VÝSTAVA: Miloš Šejn a Adriena Šimotová

Upravený výtah z textu Romana Kouckého proneseného při otevření výstavy 16. listopadu 2023
Součástí celku Muzea Krkonoš je dnes i poměrně rozsáhlá přístavba vstupní haly, přednáškového sálu, příslušenství a výtahu. Přístavba je složena ze dvou objemů. Nepravidelný pevný tvar abstrahuje přírodu a velmi dlouhý čas. Pravoúhlý transparentní kubus abstrahuje člověka, jeho racionální myšlení a krátký čas mu vymezený. Mezi oběma tvary jsou složité souvislosti. Hledání souvislostí je základní myšlenkou celé expozice.

Fasáda prosklené vstupní haly je „popsána“ básní. A výstava, kterou dnes otevíráme, měla být od samého počátku „vysvětlením písmen na fasádě“. Proto již v prvním uceleném návrhu Muzea Krkonoš z roku 2010 byl nejen obraz fasády, ale i náznak výstavy Miloše Šejna, jehož báseň jsme použili.

S Milošem jsme se seznámili v porevoluční době na AVU v Praze. Trvalo ale deset let, než jsem si dovolil Miloše požádat o spolupráci na našich projektech. Začalo to soutěží na české velvyslanectví v Londýně v roce 2001. Miloš, na podkladě svých dřívějších prací se sběrem a geolokací hornin, vytvořil projekt Kůže Čech, který měl pokrýt celou fasádu velvyslanectví. Mnoho „kamenů“ v různých barvách z různých míst s různými jmény. Kameny, jejichž pevnost je svěřena dvěma tabulím křehkého skla. Prohraná soutěž.

Další pokus z roku 2002 byl těsně před realizací. Okna do Kaple na Vysokém svahu v Peci pod Sněžkou. Okno Sluneční a Měsíční. Zlatá a stříbrná. Materiál byl nasbírán, okna pečlivě zaměřena, vzorky vyrobeny. K realizaci ale dodnes nedošlo.

Miloš Šejn pracuje v Krkonoších již 60 let. Volba pro fasádu Muzea Krkonoš tak pro nás byla jednoznačná. Skleněná fasáda měla ukrývat vzorky kamenů z Krkonoš. Přepestrá geologická mapa Krkonoš mezi dvěma skly. Básně měly být doprovodem. Bohužel, ani tentokrát se kameny mezi skla nepodařilo uzavřít. Dodavatel prostě řekl, že ne (i to je dnes možné!). Proto sběr krkonošských hornin naleznete za sklem vitríny ve vstupní hale. Písmena na sklech fasády osiřela. Ale zase je možné je číst z obou stran. Vše se neustále vyvíjí.

Výstava, kterou dnes otevíráme je první z cyklu KOR.KON.TOI, cyklu o „krkonošanech“, o osobnostech, které jsou nějakým způsobem spjaty s Krkonošemi nebo Podkrkonoším. A jak již bylo řečeno, hledali jsme souvislosti. Miloš Šejn pracuje mnoho desetiletí v Krkonoších v přírodě. Adriena Šimotová pracovala deset let v Podkrkonoší, v Hostinném, ve františkánském klášteře – ve městě. Napadlo mne výstavu rozšířit.

V průběhu přípravy výstavy se vyjevovalo mnoho dalších souvislostí. Jako studenti jsme od počátku osmdesátých let jezdili do Hostinného. Za antikou, za učenými disputacemi s úžasnými lidmi, také pomáhat při obnově některých místností kláštera. V roce 1984 jsme pak měli tu čest instalovat v klášteře Adrieně Šimotové její první výstavu. Nezapomenutelný zážitek. Při přípravě dnešní výstavy se Miloš zmínil, že v roce 1985 napsal text k druhé výstavě Adrieny Šimotové a celou výstavu v klášteře nafotil. To jsem až do letošního léta nevěděl. Vše do sebe najednou zapadalo a výstava nabírala jasnějších obrysů.

Nejsem kunsthistorik a netroufnu si vykládat cizí díla, to mohou jen nemnozí. Pokouším se ale o zachycení bodů historie a hledání vztahů mezi nimi. Popsané vztahy potom odhalují mnohovrstevnaté příběhy historie. Proto je těch deset let (před revolucí) tak zajímavých a důležitých.

Vypůjčit vrcholná díla Adrieny Šimotové, které udělala právě v Hostinném, je dnes v podstatě nemožné. Jsem proto nesmírně rád, že se shodou několika okolností podařilo zapůjčit právě obraz „Stůl“ ze závěrečného cyklu Mapování prostoru – Tělo kláštera (Hostinné) z roku 1989. Zeptal jsem se Magdy Čtvrtníkové, kde ten stůl je? Měl by být v trutnovském muzeu, zněla odpověď. A tak se stalo, že se podařilo dostat tyto dva artefakty po 33 letech opět do jedné místnosti. Stůl a jeho otisk.

Zde je nutné vysvětlení. Po celou dobu měl (tento konkrétní) stůl, který je zde nyní vystaven a Adrienou Šimotovou ve své poslední práci v Hostinném zachycen, zvláštní význam. Je to stůl, okolo kterého sedělo mnoho osobností. Jen jejich výčet by byl dalším dlouhým příběhem. A je nutné zdůraznit, že ten stůl byl středem kanceláře Magdy Čtvrtníkové, ředitelky Galerie antického umění v bývalém františkánském klášteře. Magda a její muž Josef byli pro mnoho lidí a po dlouhou dobu středem Hostinného. Hostinné tak nabylo na významu nejen pro výtvarné umění. Možná proto Magda při přípravě výstavy navrhovala název „doznívání“, v duchu názvů, které svým výstavám dávala Adriena. Tato místnost výstavy je tak nejen chronologickým připomenutím vrcholné práce Adrieny Šimotové, ale také poctou Magdě Čtvrtníkové, která působení Adrieny v klášteře fakticky umožnila a zajišťovala.

Vraťme se však na začátek. Největší místnost výstavy je věnovaná dílům Miloše Šejna. Rád při výkladu požádám Miloše o krátký komentář, na který si sám netroufám. Doufám, že jeho osobním představením bude doplněna informace o jeho spolupráci na fasádě muzea. Fasáda tak bude vysvětlena pro budoucí generace.

V nejmenší prostřední místnosti výstavy jsou dvě velké fotografie obou umělců při práci. Zachycují rozdílné způsoby práce, které jsou si ve skutečnosti až neuvěřitelně podobné.

„Obtiskování, frotování, tahání, máčení, pošlapávání, rozmělňování, rozmazávání, čmárání… mumlání, šeptání a mluvení“. Miloše Šejna.

„Kreslení, propisování, probodávání, prořezávání, vrstvení, mačkání, muchlání, překládání, frotování… a ticho“. Adrieny Šimotové.

Zachycují souvislosti, které se postupně vyjevují tomu, kdo je chce vidět.

Muzeum i výstava jsou otevřeny  denně mimo pondělí 9–17 h, výstava je do 29. 2. 2023