Obnova parku Stromovka

Obnova parku Stromovka

Humpolec

(30. 9. 2019) OK Plan Architects

   
 
 
 
 

Obnova parku Stromovka

V roce 2014 vypsalo Město Humpolec architektonickou soutěž na obnovu parku Stromovka. Vítězný projekt byl následně zpracován k realizaci.
Hlavní naší snahou bylo vytvoření městské zahrady – ponechání maximální plochy zeleně uprostřed města. Park jsme otevřeli slunci a udělali ho přehlednější a tím i bezpečnější. Ozdravili jsme stávající stromy, pokáceli přerostlé a nebezpečné, park je doplněný o stromy nové, květinové záhony a trvalkové porosty. Ulice jsou od parku odcloněny pomocí nízkých živých plotů. Nově vznikla velká pobytová louka v přímé návaznosti na altán uprostřed parku. V nabídce parku je dětské hřiště, navržené speciálně pro tuto lokalitu. Atypickou prolézačku tvoří lanové tunely ze sítí, pohyblivé boudičky a pevné ocelové spojovací můstky, které doplnila skluzavka a lanové sítě.
Centrem parku se stal zahradní altán. Jeho střecha i půdorys mají tvar elipsy. Spodní část objektu je betonová, vykonzolovaná nad terén, s dřevěným obložením teras. Nosná konstrukce je ocelová, celosvařovaná. Kvůli rozpětí a vyložení konzol střechy byla konstrukce realizována jako prostorový rám, doplněný o sekundární střešní nosníky. Střecha je zelená intenzivní s vegetačním substrátem. Vlastní objekt tvoří vložená hmota kvádru mezi elipsovitou střechu a terasu nad terénem. Vyzdívaný je z keramických tvarovek, na části fasády je prosklení, zbytek byl obložen dřevěnými latěmi z cedru, které fasádu vizuálně spojují i přes množství provozních vstupů a otvíravých částí.
V přední části altánu je kavárna s možností výstupu na terasu. Dále tu jsou také veřejné toalety jako zázemí parku. Vložený blok toalet je z monolitického železobetonu, v provedení anti-vandal, pohledový beton se uplatňuje také na vnitřním povrchu kabin.

Z hlediska dopravy bylo do úpravy parku zahrnuto rozšíření parkovacích míst v ulici Kamarytova a celková rekonstrukce ulice Jana Zábrany. Chodníky pro pěší jsou v kamenné mozaice, cestičky v parku jsou mlatové, hlavní průchozí tahy částečně v kamenném odseku. Některé zpevněné plochy mají velkoformátové kamenné dlažby prorostené travou.

Autorská zpráva
Foto: Aleš Jungmann

Investor: Město Humpolec
Autoři: OK Plan Architects – Luděk Rýzner, Ing. arch. František Čekal, Ing. arch. Helena Pasáčková, Ing. arch. Marcela Susedíková
Vegetační úpravy: Atelier Partero – Ing. Mirka Svorová, Ing. Jakub Finger, Ing. arch. Marika Dumková, Ing. Jana Zuntychová
Generální dodavatel: FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s. (park) + SATES Čechy (komunikace)
Subdodavatelé: Zahradnické úpravy s.r.o.; mmcité (mobiliář); hřiště.cz (návrh a dodávka dětského hřiště); DAKO Brno (veřejné toalety); Truhlářství Brtník (dřevěné obklady a terasy)
Plocha: 19 400 m2
Náklady: 41 mil. Kč

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Rekonstrukce

Dokončení

201°9

Komentáře ke článku

 
 
 
 

14. 10. 2019 09:59:40. Re: Obnova parku Stromovka. Pražský cyklista
14. 10. 2019 10:01:23. Re: Re: Obnova parku Stromovka. Pražský cyklista

 
 
 
 

14. 10. 2019 09:59:40. Re: Obnova parku Stromovka. Pražský cyklista

  Pecka, nicméně rozšiřování parkovacích míst v rámci projektu parku Stromovka je k smíchu. Věc se má tak, že kamenná mozaika, i kamenné odseky jsou pro jízdu na kole nevhodné a nutno podotknout, že tam historicky vede cyklotrasa napříč parkem a dosud se tam nestala žádná smrtelná nehoda cyklista x chodec, takže pro koho že se to projektuje? Návštěvníky ze středočeského kraje?

14. 10. 2019 10:01:23. Re: Re: Obnova parku Stromovka. Pražský cyklista

  Už sem si všiml že to naní Praha, ale Humpolec, jaj to je trapas :-)
omluva :-D

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz