Užitečná publikace o stavbě domu

Fotogalerie ke článku (2)

Josef Smola: Stavba rodinného domu krok za krokem

Pasivní dům v dolních Březanech (Josef Smola - Stavba rodinného domu krok za krokem)

Celá fotogalerie (2)

Architekt Josef Smola detailně radí, jak postavit rodinný dům. Úsporně.

Ing. arch. Josef Smola: Stavba rodinného domu krok za krokem
(spolupracovali: Ing. Václav Jandáček, Ing. Marie Součková, Josef Sýkora)
GRADA Publishing, Praha 2007
400 stran
www.grada.cz


Podle Českého statického úřadu byla loni zahájena stavba více než dvaceti tisíc rodinných domů. Meziročně jde o 17% nárůst. Stejný či možná ještě vyšší vzestup je možné čekat i v letošní bilanci. Jen minimum domů však splňuje nároky na nízkoenergetické či dokonce pasivní bydlení, ačkoliv zájem o domy šetrné k životnímu prostředí a peněžence investora narůstá. Ostatně i v odborných soutěžích, jako jsou Grand Prix Obce architektů nebo Porotherm, tento typ staveb získal nejvyšší ocenění.
Ve správný čas proto přichází s novou knihou Stavba rodinného domu krok za krokem uznávaný architekt a propagátor dřevostaveb a energeticky úsporných domů Josef Smola. Čtyřsetstránková publikace, která vychází v edici Stavitel nakladatelství GRADA, je souborem praktických rad a doporučení, sledujících chronologii stavby domu. Včetně stavebně-konstrukčních detailů, technických zařízení budov anebo legislativních nároků. Autor tak činí věcným jazykem, jemuž porozumí nejen příslušníci technických profesí.
„K přednostem knihy patří to, že díky letitým zkušenostem architekta Smoly v ní najdou odpovědi na otázky nejen stavebníci energeticky úsporných domů, ale též příznivci konvenčního bydlení. Nebo ti, kteří se rozhodli pro rekonstrukci,“ říká Radomír Matulík, šéfredaktor redakce technické literatury nakladatelství GRADA. Publikace Stavba rodinného domu krok za krokem je přesto primárně zaměřena na stavbu nízkoenergetického či pasivního domu, který může jeho majitele vyjít na stejné peníze jako nadstandardní panelákový byt 3+1 o výměře 75—100 m² (bez přípojek inženýrských sítí, DPH a ceny pozemku). Kniha obsahuje velké množství fotografií. A to jak doporučených způsobů řešení, tak nafocených chybných postupů a jejich následků.
Situace ve výstavbě nízkoenergetických a pasivních domů není navzdory lepšící se situaci a osvětě stavebníků normální. Alespoň ve srovnání se západní Evropou. Pasivních domů v České republice můžeme napočítat pouze pár, nízkoenergetických staveb je v Čechách kolem tisíce. Jejich investoři se nadále řadí k určitému životnímu stylu. Může s tím souviset také pocit určité pozitivní a jistě oprávněné výlučnosti. Proto téma energeticky úsporných domů překonalo hranice odborné diskuze a stalo se tak i celospolečenským tématem. Také s ohledem na globální oteplování a emise skleníkových plynů, k jejichž produkci špatně postavené domy přispívají podstatnou měrou.
Stavbě nízkoenergetického domu předcházejí určité podmínky. Představa, že nízkoenergetický dům znamená pouze vyšší stupeň zateplení, je mylná, v českém prostředí však poměrně rozšířená, a to bohužel i v nabídce stavebních firem. Nejdůležitějším aspektem je vyváženost všech složek ovlivňujících energetickou bilanci budovy. Znamená to kombinaci nízké spotřeby tepla na vytápění (dosažené díky optimálnímu koncepčnímu i detailnímu stavebnímu řešení) a vhodné uplatnění soustav využívajících v různé míře obnovitelných zdrojů energie. Jednou ze zásad tzv. Desatera pro stavbu nízkoenergetického či pasivního domu je například správné umístění stavby na pozemku. Objekt by měl být situován u severní a východní hranice parcely, aby jižní, případně i západní průčelí mohlo sloužit jako zdroj solární energie. Základem je kompaktní tvar domu, bez zbytečných výstupků, s co nejmenším povrchem pláště vůči obestavěnému povrchu.
Důležitý je také podíl plochy oken k ochlazovanému opláštění domu. Je smutnou pravdou, že až 40 % tepelných ztrát lze přičítat právě výplním otvorů. Proto je nutné plochou oken neplýtvat. Pro oslunění a osvětlení v normě stačí u obytné místnosti jejich poměr k ploše podlahy 1: 6.
Kompletní desatero nízkoenergetického domu publikované v knize Stavba rodinného domu krok za krokem nemusí být stoprocentně dodrženo, aby se stále jednalo právě o nízkoenergetický dům. Při realizaci tohoto typu stavby je třeba vycházet zejména z kvality pozemku a jeho okolí. Každý stavitel si však musí být vědom, že se od desatera odchýlil a že je třeba tento „prohřešek“ kompenzovat posílením jiných vlastností domu. Podle zkušeností odborných časopisů i stavebních portálů je mezi čtenáři velká poptávka po negativních příkladech — po tom, jak se postupovat nemá. To vyslyšel i ing. arch. Josef Smola a ve své knize nafotil a popsal několik známých i očím skrytých prohřešků proti řádně fungujícímu domu anebo jeho estetické stránce. K cílům knihy Stavba rodinného domu krok za krokem patří také to, aby čtenář i bez hlubší znalosti architektury či stavebních řemesel dokázal porozumět zákonitostem v organismu stavby a nestal se rukojmím dodavatelů, jak se v současnosti — bohužel — stále často děje.


