Interiér kanceláří ŠKoFIN

Interiér kanceláří ŠKoFIN

(1. 11. 2019) Písek Seyček Architekti

   
  • Barevné řešení

 
 
 
 

Interiér kanceláří ŠKoFIN

Koncept návrhu má tři základní úrovně barevného, prostorového a dispozičního řešení. Jako hlavní iniciace návrhu sloužily firmou propagované hodnoty - důvěra, odpovědnost, odvaha, nadšení a orientace. Těmto hodnotám v rámci barevného řešení byly vybrány odpovídající barvy a podlaží budovy dle charakteru oddělení, které se v daném podlaží nachází. Tímto procesem dostalo každé patro specifickou barvu, propisující se do interiérových prvků (koberců, stěn, částí nábytků, zastínění oken atd.). Barevnost doplnily v další vrstvě grafické úpravy, které tematicky podporují firemní principy, jako jsou mobilita, výše uváděné firemní hodnoty, vše kombinováno se symboly automobilů v grafické zkratce.

Další koncepční úrovní je prostorové řešení, kde z nevyužívaného vnitřního atria budovy se stává odpočinkový prostor s posezením a doplňkovou zelení. K atriu se (na rozdíl od původních kanceláří) přisadily zasedací místnosti. Zasedací místnosti nepotřebují tolik přirozeného světla jako kanceláře a mohou být také jinak vybavené. Na zasedací místnosti (skrz prosklené dělící příčky) navazují barevně výrazné společné prostory a komunikace. Rozvolněné společné prostory obsahují "objekty" - telefonní místnosti, studovny, malé jednací místnosti, odpočinkové prostory... a čajové kuchyňky, na každém podlaží jednu. Na společné prostory a komunikace jsou napojeny samotné kancelářské prostory, které obíhají po obvodu celé budovy. Návrh reaguje na požadavek dispoziční otevřenosti a technologické souvislosti (vzduchotechnika, vytápění) řešením stěn mezi jednotlivými kancelářemi a společnými prostory. Stěny nedosahují až k podhledům, vznikají pásové otvory a místo dveří zůstávají rozšířené průchody. Řešení počítá, že v případech místností, které musí být kompaktně odděleny od okolních prostorů, jsou prostupy přes prosklené dveře a otvory zasklené. Estetika a barevnost kancelářských místností je decentnější, pouze v určitých interiérových doplňcích (částí nábytků, zastínění oken atd.) se propisuje charakteristická barevnost podlaží.

Dispoziční řešení (space plan) navazuje na skutečnost, že společnost ŠkoFIN s.r.o. je členěna na jednotlivá oddělení (vedení společnosti; oddělení finanční, správní, marketing, právní, personální; Credit & Risk; IT; strategický rozvoj), kterým bylo přiřazeno vhodné umístění vůči prostorovým nárokům, personální struktuře daného oddělení a dle vzájemného vztahu k jiným úzce spolupracujícím oddělením...
AUTORSKÁ ZPRÁVA


Místo: Budova Aragonit - Pekařská 6, Praha 5
Autoři: Jiří Písek, Jan Seyček, Jan Krauz
Termín: 2012-2014
Fotografie: Viktor Jelínek 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Administrativa

Komentáře ke článku

 
 
 
 

1. 11. 2019 17:37:32. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. arch
4. 11. 2019 17:08:03. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

6. 11. 2019 15:36:45. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Jitka
7. 11. 2019 16:47:23. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

 
 
 
 

1. 11. 2019 17:37:32. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. arch

  Ja chapu, ze na to nebyl rozpocet, ale ty kazetovy podhledy jsou strasnej mor. To se pak clovek muze snazit jak chce, ale pokud ma kancl kazetovy podhledy, tak se z toho neco dobryho vykouzli jen tezko.

4. 11. 2019 17:08:03. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

  Ano, máte pravdu. Kazetové stropy jsou již dávno přežité řešení a velice jsme usilovali o modernější přístup. Ale jednalo se o rozsáhlou rekonstrukci se značně omezeným rozpočtem, kde byl hlavně kladen důraz na celkové zpřehlednění dispozic a vytvoření modernějšího pracovního prostředí, což se dle reakcí uživatelů docela podařilo. Pro zajímavost jsme také na konec prezentace zařadili fotografie původního stavu.

6. 11. 2019 15:36:45. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Jitka

  V takovéhle kanceláři bych se zbláznila hned první den. Minimální pracovní plocha, narušená komfortní zóna (další lidi moc blízko), spousta hovoru (neříkejte mi, že těch 20 lidí tam pořád mlčí), ...
Mladým lidem to možná nevadí, ale jak dlouho to vydrží? A co potom?
Pokud někomu stačí k práci jen počítač a tři přihrádky na papír, tak může klidně pracovat i z domova. A firma nemusí kanceláře vůbec stavět. Stačí zasedačky na občasné schůzky.

