Schovaná zahrada na Vinohradech

Zahrady vnitrobloku vždy sloužily obyvatelům okolních domů, takže požadavek na nové intenzivnější využití pozemku byl logickým krokem ze strany investora. Při hledání smysluplnějšího užití zahrady hrál největší roli život obyvatel velkoměsta v současné době, kteří už nevyžadují dřívější produkční a utilitární funkce zahrady. Záměr její obnovy byl tedy spíše adaptací na relaxaci a odpočinek. Vnitroblok v jinak rušné části města je klidovou zónou jako stvořenou pro zastavení se a rozjímání.

Místo se nachází na Královských Vinohradech v pravidelném geometrickém rastru zástavby činžovních domů z přelomu 19. a 20. století. Přímé sousedství domu s Bezručovými sady i blízkost dalších veřejných parků (Náměstí Míru, Havlíčkovy sady, Sady Svatopluka Čecha) nabízí bohaté společensko-rekreační možnosti. Řešení zahrady vnitrobloku jsme proto orientovali na posílení intimního charakteru, který doplňuje společenský charakter veřejných parků v sousedství. Vlastní vnitroblok je zcela uzavřen, přístupy jsou možné pouze skrz bytové domy. Zdi vnitroblok člení na dílčí zahrady, jejich vzájemná vazba je proto značně omezena. Zahrady jsou výškově rozděleny na spodní zpevněný dvorek přiléhající k domu a horní nezpevněnou část se zelení. Ve vnitrobloku se nachází několik vzrostlých stromů, které vytváří stinné prostředí.

Prostorové schéma zahrady akceptuje původní výškové rozdělení na spodní úroveň při fasádě domu a horní úroveň směrem ke středu vnitrobloku. Stejné schéma mají všechny zahrady vnitrobloku. Řešený pozemek má oproti okolním zahradám se vzrostlými listnatými stromy jednu zvláštnost – letitý tis v geometrickém středu, sázený dědečkem současného majitele. Ten se stal rozhodujícím prvkem při komponování prostoru, charakterově trochu odlišném od sousedních parcel. Opticky jsou jednotlivé zahrady odděleny vysokými zdmi, které vytvářejí dojem samostatných buněk. Vytváří se tak pocit určitého tajemství s nezodpovězenou otázkou: Co se skrývá za zdí?

V návrhu jsme rozvíjeli motiv zelené, tiché, chladivé zahrady – oázy uprostřed rušného rozpáleného města. Vytváří intimní prostor pro pobyt obyvatel přilehlého činžovního domu i pro pohledy z oken okolních domů. Řešení respektuje výškovou a funkční členitost zahrady, kterou dále rozvíjí. Spodní zpevněná část s centrálním motivem vodní stěny přechází do horní zahrady s pergolami po obvodu. Provázání obou částí posilují dvouúrovňový vodní prvek s přepadem po vodní stěně, dvouramenné schodiště po jeho stranách a nové terasy, které propojují přízemní byty s horní částí zahrady. Terasy navazují na pergolu po obvodu horní zahrady, kde jsou pobytová místa pro jednotlivé obyvatele domu. Díky jejich clonění shora pnoucími rostlinami na pergole je zabráněno pohledům z oken přilehlých domů. Vyvýšený záhon navazující na pobytová místa vytváří „rozkvetlý stůl“. Zároveň prostor vertikálně člení a posiluje soukromí.
Travnatá plocha ve středové části zdůrazňuje dominantní působení tisu, který byl rozhodujícím prvkem při komponování zahrady. Zdůrazňuje tak jeho význam pro rodinu majitele. Motiv tisu se ve zcela odlišné formě opakuje jako stříhaný živý plot podél obvodové zdi.

Kompozice zahrady volně navazuje na zahradní směry přelomu 19. a 20. století. Toto období bylo v zahradním umění charakteristické jednoduchou a jasnou úpravou, decentní barevností až jednobarevností (bílá), geometričností až symetričností vycházející z geometrie domu. Hlavní osy zdůrazňovaly oblouky, loubí a pergoly, které vytvářely hru světla a stínů a dávaly vzniknout atmosféře zahrad z Monetových obrazů (např. Irises in Monet´s Garden, 1900; Pathway in Monet´s garden at Giverny, 1902). Návrh zahrady tyto motivy rozvíjí do soudobé funkce a podoby. Barevné a materiálové řešení navazuje na barevné provedení fasády a architektonické detaily domu. Navržené rostliny jsou bíle a žlutě kvetoucí (žlutá fasáda domu), černá kovová konstrukce pergoly navazuje na černě kované zábradlí na balkonech a na schodišti uvnitř domu, žulová dlažba a vodní prvek vychází z žulových schodů na chodbách a žulové dlažby v ulici, šedý dřevěný povrch teras odkazuje na šedé dřevěné dveře u bytů. Bílý mobiliář kontrastuje na šedém zpevněném povrchu a spolu s květinami prostor prosvětluje. Identitu místa podporují stínomilné druhy révy nad terasami přízemních bytů, které odkazují na vinařskou minulost Vinohrad. Vysoké zastoupení stínomilných trvalek, okrasných trav a cibulovin dodává prostoru s převahou stavebních prvků proměnlivost a živost během celého roku. Uživatelé zahrady si tak mohou uvědomit běh času a změnu ročních období.

Autorská zpráva
Foto: Jan Medek, Jakub Tomec

Autoři: ….kontinual, projekční ateliér – Lucie Medková, Jan Medek