Rodinné domy v Běstvině

Skupina čtyř rodinných domů a dvou malých doplňkových stavení se nachází na severním okraji vesnice Běstvina na hraně Železných hor.

Investor: Sostaf, Heřmanův Městec
Autor: Pinkas Žalský architekti, Petr Pinkas, Jan Žalský
Spolupráce: Irena Šebová
Dodavatel: Sostaf, Heřmanův Městec
Realizace: 2008—2009
Autor fotografií: Andrea Lhotáková

Autorská zpráva

Skupina čtyř rodinných domů a dvou malých doplňkových stavení se nachází na severním okraji vesnice Běstvina na hraně Železných hor.
Na okraji rostlé struktury vesnice zde začal vznikat klasický městský satelit, kde dvoupodlažní novostavby měly být automaticky umístěny doprostřed každé z šestnácti parcel již rozparcelované louky. Takový přístup k volným vesnickým pozemkům jsme se na čtyřech parcelách pokusili upravit; hledali jsme logickou polohu domů vzhledem k velikosti parcel, světovým stranám a přilehlé komunikaci. Všechny čtyři pozemky vlastnil stejný investor, domy jsou nyní určené k prodeji.

Poloha a orientace domů a doplňkových objektů s garážemi a dílnami byla vytvořena po rozčlenění pozemků na jednotlivé funkční zóny tak, aby zastavěná a zpevněná plocha byla minimální a domy splňovaly současné nároky na bydlení, dopravu a styl života na vesnici. Veškeré odstupové vzdálenosti domů mezi sebou jsou na hraně obecných vyhlášek o výstavbě.
Vzhledem k velikosti pozemků a také místním zvyklostem v staré části obce jsme se rozhodli pro orientaci domů podélně s přístupovou cestou. Obytné domy jsou doplněny malou stavbou garáže s dílenským a skladovým zázemím, přičemž dvě garáže jsou vždy sdružené do jedné stavby, rozměrově i formálně podobné vlastním domům. Vzniká tak skupina šesti podobných staveb, které mezi sebou vytvářejí prostorové vztahy a současně dochází k plošným úsporám u obou sousedících pozemků. Důležitým prvkem návrhu je plocha podél cesty před obytnými domy a garážemi. Tato plocha není oplocena a soukromé zahrady od veřejného prostoru oddělují samotné budovy.
Takto vytvořený shluk šesti staveb částečně splývá s rostlou strukturou vesnice původní.

Domy respektují původní vesnický charakter bydlení, tedy přízemní bydlení bez patra. Každý dům je tvořen hlavní obytnou místností a dále sérií jednotlivých pokojů. Orientace obytných místností je k východu a k západu; ze všech je možný přímý vstup do zahrad buď dveřmi, francouzským oknem nebo přes velmi nízký parapet v malých pokojích. Tyto parapety je možné použít i jako lavice. Krov nad půdorysem je využit v každém místě příčného řezu. V hlavní obytné místnosti a v ložnici rodičů je krov otevřený až k hřebeni a nad malými půdorysy vytváří převýšení. Nad místnostmi ve středu dispozice (hygienické, provozní a komunikační zázemí) je vytvořen úložný prostor přístupný sklápěcím žebříkem. Ve dvou pokojích pro děti je v krovu vytvořeno malé „patro“ či „kout“ na spaní, rovněž přístupné žebříkem.
Při návrhu domů jsme se snažili atakovat únosnou hranici malých rozměrů a volit nejjednodušší konstrukce a levné materiály.

Návrh byl zpracován bez možnosti komunikace s konečnými obyvateli domů. Domy jsou záměrně velmi strohé — navržené jako tabula rasa. Předpokládají se úpravy jednotlivých domů podle vůle obyvatel.

Rodinné domy v Běstvině
BRUNO HÁJEK

Čtyři jednopodlažní domy a dvě doplňková stavení architektů Pinkase a Žalského uzavírají satelitní přístavbu rodinných domů v severní části vesnice a zároveň v ní tvoří kompaktní, nepřehlédnutelný celek. Tato vyhraněnost je pravděpodobně dílem jisté vzpoury vůči úkolu vytvořit na čtyřech zadavatelem určených parcelách přílepek k přílepku, dílem odporu k pouhému prodloužení již jednou vzniknuvšího apendixu. Kontrast, který tak na daném místě vzniká, je patrný na první pohled.
Všech šest staveb je k sobě přimknutých tak těsně, jako by záměrně zaujaly obranné postavení. Zároveň se od ostatní zástavby ostře odklánějí. Tato zákruta není však dána odporem vůči svému okolí, vzniká takřka samovolně, prostým rozhodnutím umístit domy na hranu jejich parcel a uchránit co možná největší volnou plochu zbývajícího pozemku. Dochází tak k narušení dosavadní, mechanicky vedené, vodorovné linie satelitu, a pokud bychom chtěli použít metaforu, potom zde vzniká vjem čehosi ukončeného, tečky či středníku za větou, tedy vjem jasné artikulace. K pocitu odtržení od zbytku zástavby přispívá i jednolitá šedá barva, jíž jsou budovy natřeny. Tyto okolnosti pak vyvolávají otázku, komu jsou domy určeny, zda spíše místním obyvatelům, či nově příchozím a zda budou dotyční ochotni respektovat jakousi kmenovou sounáležitost, která je v budovách zakódována. Tvůrci se nicméně brání poukazem, že nejde o záměrné odtržení či odcizení se celku vsi. Naopak, dle jejich mínění poloha, řazení i vzhled budov poukazují k centru vesnice, k tradiční vesnické stavbě.
Pozemky domů jsou prozatím pouze vykolíkované. Bude záležet na nových majitelích, zda je obeženou neprostupnou, neprůhlednou ohradou plotů či živých keřů. Prozatím si stavby vystačí „nahé“, což dále podporuje dojem, že nejde o cizince na vlastní půdě, ač na první pohled působí syrově a exoticky. Tato „nahota“ je patrná také v interiérech. Téměř každá místnost je vybavena buď prosklenými dveřmi nebo alespoň velkými okny, které umožňují přímý vstup do zahrady a spolu s volnými krovy pod nízkou sedlovou střechou pak poskytují nevelkým místnostem světlost a vzdušnost. Ačkoliv jsou výhledy z těchto oken velmi příjemné, přeci jen se mi zdá, že prvek maximální otevřenosti je poněkud nadužíván a že „absence pevné zdi“ může v obyvatelích vyvolávat až nepříjemný pocit ohrožení.
Jinak je vnitřek domu koncipován pro rodinu s dětmi, čemuž odpovídají dva dětské pokoje, jedna ložnice dospělých a obývací místnost, která slouží zároveň jako kuchyň a jídelna. Kuchyňské spotřebiče jsou odděleny barovou deskou. Jak již bylo řečeno, krovy jsou ve většině místností volné, pouze ve vstupních prostorách vzniká jejich přepažením úložný prostor, přístupný po výsuvném žebříku. V dětských pokojích je krovu využito jako vyvýšeného patra se zabudovaným lůžkem, což opět šetří volný prostor a zároveň poskytuje dítěti v rodičovském domě pocit vlastního soukromí.
Ačkoliv je z použitých materiálů cítit snaha architektů udržet cenu stavby na minimální hranici, působí vnitřní prostory komfortním dojmem, což je dáno jednak použitím nákladnější, celodřevěné podlahy, jednak výše kritizovanou otevřeností domu do okolní krajiny. A právě v tomto pohledu z okna je nakonec zodpovězena otázka, kdo a proč bude chtít domy obývat.

Publikováno ve Stavbě č. 1/2009