7. 11. 2019 16:47:23. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

  Rozumím Vašim připomínkám. Lze k tomu jen říci, že záleží na konkrétní firmě, jaké svým zaměstnancům zajistí pracovní prostředí. V kancelářích ŠkoFINu vznikaly různě veliké kanceláře s různým počtem pracovníků, záleželo na tom, co který pracovník vykonává, zda je práce týmová či individuální atd. Byly realizovány speciální paravanové místnosti na telefonní hovory a větší na týmové setkávání.
Je pravdou, že kanceláře typu openspace (větší kancelář bez rozdělení příčkami) je populárnější u vedení společnosti než u samotných zaměstnanců tzn. otevřenost/přehlednost vs. soukromí.
Také v kancelářích ŠkoFINu byla realizována sdílená pracovní místa, což znamená, že zaměstnanec nemá svůj konkrétní pracovní stůl, ale pouze skříň s nezbytným zázemím. Když má pracovní povinnost spojenou s nutností osobní účasti ve firmě, tak je pro něho připraveno univerzální pracovní místo, tím se dosáhlo jisté minimalizace prostorů s kancelářskou funkcí.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

24. 3. 2020 17:03:00

Re: Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje

K polemice a selhávání dialogu nad pražskou metropolí čili o obtížné cestě od polemiky k dialogu Dialog se nekoná, v tom se shodneme. Tristní shoda. O to víc, že přitom v řadě věcí s článkem K. Bečkové a R. Šváchy (Polemika o panoramatu a mrakodrapech pokračuje. STAVBA, 27. roč., 2020, č, s, ) souhlasíme. I v tom, co nám navzdory liteře a smyslu našeho příspěvku vytýkají. Míjíme se a o to šlo a jde. Předporozumění, uzavírání se do jednoho společenství stejně smýšlejících a dogma vylučují dialog. Zásadní otázky, které jsme položili, tak zůstávají na pořadu dne: Může se v metropoli – Praze – stavět a rozvíjet – v souladu se světovými trendy, aniž by ztrácela na své identitě? A když se rozvíjela po staletí, proč to má být právě v naší době fatálně nemožné? Může se vést, jsme schopni a ochotni vést, produktivní dialog nejen mezi dvěma stranami – mezi architekty a památkáři, ale mezi společností, památkáři, historiky, architekty a urbanisty? Dialog o balancování mezi tím, co je historicky dané, vzácné a tím, co může být novým vkladem, přínosem pro Prahu? Tyto otázky zůstávají na pořadu dne. Co dialogu brání? Odpověď K. Bečkové a R. Šváchy: „Nenastává tak moment hypolepse, ukázněného navázání na argumenty protivníka, jaký za podmínku skutečného dialogu pokládá historik Jan Assmann. Domníváme se, že bez takové hypolepse se debata o Praze nikam nepohne a všichni zůstanou zakopaní ve svých dosavadních pozicích.“ Neospravedlňuje se tímto zvláštním odkazem na teze historika ranných kultur a civilizací egyptologa Assmana sama nemožnost dialogu? Navrhujeme radikální zjednodušení přes otázku - co je jádrem toho, co ničí podstatu dialogu v daném případě o architektuře a perspektivách Prahy Přidržíme se definice Jeana Lacroix. Dialog vyžaduje vzájemnost porozumění, tj. musím pochopit názorového protivníka, pochopit ho lépe než si rozumí on sám. To vyžaduje vystavit se síle jeho názorů, procítit je silněji než on sám. S rizikem, že se mé vlastní názory odkryji jako slabší. Bez metodologické sympatie není dialogu. To nám v diskuzích, polemikách – a především v možném dialogu nad tématem perspektiv Prahy chybí. Opravdu vychází selhání a nemožnost skutečného dialogu o pražské metropoli z toho, že „autoři textů, totiž architekti nejsou zvyklí přesně reagovat na názory druhých, jak to musejí praktikovat vědci“? (R. Švácha v „EAM. Euroamerické myšlení 1936-2011“, R. Švácha, M. Sršňová, J Tichá (eds.), str. 33, srv. i násl.)? Pochybujeme. Ona zdůrazňovaná hypolepse, zdisciplinované navazování na myšlenky a teze druhých, je důležitá, patří ke kultuře dialogu i v soudobé společnosti; dialog není mince, kterou si dám jako výhru do kapsy, je to cesta k společnému nalézání argumentů a „pravdy.“ Z toho nemůže být nikdo ostrakizován pro nedostatečnou hypolepsi, ani architekt, ani historik či teoretik, ani památkář, ani expert, ani veřejnost – dokonce i ta na sociálních sítích. Stav dialogu je jedním z měřítek vyspělosti demokratické společnosti. Jakub Heidler, Oldřich Ševčík

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz