Velkorysému vstupnímu prostoru do dvoupodlažní vily dominuje v interiéru od studia boq architekti prostorné schodiště. Dům pod vrbou přirozeně využívá své svažitosti a důmyslně pracuje s terénem.
Vstupní část domu je zvenku velmi nenápadná a skromná. Naopak spodní podlaží na úrovni rybníka je poměrně rozsáhlé a plně otevřené do krásné zahrady. Přerod obou prostor probíhá právě ve velkoryse pojaté vstupní hale se schodištěm, v převýšeném prostoru s horním světlíkem. Samotné schodiště je do L, v horním rameni jsou stupně betonové s dřevěnými nášlapy, spodní rameno je řešeno stupni ocelovými.
Ocelové stupně jsou vetknuty do betonové stěny. Šířka schodiště je velmi štědrá, celých 1,5 m. Nechtěli jsme dělat ocelovou lomenici, proto jsme přistoupili k atypu tvořeném vyztuženými konzolovými stupni z ohýbaného plechu tl. 10 mm. Při takto silnostěnném plechu ovšem vznikl výrazný ohyb, který by byl při nášlapu nebezpečný.
Proto jsme jej převrátili vzhůru nohama. Podstupnice tedy nenavazuje na úroveň stupně, ale je posunuta na úroveň, kde zdánlivě nedává smysl. Díky tomu je schodiště i při své šířce velmi vzdušné a je povýšeno na dominantní umělecký prvek.
Autorská zpráva
Autoři boq architekti / Miroslav Stach, Jana Stachová
Foto Tomáš Dittrich
A co madlo ??
Platná technická norma a bezpečnostní předpis stanovují jasné požadavky a parametry pro schodistě, rodinné domy v tomto směru žádnou vyjímku nemají. .
Výtvarně rozhodně zajímavé řešení, ale z hlediska kolaudace stavby by to byl „černý puntík“.
🙂
Třeba místo madla stačí ta síť. Madlo může být jen jednostranné. V každé případě je dobře, že ta síť je až k podlaze a nikdo se o schody nepraští. Už tu byl i případ, kdy to tak nebylo.