Výstava: [anastomosis] propojené město

Místo konání: Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7
Vernisáž: 30. 1. 2012 od 19.00 hodin
Doba trvání: 1. 2.-26. 3. 2012
Autoři konceptu: Petr Hájek a Jaroslav Hulín – Fakulta architektury ČVUT v Praze a LEA – Laboratoř Experimentální Architektury

 

25/65, Vzdušný přívoz, Martin Stoss

Výstava [anastomosis] představí výsledky výzkumu, který probíhal v uplynulých dvou letech v  ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína na Fakultě architektury ČVUT v Praze, ve spolupráci s Laboratoří Experimentální Architektury (LEA).
Výzkumná práce měla za cíl najít nové, inovativní přístupy v oblasti urbanismu. Výsledkem je metoda propojování města architekturou, která pomáhá aktivovat jeho regenerační proces bez pomoci nákladných přestaveb a změn. Tato architektura byla pojmenována [anastomosis] podle termínu používaného v medicíně a biologii k označení propojení orgánových systémů v těle.  
Myšlenky výzkumu byly prověřovány na konkrétních návrzích pro čtyři městské lokality: 3 na území hlavního města Prahy a 1 na území města Karlovy Vary.
Dvouletá práce studentů ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína je shrnuta v kurátorsky připraveném výstavním projektu, který prezentuje výsledky výzkumu v divácky srozumitelné formě.
Výstava představí pro každou lokalitu více než 16 různých návrhů. Divák tak bude moci zhlédnout 65 trojrozměrných modelů. Každý návrh je doprovázen vizualizacemi a technickými výkresy ve speciální instalaci s velkoplošnými projekcemi. To vše na výstavní ploše 900 m².

Vedoucí ateliéru Petr Hájek k východisku projektu říká: „Současné evropské město je evolučně zamrzlé. Z hlediska urbanismu a infrastruktury je pevně definované. O to bolestněji přijímá nové výzvy a potřeby. Na základě dvouletého výzkumu v oblasti urbanismu vznikl projekt [anastomosis]. Nechceme město přestavovat, doplňovat nebo regulovat. Chceme pouze nastartovat jeho regenerační proces. Chceme v jeho tkáni vytvářet propojení, která budou aktivovat a prokrvovat jeho části. K pojmenování naší práce jsme si z medicíny vypůjčili termín „anastomosis“ obecně označující systémové propojení v těle. Pokud propojení zanikne, tkáně a orgány odumřou. Cílem naší práce je skrze architekturu [anastomosis] oživit potřebné části města bez pomoci nákladných přestaveb a změn.“

Na jedno z důležitých zjištění, která vyplynula v průběhu výzkumu, poukazuje odborný poradce projektu, Cyril Říha: „Ukazuje se, že to, o co jde, nejsou v prvé řadě domy samy, ale především to, jak realizují funkci nového propojení městských částí, a vposled že nejde o stavby vůbec, ale pouze o ona spojení (ať už jakkoli realizovaná). Neslýchaně to ale bude znít jenom v době růstu (hospodářského či populačního), kdy prvořadým úkolem architektury je stavět domy, méně ale snad v období stagnace či poklesu, který právě v tzv. rozvinutém světě zažíváme a který i před architekturu klade nové otázky. Architektura [anastomosis] nepřidává prioritně do městské tkáně nové stavby (protože je nikdo nepotřebuje), ale nová občerstvující propojení. Jejím smyslem není zvětšovat město, ale zvětšovat jeho propojenost, prokrvovat je novými spojeními. Nemusí to být frekventované komunikace, naopak, větší síla je v nenápadných slabých vazbách, které aktivují a nechávají kolovat energie (položme si otázku, co všechno to může být?) uzavřené a skryté jen v některých částech města.“

Odkazy: www.anastomosis.cz, www.dox.cz, www.hatelier.cz, www.art-now.cz

Termíny doprovodných programů:
29. 2. od 19.00 hodin
7. 3. od 19.00 hodin
14. 3. od 19.00 hodin

ŘEŠENÉ LOKALITY

PRAHA: Žižkov-Karlín (přes tunel Vítkov)
Dům v tunelu

nbsp;

Zadání úkolu:
Kopec Vítkov odděluje pražské čtvrti Žižkov a Karlín. Jediným přímým propojením je tunel pro pěší, který byl vybudován v padesátých letech minulého století. Jeho součástí jsou i prostory protileteckého krytu. Tunel má zvláštní energii umocněnou jeho ponurou atmosférou. Podle průzkumu jím projde až 8 000 lidí za jeden den. Cílem je navrhnout do tunelu a kopce objekt, který by dal tomuto místu nový smysl a okolním čtvrtím nový rozvojový potenciál. Možnosti jsou různé: sportoviště, městské lázně, podzemní ulice, galerie……

