Budova Obecné školy v Lysolajích byla dokončena v roce 1934 podle návrhu
V. Vondráška a J. Kubína. Za dobu své existence prošla několika stavebními
úpravami různé technické i architektonické úrovně. Během posledních let bylo
zpracováno několik studií, které měly řešit nedostatek volných míst pro nové
žáky a zároveň provozní kolize a špatný technický stav některých částí budovy. Všechny
návrhy počítaly s dostavbou nového objektu směrem do školní zahrady. Po
důkladné analýze jsme navrhli odlišný přístup. Věnovali jsme se problematickým
místům, která vznikla nešetrnými stavebními zásahy a novými provozními nároky.
Nenavazovali jsme tedy na nekvalitně řešené části, nedolepovali další apendix,
ale pracovali jsme v dialogu s původní historickou budovou. Zvenku samozřejmé
doplnění nechává uvnitř vzniknout moderním, zajímavým a prosvětleným prostorům.
Nová nástavba vznikla nad půdorysem tělocvičny a jejího
zázemí. Velkorozponové ocelové nosné rámy, dávají vzniknout převýšeným podkrovním
prostorům pro výuku výtvarné výchovy, chemie, fyziky a aktivity školní družiny.
Specializované učebny jsou velkoryse otevřené do hřebene krovu ve výšce sedmi a
půl metru. O příjemné studijní prostředí se stará oboustranné nasvětlení denním
světlem a akustický obklad z dřevovláknitých desek. Do méně kvalitních prostor
v historické budově jsme umístili hlavní šatny pro 300 žáků. Jejich dominantou
je tunu vážící dubový kmen, který musel své místo v šatnách najít bez pomoci
mechanizace.
Největší učebna školní družiny o rozloze 75 m2 se nachází
v přízemí, napojena je na zpevněnou plochu vnitřního atria s přírodním
amfiteátrem. Může sloužit jako multifunkční prostor pro školní i mimoškolní
akce (semináře, workshopy, setkání, zasedání).
Všechny učebny jsou doplněny autorskými grafikami s motivy divadelních
her Járy Cimrmana. Chráněné atrium se solitérním stromem volně parafrázuje
rajský dvůr kláštera. Jeho náladu spoluurčuje použití přírodních materiálů –
žulové dlažby malého formátu (tzv. pražské mozaiky) a masivních dubových trámů
pro posezení v hranách schodů. Po instalaci projekčního zařízení je obcí rovněž
využíváno jako letní kino.
Nezávislý provoz družiny zajišťuje přístavba schodiště a zázemí. Nerezová
pavučina natažená zrcadlem schodiště přes všechna patra slouží jako zábradlí i
galerie výtvarných prací žáků.
Provozně jsou nové části napojeny na stávající komunikační systém školy i na
nový bezbariérový vstup v severní části, který umožňuje oddělit provoz školy a
družiny. Spojovací krček mezi starou a novou částí školy je potažen
polotransparentní mlhou z bílého tahokovu.
Díky konceptu stavění nad již zastavěným půdorysem jsme
minimalizovali zásahy do školní zahrady. Vznikl tak prostor pro adekvátní
předpolí nového vstupu. Parter tvoří kombinace žulových, betonových, dubových a
rostlinných povrchů. Školní zahradu chrání plot z ocelové pozinkové pásoviny,
který díky rozestupu lamel otevírá při chůzi po chodníku rozmanité průhledy
kolemjdoucím.
Poděkování patří investorovi (městská část Praha Lysolaje), který
nám po celou dobu projektu důvěřoval a podpořil naše myšlenky v kritických
bodech při realizaci.
Autorská zpráva
Foto: Alexandra Timpau
Autoři. Progres atelier – Ing. arch. Jan Kalivoda; Ing.
arch. Vojtěch Kaas; spolupráce Ing. arch. Petr Sova, Ing. arch. Milada Vorzová
Zastavěná plocha: 1124 m2
kuchyně je úžasná a na první pohled mě vrátila do dětství. Jak celkovým dojmem tak spoustou detailů plně souzní s…







































To je hodně smutná záležitost. Ne ta realizace, ta je úžasná, ale skutečnost, že to jde i takhle, ale většinou to tak nevypadá.
Skvělé!! Lysolajskejm bohapustě závidim! 🙂 chválim zejména ušetření zahrady. Sjednocení barvy fasády na bílou je taky moc fajn – obvyklé žluto-oranžové kombinace venkovských ZŠ, doplněné o další barvy, které byly zřejmě zrovna v akci, jsou opravdová hrůza. Přitom kde jinde jít „obyčejným lidem“ vzorem, než právě stavbami občanské vybavenosti (které mívají obvykle poměrně vysoký rozpočet)?