Interiér kanceláří ŠKoFIN

Interiér kanceláří ŠKoFIN

(1. 11. 2019) Písek Seyček Architekti

   
  • Barevné řešení

 
 
 
 

Interiér kanceláří ŠKoFIN

Koncept návrhu má tři základní úrovně barevného, prostorového a dispozičního řešení. Jako hlavní iniciace návrhu sloužily firmou propagované hodnoty - důvěra, odpovědnost, odvaha, nadšení a orientace. Těmto hodnotám v rámci barevného řešení byly vybrány odpovídající barvy a podlaží budovy dle charakteru oddělení, které se v daném podlaží nachází. Tímto procesem dostalo každé patro specifickou barvu, propisující se do interiérových prvků (koberců, stěn, částí nábytků, zastínění oken atd.). Barevnost doplnily v další vrstvě grafické úpravy, které tematicky podporují firemní principy, jako jsou mobilita, výše uváděné firemní hodnoty, vše kombinováno se symboly automobilů v grafické zkratce.

Další koncepční úrovní je prostorové řešení, kde z nevyužívaného vnitřního atria budovy se stává odpočinkový prostor s posezením a doplňkovou zelení. K atriu se (na rozdíl od původních kanceláří) přisadily zasedací místnosti. Zasedací místnosti nepotřebují tolik přirozeného světla jako kanceláře a mohou být také jinak vybavené. Na zasedací místnosti (skrz prosklené dělící příčky) navazují barevně výrazné společné prostory a komunikace. Rozvolněné společné prostory obsahují "objekty" - telefonní místnosti, studovny, malé jednací místnosti, odpočinkové prostory... a čajové kuchyňky, na každém podlaží jednu. Na společné prostory a komunikace jsou napojeny samotné kancelářské prostory, které obíhají po obvodu celé budovy. Návrh reaguje na požadavek dispoziční otevřenosti a technologické souvislosti (vzduchotechnika, vytápění) řešením stěn mezi jednotlivými kancelářemi a společnými prostory. Stěny nedosahují až k podhledům, vznikají pásové otvory a místo dveří zůstávají rozšířené průchody. Řešení počítá, že v případech místností, které musí být kompaktně odděleny od okolních prostorů, jsou prostupy přes prosklené dveře a otvory zasklené. Estetika a barevnost kancelářských místností je decentnější, pouze v určitých interiérových doplňcích (částí nábytků, zastínění oken atd.) se propisuje charakteristická barevnost podlaží.

Dispoziční řešení (space plan) navazuje na skutečnost, že společnost ŠkoFIN s.r.o. je členěna na jednotlivá oddělení (vedení společnosti; oddělení finanční, správní, marketing, právní, personální; Credit & Risk; IT; strategický rozvoj), kterým bylo přiřazeno vhodné umístění vůči prostorovým nárokům, personální struktuře daného oddělení a dle vzájemného vztahu k jiným úzce spolupracujícím oddělením...
AUTORSKÁ ZPRÁVA


Místo: Budova Aragonit - Pekařská 6, Praha 5
Autoři: Jiří Písek, Jan Seyček, Jan Krauz
Termín: 2012-2014
Fotografie: Viktor Jelínek 

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Administrativa

Komentáře ke článku

 
 
 
 

1. 11. 2019 17:37:32. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. arch
4. 11. 2019 17:08:03. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

6. 11. 2019 15:36:45. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Jitka
7. 11. 2019 16:47:23. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

 
 
 
 

1. 11. 2019 17:37:32. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. arch

  Ja chapu, ze na to nebyl rozpocet, ale ty kazetovy podhledy jsou strasnej mor. To se pak clovek muze snazit jak chce, ale pokud ma kancl kazetovy podhledy, tak se z toho neco dobryho vykouzli jen tezko.

4. 11. 2019 17:08:03. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

  Ano, máte pravdu. Kazetové stropy jsou již dávno přežité řešení a velice jsme usilovali o modernější přístup. Ale jednalo se o rozsáhlou rekonstrukci se značně omezeným rozpočtem, kde byl hlavně kladen důraz na celkové zpřehlednění dispozic a vytvoření modernějšího pracovního prostředí, což se dle reakcí uživatelů docela podařilo. Pro zajímavost jsme také na konec prezentace zařadili fotografie původního stavu.

6. 11. 2019 15:36:45. Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Jitka

  V takovéhle kanceláři bych se zbláznila hned první den. Minimální pracovní plocha, narušená komfortní zóna (další lidi moc blízko), spousta hovoru (neříkejte mi, že těch 20 lidí tam pořád mlčí), ...
Mladým lidem to možná nevadí, ale jak dlouho to vydrží? A co potom?
Pokud někomu stačí k práci jen počítač a tři přihrádky na papír, tak může klidně pracovat i z domova. A firma nemusí kanceláře vůbec stavět. Stačí zasedačky na občasné schůzky.

7. 11. 2019 16:47:23. Re: Re: Interiér kanceláří ŠKoFIN. Arch. Seyček

  Rozumím Vašim připomínkám. Lze k tomu jen říci, že záleží na konkrétní firmě, jaké svým zaměstnancům zajistí pracovní prostředí. V kancelářích ŠkoFINu vznikaly různě veliké kanceláře s různým počtem pracovníků, záleželo na tom, co který pracovník vykonává, zda je práce týmová či individuální atd. Byly realizovány speciální paravanové místnosti na telefonní hovory a větší na týmové setkávání.
Je pravdou, že kanceláře typu openspace (větší kancelář bez rozdělení příčkami) je populárnější u vedení společnosti než u samotných zaměstnanců tzn. otevřenost/přehlednost vs. soukromí.
Také v kancelářích ŠkoFINu byla realizována sdílená pracovní místa, což znamená, že zaměstnanec nemá svůj konkrétní pracovní stůl, ale pouze skříň s nezbytným zázemím. Když má pracovní povinnost spojenou s nutností osobní účasti ve firmě, tak je pro něho připraveno univerzální pracovní místo, tím se dosáhlo jisté minimalizace prostorů s kancelářskou funkcí.

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz