Veřejné toalety v Hartigovské zahradě

Rekonstrukce objektu

Veřejné toalety v areálu Pražského hradu, Hartigovská zahrada
Projektant: ATELIER L s.r.o.
Autorský tým: Jana Langerová, Daniel Piecuch, Lukáš Vacek, Šimon Vojtík
Studie: 2006
Projekt: 2006
Realizace: 2007
Fotografie: Linda Antalová, Jan Polverini



 

Veřejné toalety v Hartigovské zahradě, nejníže položené zahradě Pražského hradu, byly postaveny v r. 2007 na místě původního nevyhovujícího
objektu.
Kompletní přestavba se pohybuje na pomezí rekonstrukce a novostavby. Budova, sevřená v koutě stěnami sousedních staveb a opěrnými zdmi, má jen střešní plášť a severní fasádu, které splývají s prostředím v pohledově exponovaném místě z nadhledu.
Architektonické a dispoziční řešení zohlednilo skutečnost, že hygienické zařízení bude v provozu pouze v letním období.
Návrh střízlivé budovy se podřizuje kontextu zahrad a navazuje na motiv, charakteristický pro původní stavbu, zastropenou luxferami. Z minerální střešní plochy vystupují zvýšené krabice světlíků, kterými je budova osvětlena a větrána. Ve strohé omítané fasádě, zarůstající popínavým zimostrázem, jsou jen dvoje masivní kovové dveře s označením funkce, po stranách lemované větracími lamelami. Dispoziční uspořádání bylo zcela změněno, odpovídá vyššímu standardu i požadavku využití pro zázemí při koncertech v zahradách. Ve vstupních prostorách obou celků je poměrně velkorysá umývárna. Na umývárnu
navazuje střední chodba se vstupy do jednotlivých kabinek a dalších místností. Materiály a vybavení jsou strohé a elegantní.
Přehledné uspořádání provozních celků je zvýrazněno přirozeně prosvětlenou komunikační osou. Strop i zadní stěna chodby ze sklobetonových
tvárnic jsou shora prosvětlené denním světlem. Prostor nad mezistropem vystupuje nad střešní rovinu. Pásy světlíků s větracími žaluziemi v protilehlých stěnách jsou zastřešeny konstrukčním sklem.
Dlouhodobé přerušení provozu v zimním období, kdy jsou zahrady uzavřeny, zjevně vedlo k degradaci předchozí stavby, vybavené vzduchotechnickým zařízením s nuceným větráním.
Proto jsme hledali na technice nezávislý systém přirozené cirkulace vzduchu. Vzduch, přivedený lamelami ve vstupních dveřích, je přes
umývárnu a chodbu nasáván do jednotlivých místností, propojených s meziprostorem světlíku nad chodbou, ze kterého je žaluziemi odveden nad střechu. Budova, která nemá žádná okna, je trvale větrána a prosvětlena denním světlem. Provozní a energetické nároky jsou minimální.







Škoda, že veřejné toalety v Hartigovské zahradě, zkolaudované před třemi lety, jsou až na občasné výjimky stále uzavřeny. Bez unikátního systému přirozeného větrání by dnes již možná vyžadovaly další rekonstrukci.

Autorská zpráva







Publikováno ve Stavbě č. 3/2010