Zahrady vnitrobloku vždy sloužily obyvatelům okolních domů,
takže požadavek na nové intenzivnější využití pozemku byl logickým krokem ze
strany investora. Při hledání smysluplnějšího užití zahrady hrál největší roli
život obyvatel velkoměsta v současné době, kteří už nevyžadují dřívější
produkční a utilitární funkce zahrady. Záměr její obnovy byl tedy spíše
adaptací na relaxaci a odpočinek. Vnitroblok v jinak rušné části města je
klidovou zónou jako stvořenou pro zastavení se a rozjímání.
Místo se nachází na Královských Vinohradech v pravidelném
geometrickém rastru zástavby činžovních domů z přelomu 19. a 20. století. Přímé
sousedství domu s Bezručovými sady i blízkost dalších veřejných parků (Náměstí
Míru, Havlíčkovy sady, Sady Svatopluka Čecha) nabízí bohaté
společensko-rekreační možnosti. Řešení zahrady vnitrobloku jsme proto
orientovali na posílení intimního charakteru, který doplňuje společenský
charakter veřejných parků v sousedství. Vlastní vnitroblok je zcela uzavřen,
přístupy jsou možné pouze skrz bytové domy. Zdi vnitroblok člení na dílčí
zahrady, jejich vzájemná vazba je proto značně omezena. Zahrady jsou výškově
rozděleny na spodní zpevněný dvorek přiléhající k domu a horní nezpevněnou část
se zelení. Ve vnitrobloku se nachází několik vzrostlých stromů, které vytváří
stinné prostředí.
Prostorové schéma zahrady akceptuje původní výškové
rozdělení na spodní úroveň při fasádě domu a horní úroveň směrem ke středu
vnitrobloku. Stejné schéma mají všechny zahrady vnitrobloku. Řešený pozemek má
oproti okolním zahradám se vzrostlými listnatými stromy jednu zvláštnost –
letitý tis v geometrickém středu, sázený dědečkem současného majitele. Ten se
stal rozhodujícím prvkem při komponování prostoru, charakterově trochu odlišném
od sousedních parcel. Opticky jsou jednotlivé zahrady odděleny vysokými zdmi,
které vytvářejí dojem samostatných buněk. Vytváří se tak pocit určitého
tajemství s nezodpovězenou otázkou: Co se skrývá za zdí?
V návrhu jsme rozvíjeli motiv zelené, tiché, chladivé
zahrady – oázy uprostřed rušného rozpáleného města. Vytváří intimní prostor pro
pobyt obyvatel přilehlého činžovního domu i pro pohledy z oken okolních domů.
Řešení respektuje výškovou a funkční členitost zahrady, kterou dále rozvíjí.
Spodní zpevněná část s centrálním motivem vodní stěny přechází do horní zahrady
s pergolami po obvodu. Provázání obou částí posilují dvouúrovňový vodní prvek s
přepadem po vodní stěně, dvouramenné schodiště po jeho stranách a nové terasy,
které propojují přízemní byty s horní částí zahrady. Terasy navazují na pergolu
po obvodu horní zahrady, kde jsou pobytová místa pro jednotlivé obyvatele domu.
Díky jejich clonění shora pnoucími rostlinami na pergole je zabráněno pohledům
z oken přilehlých domů. Vyvýšený záhon navazující na pobytová místa vytváří
„rozkvetlý stůl“. Zároveň prostor vertikálně člení a posiluje soukromí.
Travnatá plocha ve středové části zdůrazňuje dominantní působení tisu, který
byl rozhodujícím prvkem při komponování zahrady. Zdůrazňuje tak jeho význam pro
rodinu majitele. Motiv tisu se ve zcela odlišné formě opakuje jako stříhaný
živý plot podél obvodové zdi.
Kompozice zahrady volně navazuje na zahradní směry přelomu
19. a 20. století. Toto období bylo v zahradním umění charakteristické
jednoduchou a jasnou úpravou, decentní barevností až jednobarevností (bílá),
geometričností až symetričností vycházející z geometrie domu. Hlavní osy
zdůrazňovaly oblouky, loubí a pergoly, které vytvářely hru světla a stínů a
dávaly vzniknout atmosféře zahrad z Monetových obrazů (např. Irises in Monet´s
Garden, 1900; Pathway in Monet´s garden at Giverny, 1902). Návrh zahrady tyto
motivy rozvíjí do soudobé funkce a podoby. Barevné a materiálové řešení
navazuje na barevné provedení fasády a architektonické detaily domu. Navržené
rostliny jsou bíle a žlutě kvetoucí (žlutá fasáda domu), černá kovová
konstrukce pergoly navazuje na černě kované zábradlí na balkonech a na
schodišti uvnitř domu, žulová dlažba a vodní prvek vychází z žulových schodů na
chodbách a žulové dlažby v ulici, šedý dřevěný povrch teras odkazuje na šedé
dřevěné dveře u bytů. Bílý mobiliář kontrastuje na šedém zpevněném povrchu a
spolu s květinami prostor prosvětluje. Identitu místa podporují stínomilné
druhy révy nad terasami přízemních bytů, které odkazují na vinařskou minulost
Vinohrad. Vysoké zastoupení stínomilných trvalek, okrasných trav a cibulovin
dodává prostoru s převahou stavebních prvků proměnlivost a živost během celého
roku. Uživatelé zahrady si tak mohou uvědomit běh času a změnu ročních období.
Autorská zpráva
Foto: Jan Medek, Jakub Tomec
Autoři: ….kontinual, projekční ateliér – Lucie Medková,
Jan Medek
Moc se mi park líbí, není to uhlazená unylost posekaných trávníků. Divokost a rozmanitost parku a křovin je daleko více…
Škarohlíde :-) , copak nevidíte ty možnosti? Každé ráno uděláte z těch venkovních spáčů četu, která nakluše a s radostí…
Autorům, realizaci a investorovi se podařila úžasná stavba. Ta obřadní síň je svojí koncepcí a jednoduchostí nesmírně přitažlivá, gratuluji. Materiálové…
Copak omyl? Ale strategie myšlení tvůrců a autorů záměru běhá někde v jných galaxiích a nevnímá, že jsme v Česku,…
Je to kulturní stánek nebo další cirkus? Už to vidím jak ty rampy v zimě, v létě, budou žít svým…