Rodinný dům v Uherském Hradišti-Mařaticích

Klient: Soukromá osoba
Autor: Pavel Míček
Stavební část: Marek Ranocha
Statická část: Oto Nový
Projekt: 2004-2005
Realizace: 2005-2007
Užitná plocha: 157 m²
Zastavěná plocha: 108 m²
Obestavěný prostor: 647 m²
Autor fotografií: Libor Stavjaník

Autorská zpráva
Objekt rodinného domu pro mladou čtyřčlennou rodinu je umístěn na okraji městské části Mařatice. Celá čtvrť je položena na kopci, z toho vyplývá kvalitní oslunění, ale také nepřetržitý silný vítr. Stavební charakter lokality tvoří intenzivní zástavba řadovými domky z 80. let minulého století. V současnosti však dochází k nekontrolovanému rozrůstání čtvrti dále směrem do polí, a to bez jakéhokoli náznaku regulace či snahy o tvorbu kvalitního veřejného prostoru. Pozemek bývalého ovocného sadu má tvar protáhlého obdélníku, přiléhajícího kratší stranou k místní komunikaci. Je takřka rovinný a svou jihovýchodní stranou se otevírá do volného prostoru sousedního výběhu pro koně. Umístění domu na parcele je předurčeno hustým vedením inženýrských sítí s příslušnými ochrannými pásmy.
Koncepce domu je založena na vztahu a vzájemném vnímání vnějšího a vnitřního prostoru. Dům je zvenku definován jako pevně uzavřený, kompaktní objem. Jeho plášť je narušen — “proražen“ pouze v místě terasy navazující na hlavní vnitřní prostor, ostatní otvory jsou zcela v rovině pláště. Vjem z vnitřního prostoru je opačný — absence rohů navozuje pocit neukončeného prostoru.
Důležitou součástí koncepce byla také snaha o nenásilné „vnímání — tušení“ konstrukce a pravdivost užitých materiálů. Rovněž byl kladen vysoký důraz na ekonomii prostorů s ohledem na budoucí provozní náklady.
Dům má dvě nadzemní podlaží, je nepodsklepený. Přes betonové závětří se návštěvník dostává do podélné vstupní haly ústící v hlavním obytném prostoru. Před ním je umístěno schodiště do patra a vstupy do dílny a malé koupelny. Jádrem hlavního obytného prostoru s jídelnou a kuchyní je těleso krbu. Celý tento prostor je jihozápadním a jihovýchodním směrem propojen skrz skleněné stěny se zahradou. Pomocí posuvné stěny lze tento prostor dále dělit. V patře jsou pak dvě dětské ložnice, koupelna, rodičovská ložnice s lodžií a pracovna s galerií, odkud je možno přehlédnout většinu vnitřního prostoru domu.
Součástí návrhu je také samostatně stojící přístřešek pro dvě vozidla, z lehké ocelové konstrukce, v západní části pozemku. Hranice prostoru zahrady bude definována živým plotem.
Nosnou konstrukci domu tvoří cihelné bloky, strop nad přízemím je železobetonový, nad patrem dřevěný. Dům je zateplen minerální vatou s hladkou omítkou. Okna jsou z dřevěných lepených profilů. Vnitřní podlahy jsou z teraca, nebo z dubu, dveře a obklady stěn jsou z ořechu, terasy z modřínu.


RECENZE:
Přiměřené bydlení
MARTINA MERTOVÁ

Mladí manželé, dvě děti, městský byt 2+1. Výchozí situace, která pozorovaný subjekt (je-li součástí středoevropské kultury a tohoto století), uvede do stavu nespokojenosti. Zástupce sociálně slabší vrstvy v tomto stádiu uvízne. Sociálně silného zase tato omezující a deprimující fáze mine. Příslušník středního stavu se s málem našetřených financí a s pomocí hypotéky nebo jiného nutného zla odhodlá v hierarchii tříd bydlení poskočit. Pořídí si větší byt nebo — v ideálním a stále preferovaném případě — vlastní rodinný dům. Okolí subjektu a sociologové pak zaznamenají jeho společenský vzestup.
Není ovšem vzestup jako vzestup, chápeme-li bydlení jako výraz hodnot a kulturních vzorců společnosti a potažmo jedince. O tristním stavu současné individuální zástavby už bylo napsáno mnoho (anebo málo?). Napáchá mnohem více škody než nevkusně vybavený byt v domě, za nějž už odpovědnost přebírají nebo by měli přebírat kompetentnější aktéři. Způsobů jak neuspět s výstavbou rodinného domu je spousta. Zvolit špatného architekta/projektanta a jeho špatný projekt umístit na špatné místo, jak se tomu děje nejčastěji, nebo zvolit špatný projekt a postavit dle něj dům na dobrém místě, které tak o svůj pozitivní přívlastek rázem přijde. Varianta dobrého projektu s dobrým stavebním místem vyžaduje finanční účast vyšší než si (i vyšší) střední třída může dovolit. Zbývá pak možnost nejsmutnější, dobrý projekt pro špatné místo. Smutná o to víc, že místo se špatným často stává v momentě zahájení stavby, kdy architekt a investor (omezen svými vyššími středními příjmy) musí chtě nechtě přistoupit na nekoncepční parcelaci pozemků na okraji města či za ním a jsou nuceni zavírat oči před necitlivým počínáním budoucích sousedů. Nelehký úkol pak mají komentátoři a fotografové architektury, když hledají takový úhel pohledu, který by se vyhnul všemu, co svědčí o pochybených hodnotách a pomýlených kulturních vzorcích.
Podobně zkalený zážitek z architektury, jaký časopisy často utajují, máme i z Mařatic, místní části Uherského Hradiště. Vedle úsporných řadovek z osmdesátých let s příjemným veřejným prostorem a měřítkem a nedostatky zakrytými milosrdnou zelení donedávna dožíval ovocný sad lemovaný ohradou s výběhem pro koně. Idyla. Střih: jaro 2008, řada rozestavěných rodinných domů, každý evidentně předimenzovaný, každý „originál“ uprostřed své malé parcely, každý pes jiná ves. Špatné projekty na kdysi dobrém místě. Řadu uzavírá patrový dům, který měl ambice kvalitu prostředí zachovat, ale zůstal sám. A navíc oloupený o sílu vlastního sdělení.
Náš sociologický vzorek, čtyřčlenná rodina z dvaplusjedničky, v tomto případě správně spočetla svoje potřeby a požadavky a odhadla svoje možnosti. Odezvou na tuto zodpovědnou, z praktické stránky věci vycházející úvahu, byla adekvátní práce architekta a navíc pak jeho osobní vklad, ideová nástavba. Navrhl pevný hmotný rámec života nenáročné domácnosti s aktivním, svižným provozem určovaným dětským živlem a společnými zálibami. Dal mu podobu kompaktního objemu s pevnou slupkou, jen tu a tam prokousnutou (nástup terasy) nebo naopak expandující zevnitř ven (arkýř dětského pokoje, střešní světlík, zádveří). Semknutost novotvaru domu podtrhují oblé rohy, okna v líci fasády (často bez rámů) a odloučení všech podružných užitných staveb (subtilní přístřešek pro auta, corbusierovsky čistá kůlna na dřevo a harampádí nebo minuciézní betonová ohrádka pro popelnici). Šedý kontejner na způsob výlisku propisuje dovnitř všechny své detaily. Přesto se z uzavřené, tvrdé formy vnějšku stane přívětivý otevřený prostor, měkké bydlení. Jako když rybí oko klouže po stěně, absence rohů přispívá k vnímání prostorového kontinua. To i přes drobné měřítko stavby, které je ve výsledku jedním ze zásadních pozitiv domu. Na mnoha místech posuvné příčky zajišťují variabilitu interiérů a jejich prostorových vztahů. Co investor ušetřil za obestavěný prostor, přidal na vybavení s pečlivě navrženými detaily. Posuvné stěny v základních barvách akcentují převažující dřevěné plochy podlah, obkladů a stropu v patře. Jejich druhová skladba je možná přehnaně bohatá, ale dřevu se odpouští snadno. Říká si o dotyk stejně jako pohledové betony a lité teraco. V domě plném přirozených materiálů se žije dobře, ozývá se nepsaná antropologická konstanta.
V dispozici, která variuje podobná zadání malometrážních rodinných domů, jsou inovací dva vstupy v přízemí — jeden reprezentativní, s patřičným sémiotickým prvkem náustku zádveří, druhý svázaný s místnostmi kolárny a prádelny s malou koupelnou. Jejich plocha, zdánlivě obětovaná na úkor hlavního obytného prostoru, zajišťuje zbytku domu čistý provoz. Samozřejmostí, v jiných malých domech nevídanou, jsou spíž a vestavěné skříně. V patře zaujme pracovna, která se jednoduchou manipulací s příčkami může stát jednak součástí ložnice, jednak schodišťové haly a odtud celého obytného prostoru, anebo uzavřeným, soustředěným pokojíčkem. Individuálně řešené okenní otvory dotvářejí svébytnost jednotlivých místností, jsou očima oblých stěn vnitřní strany ochranné slupky. Dvě světové strany zatím skýtají prosté (rovná se) idylické výhledy.
Přeji obyvatelům, aby alespoň ty zůstaly. Zaslouží si to coby investoři neokázalého, přiměřeného rodinného domu. Vzájemná přiměřenost rodiny a bydlení – sociologický ideál a deviza platná minimálně od dob funkcionalismu – zde konečně, přispěním architekta, mohla dostát svého významu.

Publikováno ve Stavbě č. 3/2008