Klient architektky Elišky Nekolové zdědil dům z přelomu 20. století po prarodičích ve Vysokém Mýtě. Předmětem rekonstrukce se stal majestátní, více než stometrový byt po váženém měšťanovi a současně podnikateli s kávou a likéry. Zadání bylo pro dnešní dobu nestandardně zaměřené na zachování původního vybavení v co největším rozsahu.

Rekonstrukce zahrnovala nové rozvody, novou koupelnu a záchod, stavební úpravy, renovace a dokládku parket, změnu dispozice a stržení snížených stropů. Dávám klientům veškerý servis spojený s projektem – tedy i hledání vhodných dodavatelů včetně zedníků, instalatérů, truhlářů, renovátorů – a dohled nad kvalitou odvedení jejich práce. Právě kvůli důrazu na ekologické hodnoty jsem se rozhodla hledat dodavatele v okolí, ale nebyla jsem schopna nalézt solidní a spolehlivé řemeslníky. Nakonec jsem na místo přivezla všechny mé osvědčené dodavatele a nejméně ekologické na tomto projektu tedy bylo neustálé cestování Praha-Vysoké Mýto.

Při zevrubném průzkumu domu jsme s klientem objevili na půdě pár kousků nábytku po předcích, kterým jsme spolu s čalouníkem a restaurátory vdechli nový život. Šikovným rukám restaurátora pana Tobiáška neušel gauč se stolkem (svatební dar prarodičů klienta), lenoška, křeslo i sáňky (poklady z půdy). Restaurátoři měli na starost skříně, psací stůl a křeslo, kde sepisoval účetní knihu prapředek klienta, bedny na kávu a čaj, z kterých se staly noční stolky a obrazy, které pod nánosem prachu už dlouho neviděly světlo světa.

Jako architekt jsem se musela popasovat nejen se zakomponováním pytlíčků na kávu (tapeta v malé ložnici) a lahviček po likérech (zalité do pryskyřice do panelu a použité jako jedna stěna sprchového koutu) do interiéru, ale i se sjednocením různorodých stylů, barev a materiálů. Zde má práce mimo běžné designérské a manažerské úkony spočívala také v hledání 3 stejných skleněných světel do chodby přes bazarové portály či zadávání šití záclon a závěsů babičce investora.

S důrazem na znovupoužití nábytku a materiálů jsem neváhala z jiného projektu použít zbytek kamenné desky na ostrůvek a konferenční stolek původně dodaný ve špatné velikosti, který chtěl výrobce vyhodit. Velká část financí byla spotřebována na kvalitní restaurování historických (nebo jen starých, ale s příběhem) kusů nábytku, menší část na dokoupení nového vybavení.
Místo Vysoké Mýto, region Ústí nad Orlicí, Choceňské Předměstí
Autorka Eliška Nekolová / INTERIEN
Foto Antonín Zerzán
Autorská zpráva
Realizace byla přihlášena do soutěže Interiér roku, kterou pořádá Institut bytového designu, každoročně oceňuje výjimečné soukromé i veřejné interiéry navržené českými a slovenskými architekty. Do 10. ročníku soutěže mohou designéři a architekti přihlašovat své nově realizované projekty, více se dozvíte na www.interierroku.cz. Časopis STAVBA a stavbaweb jsou mediálními partnery soutěže.































Člověk tu vždycky najde něco zajímavého, co stojí za přečtení!!!
Jak velké lodě se vejdou do současných plavebních komor?
Moc hezká představa, jenže na místě současné betonárny na Rohanském ostrově, jejíž provoz skončí na konci roku 2028, plánuje městská…
Na nekrytá schodiště do podchodů mám stejný názor. Je to zrůdnost a ničím neomluvitelné šetření na nepravém místě. Řekla bych,…
Zajímavé čtení, je fajn vidět, jak se dnes dá architektura řešit různými způsoby a přitom zachovat praktičnost i hezký vzhled👍👍👍