Lékárna u Fakultní nemocnice v Olomouci

Lékárna u Fakultní nemocnice v Olomouci

(25. 5. 2016) ateliér-r

   
 
 
 
 

Lékárna u Fakultní nemocnice v Olomouci

Terénní profil pozemku se svažuje souběžně s ulicí a také jihozápadně od ní – to autorům projektu umožnilo vymezit zásobovací a manipulační prostor do zadní části stavby, kde má terén nejnižší úroveň, a napojit jej tak na skladovací prostory v podzemním podlaží.
Objem budovy tvoří dvě hmoty: přízemí je rovnoběžné s rušnou městskou ulicí a napomáhá tak tvořit uliční čáru, která byla v této lokalitě narušená. Další stavby na jih mají orientaci různoběžnou, proto se vyšší hmota lékárny zalamuje do tupého úhlu a přiklání se, avšak ne úplně, k těmto domům.
Přízemní objem stavby slouží pro provoz veřejné části lékárny, orientovaný je do ulice. Jeho prosklené průčelí kopíruje sklon terénu a provází tak kolemjdoucí podél objektu. „Architektonický záměr, aby nižší hmota v celé délce kopírovala spád ulice, navozuje dojem, že prosklení vyrůstá ze zeleně. Atika také kopíruje zmíněný sklon. To si vyžádalo netradiční řešení v interiéru výdejny léčiv, jejíž podlaha je tak s chodníkem různoběžná. Tam, kde je podlaha níže než terén, vznikl v interiéru pod prosklenou fasádou šikmý parapet, na opačné straně se pak stropní deska i s podlahou netradičně zalamuje a padá k patě skel, aby navazovala na terén vně v nižší úrovni,“ říká architekt Miroslav Pospíšil a dodává: „Fasádu jsme řešili jako kontaktně zateplený plášť s grafikou rostlinných motivů odkazujících na původ léčiv v bylinách. Tato grafika vznikla díky dvouvrstvé omítce, což je v podstatě novější verze kontrasgrafita.“ Plné boční plochy nižší hmoty budovy jsou pohledové monolitické železobetonové stěny ze strany exteriéru i interiéru, mezi které byla vložena tepelná izolace. Plné plochy fasády propichují okenní otvory pouze v místech, kde je to z hlediska provozu nutné. Okna svým kruhovým nebo oválným tvarem fasádu oživují – jejich tvary symbolizují tablety nebo ampule.
Fasády čtyřpodlažní části objektu tedy mají finální stěrku v tmavé barvě, která byla nanesena na světlý podklad s nálepkami, jež nesly grafiku s motivy bylin. Nálepky se po nanesení svrchního nátěru slepily a vznikla tak dvoubarevná fasáda. Tmavá barva byla zvolena i proto, aby odrážela velkou část sluneční energie v rozsahu blízkém infračervenému záření, čím dochází ke snížení povrchové teploty fasády. Minerální izolace v kontaktním zateplovacím systému má tloušťku 200 mm, v soklové části je použit certifikovaný kontaktní zateplovací systém s perimetrickým polystyrenem tl. 200 mm pro soklovou část.

Dispozice
Ve vyšší budově je těžiště provozu: laboratoře, specializovaná pracoviště sterilní přípravy a oddělení ředění cytostatik. V suterénu je centrální sklad léčiv. V návaznosti na tyto prostory je umístěn archiv, sklady a místnosti pro domovní techniku. Personál vstupuje do objektu ze severovýchodní strany, nalevo od tohoto vstupu je oddělení diagnostiky.
Prostor výdejny léčiv a zdravotních pomůcek má dostatečně dimenzované zázemí, kde jsou příruční sklady, pracovny a sociální zařízení. V menší hmotě jsou za výdejnou léčiv pracovny vedení lékárny s vlastním vstupem. V severovýchodní části půdorysu sídlí laboratoře galeniky, kde se připravují roztoky a masti, je zde také výroba tablet.
Ve druhém podlaží se nachází oddělení ředění cytostatik s mimořádně čistým provozem (do jednotlivých prostor se vstupuje přes hygienické filtry a samotná práce probíhá v izolátorech). Na opačné straně patra jsou oddělení kontroly, pracoviště klinických studií a administrativně-provozní pracovny. Třetí podlaží je rozděleno na část laboratorní s oddělením sterilní přípravy a část technickou pro domovní techniku. Obě tato oddělení tvoří technologické srdce nové lékárny fakultní nemocnice. Chladicí jednotky byly umístěny na vloženém nezastřešeném dvorku v prostoru strojovny vzduchotechniky, aby se skryly za fasádou domu a nevyčnívaly ani na střeše. Ve středu dispozice je knihovna plnící také funkci zasedací místnosti. Přes chodbu je místnost pro výrobu čištěné vody a serverovna.
-red-

Místo: ulice I. P. Pavlova, Olomouc
Investor: Fakultní nemocnice Olomouc
Autor: ateliér-r - Miroslav Pospíšil, spolupráce Daria Johanesová, Martin Karlík, Robert Randys, Lucie Rohelová, Milena Koblihová
Zastavěná plocha: 1270 m2
Užitná plocha 3210 m2

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2014

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz