Konvenční charakteristikou a principem hřbitovních areálů je jasná geometrie základního plánu. V případě Nového hřbitova v Tišnově od studia Jura et Consortes je tato geometrie logicky podřízena krajinnému rázu – topografii pozemku, a v jasných radiálních osách graduje k výraznému bodu – vrcholu Klucaniny.
Urbanistické řešení smuteční síně respektuje tradiční umístění funerální stavby „u hřbitovní zdi“. Stavba síně je tak umístěna na okraji hřbitova, svojí podélnou osou definuje vstupní prostor hřbitova a smuteční zahradu. Umístění na hraně hřbitova současně zakládá bezkolizní provozní napojení – příjezd pohřební služby ze strany severní a hlavní vstup do síně ze strany jižní.
Výše popsaný koncept urbanistického řešení tak optimálním způsobem využívá potenciál lokality, umisťuje stavbu do strategické pozice – jakožto dominantní prvek vstupního prostoru na straně západní, s noblesním propojením do smuteční zahrady na straně východní, s přímým provozním napojením pohřební služby na straně severní a hlavním vstupem v jihozápadním cípu.
Celkový architektonický koncept navazuje na urbanistické řešení, usiluje o dosažení jednoduché (jedno-duché) podstaty stavby, snadno čitelné a jasně definované. Na principu společného elementu – hřbitovní zdi – zakládá strukturální koncept stavby. Oproti konvenčním „monoblokovým“ stavbám je tato smuteční síň založena na struktuře cihelných „hřbitovních zdí“, které svou pozicí a skladbou cihel definují jednotlivé prostory, s různým charakterem, orientací a funkcí. Navržená strukturální koncepce odpovídá přírodnímu charakteru místa i základní typologii hřbitovních areálů a funerální architektury. Otevřená struktura stavby ji přirozeně začleňuje do okolí, s plynulým přechodem mezi interiérem a exteriérem. Definuje otevřené, polouzavřené a zcela vymezené prostory s určitou mírou intimity.
Objemové řešení stavby je definované strukturou nosných zdí, která je překlenuta společnou stropní deskou. Nosné zdi jsou navrženy z pohledových vápenopískových cihel s různou skladbou, od zcela uzavřené masivní zdi až po otevřenou, poloprůhlednou skladbu stěn. Materiálové řešení tak využívá tradiční prvek architektury – cihlu, avšak v soudobém provedení. Drobné měřítko cihelných bloků a jejich různorodá skladba zjemňuje celkové měřítko stavby, definuje komorní atmosféru atrií, zajišťuje přirozené stárnutí stavby.
Na struktuře nosných zdí je „volně“ uložena zelená střecha – zastřešení je tak formálně komponováno nikoliv jako konstrukce stavby, ale jako jedna ze zelených geometrických ploch hřbitova. Nad hlavní síní vystupuje ze zelené střechy převýšený sedlový „vrchlík“ – určující znak architektonického řešení jinak nenápadné stavby, začleněné do systému a přírodního charakteru hřbitova.
Dispoziční koncept je založen na důsledném a bezkolizním řešení provozních vazeb. Stavba využívá všechny čtyři strany struktury pro napojení čtyř různých provozů – hlavní vstup smutečních hostů ze strany jižní, přístup pozůstalých a sjednávání pohřbů ze strany západní, příjezd pohřební služby ze strany severní a východ do smuteční zahrady východním směrem. Již touto základní orientací vstupů je zajištěno bezkolizní provozní řešení vnitřní dispozice.
Hlavní vstup pozůstalých je navržen z krytého vstupního prostoru v jižním cípu stavby. Krytý prostor je (stejně jako hlavní síň) orientován současně do smuteční zahrady, vymezené jen pro účastníky obřadu. Logicky se tak nabízí odchod pozůstalých i smutečních hostů přes klidný prostor smuteční zahrady. Možnost rozlišit příchod před obřadem a odchod po obřadu považujeme za jednu ze základních kvalit soudobé smuteční síně, přispívající ke smysluplnému průběhu posledního rozloučení.
Vstup do obřadní síně je navržen přes sníženou a uzavřenou předsíň s vestavěnou šatnou. Hlavní síň je navržena v tradičním dispozičním schématu podélné osy mezi vstupem a katafalkem. V centrální části je síň otevřena do převýšeného prostoru, noblesní výškou definuje přirozenou osu pro přístup smutečních hostů. Převýšený prostor střední části síně doplňuje světlík v místnosti pozůstalých.
Zásadní hodnotou prostoru síně je civilní a přirozený, avšak současně důstojný charakter interiéru a obřadu. Pro dosažení výše uvedené charakteristiky je síň otevřena do smuteční zahrady a bočního atria, vybavena jednoduchým mobiliářem a přiměřenými materiály. Zejména spojení síně s exteriérem stavby, současně při důsledném oddělení od provozu hřbitova, považujeme za podstatný prvek návrhu soudobé smuteční síně.
Přístup pozůstalých je navržen odděleným, vizuálně potlačeným vstupem v západní zdi celkové struktury. Cesta pozůstalých je vedena přes vstupní zádveří do haly se světlíkem a s propojením k výstavu rakve. V souladu s požadavkem zadavatele i soudobými trendy je výstav oddělený prosklenou plochou a draperií, s možností rozloučení jak z prostoru haly pozůstalých, tak i přímo ve výstavu rakve. Hala pozůstalých je přirozeně osvětlena světlíkem a otevřena do zeleného atria stavby. Po rozloučení v kruhu rodiny je cesta pozůstalých vedena bočními dveřmi do hlavní síně. Příjezd pohřební služby je navržen zcela odděleně, mimo hlavní prostor hřbitova, ze severní strany odbočením z příjezdové komunikace. Vykládka rakve probíhá z krytého prostoru, přímou komunikační chodbou do části skladu a místnosti pro zaopatření.
Autorská zpráva
AUTOŘI: ING. ARCH. PAVEL JURA, ING. ARCH. PAVEL STEUER / JURA ET CONSORTES S.R.O.
MÍSTO: NOVÝ HŘBITOV V TIŠNOVĚ
PROJEKT: 2016–2020
REALIZACE: 2020–2023
INVESTOR: MĚSTO TIŠNOV
Foto: Jiří Ernest
Autorům, realizaci a investorovi se podařila úžasná stavba. Ta obřadní síň je svojí koncepcí a jednoduchostí nesmírně přitažlivá, gratuluji. Materiálové i prostorové řešení si zasluhuje ocenění. Snad kdybych mohl mít jedinou připomínku, pak by byla k onomu asi trochu nepohodlnému sezení účastníků smutečního obřadu.
Určitě si zajedeme prohlédnout stavbu blíž včetně oné nepublikované sochy – Tváře (?). A taky předpokládám, že trávník je nyní už udržovaný, ta stavba si to opravdu zasluhuje. Díky za publikovaný článek.