Historie lokace:
Žižkovský tunel (rovněž nazývaný Karlínský tunel) spojuje pražské čtvrti Karlín a Žižkov již více než půl století (otevřen byl 21. prosince 1953, ve stejném roce jako Letenský tunel). Původní záměr využití byl mimo jiné bezpečnostní: stavba měla sloužit jako protiletecký kryt. Časem se tunel měl rozšířit o větev pro automobily (nerealizováno). V tunelu bezprostředně navazují chodby vedoucí ke krytům protiletecké obrany (vybudované zároveň s tunelem) stejně jako chodby ústící do prostor civilní obrany. Z těchto je možno se dostat do přilehlých obytných bloků. Třetím objektem, do kterého vede přímý vstup z tunelu, jsou výzkumné prostory pražské ČVUT.

PRAHA: Karlín-Holešovice (přes ostrov Štvanice)
Dům „most“

nbsp;

Zadání úkolu:
Město Praha má řadu míst, která spolu téměř sousedí, a přesto fungují odděleně. Rozděluje je řeka, topografie nebo infrastruktura. Jedním z příkladů jsou čtvrti Holešovice a Karlín. Úkolem je navrhnou jejich propojení přes Vltavu v místě ostrova Štvanice. Cílem je probudit procesy, které povedou ke vzniku nové komunikační tkáně města.

Historie lokace:
Přes ostrov kdysi vedla důležitá obchodní cesta, která spojovala Prahu se severněji položenými oblastmi. Strategická poloha ostrova (tehdy ještě ostrovů přezdívaných Velké Benátky) umožňovala bezpečný přechod nejen obchodníkům, ale také nepřátelským vojskům a armádám. V dobách míru ostrov osídlovali rybáři, převozníci a zelináři. V 17. století se na ostrov vrátily vymýcené stromy a začaly se zde pořádat pravidelné lovy (odtud název ostrova). Na začátku 19. století se na Štvanici přestala lovit zvěř, ve druhé polovině 19. století zde vznikly restaurace a letní aréna. Na ostrově se pořádaly ohňostroje nebo atletické závody a brzy zde začala vznikat tenisová a sportovní hřiště. Ve východní části bylo zřízeno veřejné koupaliště a sluneční lázně. Na západním cípu byla po první světové válce vybudována malá vodní elektrárna. Ve 30. letech 20. století začala výstavba zimního stadionu, zastřešen byl až v o dvacet pět let později a zbořen v roce 2011. V současnosti ostrov protínají dva mosty (silniční a železniční). Městotvorný potenciál ostrova je téměř nevyužit.

PRAHA: centrum města-Letná (od severního předpolí Čechova mostu k místu bývalého Stalinova pomníku)
Dům „pod Stalinem“

nbsp;

Zadání úkolu:
Centrum města a parky na Letenské pláni jsou odděleny trojnásobnou bariérou: řekou, silnicí, svahem. Úkolem je navrhnout do místa mezi bývalým Stalinovým pomníkem a Čechovým mostem objekt, který by propojil centrum s Letnou a zároveň dal tomuto v místu nový význam.
 
Historie lokace:
Prostor Letenské pláně byl od konce 19. stol. předmětem úvah o možném využití. Jedním z prvních pokusů byla soutěž na asanační plán Starého Města (především dopravní řešení). Napojení historických částí města na Letnou bylo vzhledem k výškovému rozdílu složitým technickým problémem. Ve všech dalších soutěžích byl navrhován průkop, tunel nebo jejich kombinace. Toto řešení se objevilo i u projektu arch. Balšánka na umístění budov techniky. Ustavení samostatného státu v roce 1918 ovlivnilo úvahy: vznikla potřeba objektů pro veřejné budovy (arch. soutěže ve dvacátých letech). Dalším námětem bylo umístění nového objektu NG (nejznámější je projekt arch. Josefa Gočára). Těsně před vypuknutím 2. sv. války vznikl kolosální projekt protileteckých krytů na Letné. Po válce řešila soutěž z roku 1947 umístění nové budovy Národního shromáždění. Následující výsledek soutěže byl realizován: Stalinův pomník. Po odstranění pomníku řešilo pět kolektivů využití místa pro kulturně-společenské využití nebo pro vybudování paláce vědy (1962). Poslední soutěž (1964) se soustředila na vybudování kongresového paláce, galerie a přehlídkového prostoru s napojením k Hradu a na Staré Město. V druhé polovině 60. let 20. století vznikl návrh Ladislava Žáka umisťující na Letnou obytnou krajinu – jakési náměstí pro kulturu a přírodu. V 70. letech byla vypsána soutěž na památník osvobození Československa Rudou armádou. V roce 1980 vznikla studie přestavby Prahy, zahrnující i Letnou, od architekta Karla Janů. Pak po celá 80. léta diskuse o Letné utichly. Počátkem 90. let 20. století vznikl pozoruhodný projekt Památníku obětem totality (Jan Kaplický).

KARLOVY VARY:centrum města-Tři kříže
Dům v korytě

nbsp;

Zadání úkolu:
Město Karlovy Vary je založeno v údolí kolem řeky mezi zalesněnými kopci. Zvláštností v jeho urbanistické struktuře jsou fascinující betonová koryta lanových drah spojující centrum s vrcholy kopců. Tyto monumentální jizvy jsou výzvou pro nové definování rozvoje města. Betonové koryto vedoucí od řeky z lázeňské kolonády na poutní místo „tři kříže“ je dnes prázdné a zasypané odpadem. Cílem je navrhnout do tohoto místa objekt, který by oblast nově „prokrvil“ a aktivoval její samostatný rozvoj.

Historie lokace:
Betonové koryto zůstalo zapomenuto v srdci starých Karlových Varů po nedokončené výstavbě lanové dráhy na vrchol Tři kříže z počátku 20. století. Lanovka měla spojovat ulici Vřídelní (hlavní karlovarská promenáda kolem řeky Teplé) a oblíbenou výletní destinaci Tři kříže. V původním projektu měla mít lanová dráha dolní stanici uvnitř jednoho z domů při kolonádě. Pro tento účel však nestačil být ani upraven a nyní slouží k jinému účelu. Přístup k betonovému korytu lanové dráhy je tak možný pouze úzkou mezerou mezi domy kolem kolonády. Rozhodnutí o výstavbě bylo vydáno v roce 1908, stavba však začala až těsně před první světovou válkou, která ji přerušila. Betonové koryto začíná na skále asi 7 metrů nad dvorkem zmíněných domů. Sklon dráhy lanovky a koryta kolísá mezi 24 a 32 stupni. Koryto, dlouhé téměř 200 metrů, je zhruba 5 metrů široké a 7 metrů hluboké. V jihovýchodním konci je rozšířeno o malý objekt nejasného účelu. Koryto pak stoupá nahoru parkem s pěšími stezkami a mnohými vyhlídkami, podchází ulicí Na Vyhlídce, nad níž se nachází torzo zamýšlené a nedostavěné mezistanice lanové dráhy. V této mezistanici koryto končí, uvažovaná nepostavené lanová dráha měla dále pokračovat lesem na vyvýšené estakádě na vrchol Tři kříže. Na tomto vrcholu bylo v minulosti plánováno několik ambiciózních projektů jako například velkorysý hotel pro bohatou klientelu v období první republiky, či rozlehlé rehabilitační středisko ROH v sedmdesátých letech. Na horní stanici mělo navazovat několik pěších stezek.

Ateliér Petra Hájka a Jaroslava Hulína FA ČVUT v Praze
Doc. Petr Hájek absolvoval FA ČVUT v Praze v ateliéru Aleny Šrámkové a poté Školu architektury Emila Přikryla na AVU v Praze. V roce 1998 založil s Tomášem Hradečným a Janem Šépkou kancelář HŠH architekti, která za své projekty (společně působili do roku 2009) získala řadu ocenění: 1. místo v soutěži za řešení úprav Horního náměstí v Olomouci (1997), 1. místo v soutěži za návrh řešení výdlažby Jiřského náměstí a Vikářské ulice na Pražském hradě (1998), 1. místo v soutěži za návrh Arcidiecézní muzeum v Olomouci (2001), Cena v Grand Prix OA za realizaci úprav Horního náměstí v Olomouci (2004), Bauwelt-Preis, čestné uznání za realizaci Villa in Beroun (2006), nominace za ČR realizace Arcidiecézního muzea na evropskou cenu Mies van der Rohe Prize (2007), 3. místo v soutěži na Národní knihovnu ČR v Praze (2007) a další. Je spoluautorem výstavy Prostorový dům. Od roku 2004 učí na FA ČVUT v Praze. V roce 2009 založil architektonickou kancelář Petr Hájek Architekti, která v současnosti mj. pracuje např. na projektu vzdělávacího centra KCEV ve Vrchlabí.
www.hajekarchitekti.cz
Ing. arch. Jaroslav Hulín studoval na FA ČVUT a TU Delft. Po stáži u Renza Piana v Janově se učil pod vedením Cecila Balmonda v Arup Advanced Geometry Unit a nakonec ve studiu Thomase Heatherwicka, kde pracoval mimo jiné na britském pavilonu pro Světovou výstavu v Šanghaji. V rámci své doktorské práce na FA ČVUT zkoumá algoritmy v procesu navrhování. Je spoluzakladatelem projektu Digitální architekt a skupiny Echorost.