O autorovi:
Josef Smola (* 1958) — autorizovaný architekt, absolvent FA ČVUT (1982). Zaměstnaný 5 let v ateliéru Gama — PÚ VHMP u architekta Karla Pragera, poté v projektových střediscích velkých dodavatelských firem (Pozemní a montované stavby, IPS). Po listopadu 1989 na základě konkurzu absolvoval roční odbornou stáž v Paříži, dále zaměstnán v ateliéru Omikron-K u architekta Martina Kotíka. Nyní jako nezávislý architekt, se širokým záběrem profesních zájmů. Dlouhodobě se věnuje problematice bydlení, individuálním návrhům domů, včetně interiérů a designu. V oblasti bydlení má registrován na základě vlastních know-how patent. Zabývá se rovněž poradenstvím v oboru stavebnictví a stavebního práva. Při řadě realizací podle vlastních projektů, více než 200 článcích v tisku, v televizi a přednáškovou činností popularizuje aspekty úsporného bydlení, nízkoenergetických a pasivních domů, zejména moderních dřevostaveb.  
4 otázky pro Josefa Smolu
Pane architekte, řada stavebníků se nízkoenergetickým domům brání pro jejich údajnou vyšší pořizovací cenu. Nereflektují na argument vyšších úspor energií, jejichž cena bude stále stoupat. Dá se s tímto přístupem cokoliv dělat? Funguje nějaká jednoduchá rovnice?
Je faktem, že pořizovací náklady energeticky úsporných domů jsou maximálně o 10 % vyšší než u běžné výstavby. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že jen nízké procento běžné výstavby splňuje požadavky obecně závazných předpisů. Technická kvalita rodinné výstavby je v tuzemsku obecně špatná. O tomto faktu se nerado veřejně hovoříâ?¦
Návratnost více nákladů je při aktuálních cenách energií cca do 10 — 12 let. Uvidíme, jak návratnost v ekonomické rovině zrychlí období po „ropném zlomu“. Největší podíl na navýšení investice má dle mých zkušeností opatrnost dodavatelů staveb, kteří si připočítávají „daň z rizika a neznalosti“, že jdou do pro ně nestandardního modelu stavby.
Výstavba nízkoenergetických, natož pasivních domů bude ještě delší čas v České republice v poloze experimentu. Ale je skutečností, že je náročnější zejména na technologickou kázeň a koordinaci řemesel než výstavba „běžná“. Z Rakouska a Německa však známe příklady, kdy jsou energeticky úsporné domy cenově srovnatelné s běžnou výstavbou. Věřím proto, že i u nás tomu tak v blízké budoucnosti bude.
Zcela nepřesně bývá kladeno rovnítko mezi nízkoenergetické stavby a dřevostavby. Lze postavit energeticky úspornou budovu pro bydlení i z materiálů, jako jsou oblíbené beton, sklo a kov?
Moderní dřevostavby, tím myslím sendvičové stavby na bázi lehké sloupkové konstrukce, nikoliv roubenky a sruby, mají z povahy své vícevrstvé konstrukce významně nakročeno k nízkoenergetickému standardu. Rovněž firmy zaměřené na dřevostavby obvykle zvládají velmi dobře problematiku realizace nízkoenergetického domu.
Lze říci, že energeticky úsporné domy lze realizovat z jakéhokoliv vhodného stavebního materiálu. Architekt by měl klientovi nestranně a kvalifikovaně vysvětlit vlastnosti jednotlivých konstrukcí a na klientovi je, aby se rozhodl, on to přece platíâ?¦
Jsou však materiály z kterých realizovat nízkoenergetické stavby by byl v širším kontextu (vhodnost pro tento účel a vliv materiálu na okolní prostředí v celém životním cyklu - zejména vyvolané emise oxidu dusíku a síry) výrazný protimluv. Je to právě zmíněná ocel, nebo dokonce hliník, ale například i cihelné tvárnice typu „term“. Zkrátka vyhýbejme se tomu, „co se peče“.
Ve své knize ukazujete řadu chyb, kterých se dopouštějí drobní stavebníci i velké firmy. Co patří k těm zásadním - k těm, které mohou v důsledku významně ovlivnit energetickou bilanci celého domu?
Prvotní je vybrat kvalitního architekta a rovněž tak stavební firmu. Je známo, že levný projekt nebude kvalitní a nejnižší nabídka nereprezentuje kvalitní práci. Zcela jistě se vyhneme svépomoci, kutilství a kamarádům — moderní dům se takto postavit nedá. Stavební firmu bude kontrolovat (nejlépe denně) zkušený technický dozor investora — vícenáklady s jeho činností spojené se nám bohatě zaplatí v dosažené kvalitě. Soustředíme se na:
* dodržování projektu - změny navržené stavební firmou jsou často na úkor kvality a životnosti stavby,
* dodržování technologických postupů stanovených výrobci, zejména správné tj. relativně vzduchotěsné zabudování oken, provedení parozábran a zateplovacího systému,0
* kontrolu přerušení tepelných mostů a vazeb,
* pravidelně dokumentujeme postup stavby pro případ pozdějších reklamacíâ?¦ foto, video.

