Interiér rodinného domu: Jako korálky na niti

Novostavba od LAV architekti se nachází v zástavbě městské části Praha-Suchdol. Jednopodlažní, kompaktní omítaný kvádr s plochou zelenou střechou poskytuje zázemí pro šestičlennou rodinu. Vyšlo v časopise Stavba 3/2024.

Myšlenkou domu je dlouhá linie prostorem, protínající dispozici od vstupní haly přes obývací pokoj kombinovaný s kuchyní, dále jsou podél chodby uspořádány pokoje pro děti a linka končí v master bedroom, ložnici rodičů. Světlá výška tři metry dovoluje velkorysou práci se světelnou atmosférou a umožnuje prosvětlení interiéru denním světlem.

Ve společenských prostorech jsou vysoké posuvné dveře, do soukromých pokojů vedou naopak dveře nízké, bezzárubňové, skryté v dřevěném obkladu stěny. Společná část domu je čitelná i z materiálového řešení podlahy. Epoxidová stěrka je laděná do teplých tónů světle šedé barvy s lehkou betonovou texturou, v pokojích jsou velkoformátové dubové parkety skládané do vzoru chevron, v herně je dotykově měkká podlaha z polyuretanové sportovní stěrky. Kuchyni dominuje kvarcitový blok kuchyňského ostrůvku s jemnou, kaligrafickou bílo-šedou kresbou a integrovaným barovým sezením, v jídelní části je dřevěný vestavěný nábytek z dubové dýhy s olejovaným finišem. V obývacím pokoji je také lavice spojená s krbem. V zálivu chodby s výhledem na zeď porostlou popínavkami vznikla uzavíratelná pracovna s velkou posuvnou stěnou.

Autorská zpráva, kráceno

Místo U Hotelu 1371/4, Praha-Suchdol
Autorky LAV architekti / Ladislava Fialka Sobková, Elena Fialková
Zastavěná plocha 245 m2
Hrubá podlažní plocha 233 m2
Plocha pozemku 781 m2
Obestavěný prostor 1004 m3
Projekt 2018–2020
Realizace 2021–2023
Foto Michal Ureš

Jako korálky na niti
Mariana Pančíková
V okrajové pražské městské části Suchdole, která se kromě přítomnosti rozsáhlého kampusu České zemědělské univerzity vyznačuje zejména příjemnou rezidenční zástavbou charakteru zahradního města, vyrostl nový rodinný dům. Parcela s původním domem se nacházela v samotném srdci Suchdola, jen pár kroků od městského úřadu, v těsném sousedství dvou velkých nárožních bytových komplexů, z nichž první je zbrusu nový a teprve v prodeji a druhý je bývalý hotel z devadesátek (odtud název ulice), nyní rozprodávaný na bytové jednotky hotelového typu. Na úzkém a hlubokém pozemku byl původně starší dům v neutěšeném stavu, který požadavkům mladé, ale rozvětvené rodiny nevyhovoval. Noví majitelé jej nechali zdemolovat a o návrh nového bydlení požádali architektku Ladislavu Fialku.

V domě žijí rodiče, čtyři děti různého věku a často sem přichází na návštěvu jejich přátelé a kamarádi. Architektka Fialka říká, že to byl důvod, proč s kolegyní navrhly orientačně snadný dům, kde je zejména jasná hranice mezi společným prostorem a vyhrazeným soukromím. V jejich návrhu hrál velkou roli fakt, že majitelé rádi cestují a nadchl je minimalistický design postavený na úspornosti a jednoduchosti. Dům svým tvarem kopíruje pozemek, je také poměrně úzký a dlouhý, což definovalo i jeho dispozici. Do ulice je obrácený garáží, ve které je navíc technická místnost pro fotovoltaiku, umístěnou na střeše a obklopenou extenzivní zelenou střechou.

Hlavní vstup do domu je z boku, obrácený na stranu k bývalému hotelu, který sice nenabízí nijak pěkný pohled (naopak z garsonek je nevítaný výhled do soukromí), nicméně je obehnaný vetchou, ale romanticky působící, zelení porostlou zdí, což zmírňuje až příliš blízké, hmotově nerovné sousedství. Z ostatních stran dům sousedí s dalšími vilkami. Osou domu vede pomyslná nitka, na které jsou postupně „navěšeny“ pokoje všech dětí, koupelna, pracovna i ložnice rodičů a uprostřed jako největší „ozdoba“ velká obytná kuchyň. K té je nenápadně, ale účelně připojen sen každého rodiče, hernička pro děti, kde je možné tančit u zrcadla, pařit počítačové hry, bezpečně si hrát, přičemž to nejlepší na konec – lze ji zavřít a je uklizeno a klid.

Na severní stranu k hotelu se dům podle očekávání točí tak, aby nebylo ono kýžené soukromé hájemství vidět, naopak na jižní stranu do vzrostlých zahrad vedou velká okna, časem přibude terasa a bazén. V celém domě je rafinovaně řešené osvětlení: přichází zdánlivě odnikud, přitom dává vyniknout ušlechtilým materiálům a buduje atmosféru na přání. V kuchyni strhává pozornost centrální ostrůvek obložený krásným kamenem, který podle architektky odráží vášeň majitele domu pro sběratelské kousky japonské whiskey. Ty se koneckonců, opět mazaně nasvícené, nacházejí naproti ostrůvku na čestné pozici nad kuchyňskou linkou. Barvu do místnosti přináší výrazné tyrkysové sofa. Nad ním čeká zatím prázdné prémiové místo na výtvarné dílo, které pokoj brzy doplní. V obývacím pokoji je i krb, podle majitele využívaný méně, než čekali, protože izolační trojskla v oknech i další energii šetřící opatření v domě nevyžadují přitápění.

Dům v Suchdole má všechno, co si rodina s malými i většími dětmi a pracovně vytíženými rodiči, kteří potřebuji žít v metropoli, může přát. Každý má své soukromí odpovídající jeho potřebám a zároveň mají domácí i příchozí dost prostoru pro společně trávený kvalitní čas. Perličkou je pro mě uzavíratelná nika na chodbě, v níž jsou dvě pracovní místa a panoramatické okno. Majitelé vysoce hodnotí spolupráci s architektkou, zklamáním ovšem byla stavební firma. Až se jim podaří dořešit venkovní podobu domu a zahradu, získají bezchybné bydlení ve vlastním energeticky úsporném domě za cenu srovnatelnou s cenou velkých bytů ve zmiňovaném protějším novém bytovém komplexu.

Mariana Pančíková, vyšlo v časopise Stavba 3/2024