého moderního umění.

Adresa: Brno, Zvonařka 5 (nyní Ve Vaňkovce 2)
Investor: Jižní centrum Brno, a. s.
Autoři: Antonín Novák, Petr Valenta, Karel Spáčil, Zuzana Morávková
Projektant: Architekti DRNH, s. r. o.
Profese: František Kozubík — stavební část; Jiří Janeček — statika; Božetěch Keprt — vzduchotechnika; Alice Mudráková — voda, kanalizace, plyn; Petr Schreiber, Kamil Kocmánek — topení; Eduard Havelka — chlazení; Karel Rychlý — elektro; Jiří Rubner — požární ochrana
Generální dodavatel: Komfort, a. s. oprava cihelných fasád: Tocháček, s. r. o.
betonové podlahy: Atemit, s. r. o.
speciální duté podlahy Iglů: Gabex, s. r. o.
sanace zdiva: Sanostav, s. r. o.
atypické ocelové výkladce a dveře: Dipro okna, s. r. o.
ocelová schodiště: Chepos Engineering, s. r. o.
zámečnické konstrukce: Respo s. r. o.
truhlářské konstrukce, sádrokartony: Stopo Brno, s. r. o.
elektro: EKV, s. r. o.
VZT a chlazení: Progresklima, s. r. o.
ZTI: OSS, s. r. o.
Termíny: projekt 2003 — 2004, realizace 2004 — 2005
Náklady: cca 110 mil. Kč
Zastavěná plocha: 3760 m2
Obestavěný prostor: 41047 m3
Ukazatel nákladů: 2680 Kč/m3
Foto: Libor Teplý


Objekt se skládá ze tří částí — hlavní haly strojírny se střední nosnou ocelovou konstrukcí galerie s jeřábovými drahami, z nižší přístavby původní mechanické dílny a třípodlažní přístavby šaten, budovaných v několika etapách od roku 1891. Přistavěná přízemní železobetonová hala dílny a třípodlažní přístavba šaten ze čtyřicátých let 20. století se výrazně odlišují svojí strohostí. Strojírna byla v dezolátním stavu, s množstvím přístavků a zanedbaným obvodovým pláštěm a střechou. Objekt bylo třeba dekontaminovat, izolovat injektážemi, celkově opravit a vybavit dostatečným technickým zázemím. V průběhu výstavby nebylo jasné konkrétní využití strojírny, což do značné míry předurčilo ráz a celkové pojetí rekonstrukce.

Rekonstrukce respektuje halovou konfiguraci budovy s čitelnými prvky industriální architektury konce 19. stol., čemuž napomohl výběr a zpracování materiálů (ocel, beton, drátosklo, ocelové pletivo, nátěry, přiznané rozvody a zařízení, ponechané jeřábové dráhy).

Vnější změny se omezily na pečlivé zrestaurování fasád, tj. zejména očištění od pozdějších necitlivých zásahů. Byla osazena novodobá „tovární“ okna a vybudovány nové vstupy. Řada oken na exponované západní fasádě byla zvětšena až k podlaze. Ve vnitřním prostoru nově byly vybudovány podlahy na bázi strojně hlazeného betonu se vsypem a systém instalačních kanálů a dutin pod podlahou. Do volného prostoru haly byly ve středním traktu vestavěny dvě schodiště a osobní výtah při ponechaní existujícího zařízení jeřábové dráhy. Hlavní přímé schodiště a výtah obsluhují galerii ve středním traktu, zadní dvouramenné schodiště navíc ještě třípodlažní přístavbu v severní části objektu. Vnitřní vybavenost je soustředěna do jednoduchého boxu, vloženého do prostoru nižší přístavby. Tento box je možno v případě potřeby rozšířit nebo redukovat. Přístavba je oddělena od hlavní haly prosklenou příčkou.

V prostorách objektu našla sídlo galerie soudobého moderního umění.

Publikováno ve Stavbě č. 6/2006