Dost investorů se rozhoduje, jaký způsob vytápění zvolit do svého domu. Zda kotle na plyn či elektřinu nebo kombinované, zda kotle na dřevo, biomasu atd. Co je z vašeho pohledu pro drobného stavebníka nejschůdnější a pro životní prostředí nejšetrnější? (Hodně se například hovoří o principech permakultury, kdy jsou kamna na dřevo používána i pro sušení jídla, oblečení atd.)
Musím předeslat, že nejsem odborník v oboru vytápění, jsou jistě povolanějšíâ?¦
V současnosti nemá logiku realizovat jiný dům než alespoň nízkoenergetický, ostatně například v sousedním Horním Rakousku je to s účinností od 1. ledna 2007 uzákoněno. Je to obecný trend a v dohledné době to bude zakotveno rovněž v domácí legislativě.
Koncepce stavební části domu by měla zajistit minimální potřebu tepla na vytápění, ohřev vody, svícení i vaření. To jsou ty známé principy — umístění na pozemku, jednoduchý kompaktní tvar, optimalizace oken, atd. Jak známo nejlevnější je ta energie, která se nemusí vyrobitâ?¦
V případě, že učiním vše proto, abych energií spotřeboval co nejméně, včetně rekuperace tepla, není nemravné topit například elektrikou. Moje spotřeba bude pětinová oproti sousedovi s tradičním domem.
Jako doplňkový zdroj, zejména pro přechodná období naši klienti oceňují krbová kamna, či krbovou vložku na dřevo. Případný bazén přednostně obslouží solární kolektory. Pro splachování WC již běžně používáme užitkovou vodu ze střechy.
Permakulturu považuji za inspirativní styl a způsob života, který může přinést i konzervativnímu stavitelství konzumní společnosti nové podněty. Zejména pro mladé lidi je to zajímavá alternativa a zkušenost.

zdroj: GRADA