Na Smíchově vznikne moderní dopravní terminál

Na Smíchově vznikne moderní dopravní terminál

(20. 11. 2019) Lidé se mohou těšit na pohodlnější přestupy a reprezentativní prostor před nádražím

   
 
 
 
 

Na Smíchově vznikne moderní dopravní terminál

Návrh nového dopravního terminálu má detailní podobu. Smíchovský terminál lépe propojí železniční a autobusovou dopravu a zkrátí tak přestupní vazby pro cestující. V plánu je také vznik P+R parkoviště, rozšířená nástupní hala a úprava přednádražního prostoru. Nyní město vypsalo výběrové řízení na nového projektanta. Výstavba moderního terminálu by mohla začít v roce 2021.

„Terminál Smíchov bude prvním skutečně moderním nádražím v Praze. Jedná se o unikátní projekt dopravního hubu, který zatím známe jenom ze zahraničí. V minulosti se budovaly různé druhy nádraží na různých místech, autobusové na jednom, vlakové zase jinde. Naopak na Smíchově budou cestující moct na jednom využít dálkové, regionální i městské vlaky a autobusy, metro, tramvaje a předtím odstavit auto na velkém P+R parkovišti. Vše bude navíc díky modernímu řešení budov jednoduché, bezpečné a přehledné. V Praze vznikne dopravní terminál budoucnosti,“ vysvětluje Adam Scheinherr, náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast dopravy.

Terminál bude moderní přestupní bod integrované dopravy, který propojuje železnici, metro, tramvaje, městské, příměstské i dálkové autobusy a parkoviště P+R a B+R (forma kombinované přepravy s návazností cyklistické dopravy na veřejnou hromadnou dopravu).

„Kvalitní doprava je klíčová pro budoucí rozvoj města. Věřím, že občané plánovanou  proměnu na Smíchově uvítají a že nový terminál přispěje k rychlejšímu a pohodlnějšímu pohybu po městě,“ říká Petr Hlaváček, náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast územního rozvoje

Autobusová doprava
Příměstské a dálkové autobusy v současné době končí jízdu v ulici Na Knížecí a před nádražím Smíchov. Návrh počítá s přesunutím této autobusové dopravy do nového terminálu nad nástupišti železniční stanice. Městské autobusy budou naopak končit v nově uspořádaném přednádražním prostoru. Na knížecí zůstává obsluha autobusů městské dopravy.

Přednádražní prostor
Nyní nereprezentativní prostor před nádražím se promění díky novému uspořádání zastávek tramvají a autobusů a umožní tak jednodušší přesun cestujícím na nádraží. Tramvajová trať se narovná a oddálí od obytných domů, což sníží hluk. Návrh počítá i s osazením nových stromů a zútulnění celého prostoru.

Parkoviště

Nový terminál je naplánován tak, aby co nejméně zatěžoval své okolí. Proto budou vjezdy na P+R parkoviště pouze z městského okruhu a nedojde tak ke zvýšení dopravy v ulici Nádražní. P+R parkoviště bude mít až 1000 stání. Přestože samotný Smíchov se v budoucnu promění na širší centrum města, neexistuje dále od centra z tohoto směru místo, kde se potká metro a městský či pražský okruh,  proto je nutné P+R realizovat zde. Parkoviště B+R bude mít kapacitu na 1000 kol.

Okolí Smíchovského nádraží

Díky přesunu většiny autobusové dopravy do nového terminálu bude moci v ulici Na Knížecí vzniknout nové náměstí. Studie dále plánuje nový bezbariérový vstup do stanice metra, včetně nového napojení celého terminálu na stanici metra. V neposlední řadě se počítá se zastřešením nového terminálu, což sníží hluk železnice.

Nádražní hala

V rámci studie je ponechána historická hala z 50. let, která je pouze doplněna o novou část s obchody a zázemím pro cestující. Novinkou také je, že hala propojí oba nádražní podchody. Na halu naváže i nové administrativní křídlo nádraží, které by mohlo být budoucím sídlem Správy železniční dopravní cesty (SŽDC). Podoba tohoto křídla ještě není dokončená a bude ještě předmětem jednání se SŽDC.

„Jsem rád, že autoři návrhu mysleli i na nové pěší propojení spojující ulici Nádražní a nově vznikající městskou čtvrť. Vzhledem k tomu, že se bude Smíchov rozrůstat, je dobře, že se modernizuje a zlepšuje i okolní doprava,“ říká Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha).

Oproti původním plánům se vzhledem ke koordinaci s ostatními stavbami v území rozhodlo, že se terminál bude realizovat jako celek a nikoliv po samostatně fungujících etapách.

Celý projekt terminálu je koordinován s plánovanou modernizací železniční stanice i budoucími projekty na železnici jako jsou 3-kolejný železniční most přes Vltavu, nové vysokorychlostní tratě i Metro S. Terminál již počítá i s elektrizací autobusové dopravy a doplnění trolejbusového vedení například pro nabíjení trolejbusů nebo elektrobusů.

Generální projektant Terminálu Smíchov by měl být vybraný do konce letošního roku. Se samotnou výstavbou terminálu by se mohlo začít již v roce 2021.

Pražská Rada zadala Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR Praha) vypracovat studii na podobu smíchovského dopravního terminálu. IPR vypsal výběrové řízení, na jehož základě bylo vybráno architektonické studio A69 Architekti. Studie byla Radou schválena letos v dubnu. Od té doby byla studie ještě dopracována do většího detailu.

Další informace a studii terminálu naleznete zde: www.iprpraha.cz/terminalsmichov 
tisková zpráva IPR Praha
návrh: A69 - architekti
vizualizace: DOUSEK-ZABORSKY.com

Související články:
Na Smíchově vznikne moderní dopravní terminál  20.11.2019
Praha vypsala zakázku na projekt dopravního terminálu na Smíchově  11.11.2019
Projekt dopravního terminálu na Smíchově je schválen  24.6.2019
Praha vypíše tendr na dopravní terminál na smíchovském nádraží  19.6.2019
Výstava: Terminál Smíchov  14.5.2019
Autobusový terminál Smíchov  9.11.2018

Komentáře ke článku

 
 
 
 
 
 
 
 

21. 11. 2019 07:11:22. Re: Na Smíchově vznikne moderní dopravní terminál. Jitka

  U třetího obrázku mě v popisku pobavilo "... kromě lanovky na Petřín." Zkusila jsem si představit, jak tedy bude propojen s lodní dopravou. Přístaviště jsem tam nikde neviděla. :-)

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz