Dřevo, kámen a beton v podhůří Beskyd

Nízkoenergetický rodinný dům byl postaven ve třetí zóně CHKO Beskydy v sousedství lesa. Po podrobném rozboru malého urbanismu se architekt Karel Janča s investorem rozhodli pro řešení kompaktní hmoty s orientací po spádnici. Rozdílu výšek terénu autor projektu využil pro umístění krytého stání pro automobily a zapuštěného suterénu.

Urbanistické řešení bylo podřízeno účelu stavby, okolní zástavbě, tvaru pozemku a konfiguraci terénu. Záměrem návrhu bylo koncentrovat stavební program do jedné kompaktní hmoty, aby stavba vyvolala co nejmenší „zábor“ pozemků a aby vznikla přiměřená plocha obalové schránky (tepelně ochlazované plochy). Dům svým řešením a orientací ke světovým stranám uplatňuje principy pasivního využití sluneční energie. Navržen byl s nadnormativním zateplením, ale zároveň tak, aby se interiéry co nejvíce propojily s exteriérem a vzniklo bydlení v souladu s přírodou. Je zde uplatněna snaha o návrh ekologické stavby šetrné k přírodě nejen svým provozem, ale i použitím stavebních materiálů s nízkou výrobní energickou náročností, resp. materiálů z obnovitelných zdrojů.
Koncepce návrhu vycházela z jednoduchého podélného dispozičního uspořádání, což se odráží i ve vlastní hmotové kompozici: kompaktní hmota stavby je završená sedlovou střechou o sklonu 45°. Podsklepený jednopodlažní dům s obytným podkrovím je na úrovni suterénu odlehčen krytým stáním s dvojící V podpor, na úrovni 1. NP ostře vyřezaným objemem kryté terasy, orientované k jihozápadu. Na severovýchodě je předsazen fragment vstupu. Na úrovni podkroví má dům dva vikýře na severovýchodě a na jihozápadě a dominantní předsazený průběžný vikýř dětských pokojů a koupelny.

Konstrukční řešení
První patro a podkroví byly řešeny jako dřevostavba s rámovou konstrukcí difuzně otevřeného systému, suterén jako železobetonová vana se zateplením. V interiéru je betonová konstrukce „podstavce domu“ přiznána jako pohledová. Vnější povrchové úpravy odrážejí a podporují vjem domu – odlehčená vznášející se vzdušná část nad krytým stáním s dřevěnou větranou fasádou, část osazená na terénu a obrácená k lesu je ukotvena těžším obkladem z přírodního kamene. Střešní krytina a klempířské prvky jsou z předzvětralého titanzinku. Orientace hřebene střechy je východ-západ, převážná část obytných prostor je otočena k jihu. Vlastní dispozice respektují principy zónování nízkoenergetických domů.
„Menším oříškem byla prostorová vazba střešní nosné konstrukce. Potřebovali jsme se vypořádat s prostorovou stabilitou fošinkové konstrukce bez vnitřních podpor, vrcholové či středové vaznice, navíc přerušovanou velkými objemy vikýřů situovaných vzájemně proti sobě v obou střešních rovinách sedlové střechy. V místě vikýřů vznikla plytká hambálková pseudostřecha kryjící vlastní vikýře – dvě kleštiny tvoří zároveň podhled podkroví. Na ni byla poté nasedlána vlastní střešní rovina hlavní hmoty,“ uvádí architekt Karel Janča.

Korektní a radostná spolupráce
„S investorem jsem se seznámil už v roce 2006, postupem času jsme se začali bavit i o stavění, také o dřevostavbách a jejich možnostech. Později debaty nabraly konkrétnějších podob. U novostavby rodinného domu jsme se nejdříve zabývali jeho umístěním a orientací na pozemku. Nakonec jsme se, k mé radosti, rozhodli pro variantu po spádnici s levitujícím štítem. A také pro technologii s dřevěnou nosnou konstrukcí. Vzhledem k umístění stavby ve třetí zóně CHKO jsme v přípravných fázích museli také podstoupit argumentační boj se správním orgánem. Tento boj po delším čase, leč s menšími ústupky, nakonec vyzněl pro nás překvapivě úspěšně,“ vzpomíná architekt Karel Janča a dodává: „Síla domu spočívá nejen v jeho materiálové skladbě, ale hlavně v jeho spojení s přírodou výstupy na terén. Výhledy zprostředkovávají prosklené plochy fasád a průběžný vikýř v podkroví. V době zpracování a realizace stavby měla rodina dvě děti, ale poté přibyl ještě jeden rodinný poklad, což vzhledem k objemu dětských pokojů zvládl i stávají stavební program. Práce s investorem a jeho paní byla konstruktivní, tvůrčí a vzájemně velmi korektní. Byla to další ze zakázek, kdy práce přerůstá v důvěru a osobní přátelství, to je na naší práci vždy ta nejlepší satisfakce, stavění končí, přátelství zůstává.“

Hana Vinšová
Článek vyšel v časopisu Stavitel 02/2018

Projekt: Karel Janča; spolupráce Karol Žlebek, Vlastimil Rapant – stavební část, Michal Vašek – interiér DP, Klára Jančová – grafické pojednání DP
Profese: Stanislav Tkáč- statika, Bohuslav Šulák- elektro, Cyril Ondřej- topení, Jaroslav Šrámek- sanita, Aleš Tuček – PBŘ, Ladislav Drozd – PNEB
Zastavěná plocha: 137 m²
Užitná plocha: 299 m²
Spodní stavba: betonová vana na základových pasech s bitumenovou těžkou hydroizolací
Konstrukční systém: rámová dřevostavba s nosnými sloupky 140/60
Tepelná izolace: dřevovláknitá a minerální
Fasáda: dřevěná větraná – sibiřský modřín; kamenný obklad – pískovec (rovněž větraná)
Střešní krytina: titanzinková předzvětralá na dvojitou drážku
Okna: dřevěná, dvojsklo u = 0,9
Podlahy: převážně dřevěná lamelová (vrstvená), keramická dlažba (zádveří, prádelna, hygiena), průmyslová stěrková v suterénu
Teplo: kotel na tuhá paliva (peletky), kachlová kamna, TUV kotel, solární kolektory na střeše
Celková tloušťka stěny: 42 cm, součinitel prostupu tepla U stěnou 0,15- 0,16 W/m²K