Summit architektury a rozvoje:

Summit architektury a rozvoje:

(9. 10. 2019) Výnos z daní by měl směřovat městům a obcím, ve kterých se staví

 
 
 
 

Summit architektury a rozvoje:

Ze současné stavební paralýzy vyvede zemi a Prahu jen spolupráce všech aktérů rozvoje – státu, města a soukromých investorů, shodli se účastníci dnešního Summitu architektury a rozvoje. Ten již tradičně uspořádalo Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR) v Obecním domě. Podzimní velká odborná konference, na které se sešli hlavní představitelé státní správy a samosprávy se zástupci odborné a podnikatelské veřejnosti, přinesla tolik potřebnou diskusi o rolích jednotlivých stran a nastavení jasných a transparentních pravidel pro všechny.

Tématem, o kterém se hojně diskutovalo, byl vedle aktuální rekodifikace stavebního práva a bytové krize ve velkých městech také současný systém rozdělení výnosů z daní z nové výstavby, které nepřinášejí téměř žádné výhody tam, kde se staví. Dostupnosti bytů pro občany by pomohlo zlepšit snížení DPH z 15 na 10 procent u nových bytů, a pokud by obce dostaly více prostředků na výstavbu potřebné veřejné infrastruktury, snáze by se vyrovnávaly s odmítavým postojem veřejnosti a tzv. sousedským (NIMBY) efektem.

Je třeba legislativní revoluce
Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová publiku představila aktuální stav příprav očekávaného nového stavebního zákona. Její úřad v tuto chvíli pracuje na paragrafovém znění, které by mělo na přelomu listopadu a prosince putovat do resortního připomínkového řízení a v zimě by jej již mohla schvalovat vláda. „Základním mottem rekodifikace, která by měla povolování staveb zjednodušit a zrychlit, je, že investor nemůže žít až deset let v nejistotě, jestli bude moci stavět, nebo ne,“ uvedla ministryně.

Velké změny si podle ní žádá už ta skutečnost, že se fenoménem současnosti stala tzv. systémová podjatost, která paralyzuje stavby po celé republice. Zároveň na 25 procentech stavebních úřadů pracuje jen jeden úředník a ten je nezastupitelný. Když ten onemocní, stavební úřad je prostě zavřený.  Ještě než začne platit nový stavební zákon, považuje ministryně Klára Dostálová za potřebné, aby byla zavedena takzvaná fikce souhlasného závazného stanoviska dotčeného orgánu. Vláda by ji měla projednat ještě na podzim. „Dodržování lhůt je alfa a omega zrychlení,“ uvedla ministryně.

Fikce souhlasu je vedle zjednodušení projektové dokumentace opatřením, které by pomohlo urychlit neúměrně dlouhé povolování staveb i podle Dušana Kunovského, člena SAR a předsedy představenstva Central Group. „Nová výstavba je ve velkém ekonomickém zájmu státu, získává z ní mnoho desítky miliard korun ročně. A mohl by výrazně více, kdybychom se dokázali vymanit z legislativní pasti a úřady dodržovaly správní lhůty,“ řekl Dušan Kunovský. Je třeba si podle něho uvědomit, že z každého nového prodaného bytu v Praze získává stát na daních kolem jednoho milionu korun.

Rozdělení daní z výstavby je nespravedlivé  
Jako další problém vidí Dušan Kunovský to, že jen minimum z daňových výnosů směřuje k městům a obcím, kde se staví. Přitom právě ony nesou největší zátěž spojenou s novou výstavbou, ať už se jedná o dopravní a technickou infrastrukturu nebo občanskou vybavenost typu školy a školky. „Opravdu se není čemu divit, že se městské části nové výstavbě často brání, když nemají dost peněz. Stává se tak zátěží pro jejich občany. Spravedlivější přerozdělení těchto daní by pomohlo řešit i bytovou krizi,“ dodal Dušan Kunovský.

„Pokud obec realizuje nový projekt, tak jedinou přímou daní, která přijde do jejího rozpočtu, je daň z nemovitostí,“ doplnil Pavel Kliment, člen SAR a partner KPMG.  Ostatní daně jsou přerozdělovány různými klíči, na které v podstatě realizace nového projektu nemá významnější dopad. „Takže je otázka, zda by nebylo prospěšné, aby obce, které nesou hlavní zátěž u nových projektů, nesly také větší proporci benefitu ve formě podílu na souvisejících daních,“ shrnul Kliment. Zároveň ukázal, že u DPH na novou bytovou výstavbu aplikuje většina okolních států snížené sazby v různé intenzitě, nižší sazbu než Česká republika (15 procent) mají například Polsko s osmi procenty nebo Maďarsko s pěti procenty, kde vlády chápou DPH jako jeden z nástrojů zpřístupnění bytů obyvatelům. 

Zprůchodnit zaseknuté povolování staveb by také mohla chystaná elektronizace stavebního řízení. O té mluvil poslanec ODS Martin Kupka, který se na její přípravě podílí. „Pevně věřím, že se podaří rychle v Poslanecké sněmovně projednat potřebnou legislativu a že to bude výrazně rychlejší než komplexní komplikovaná rekodifikace. Digitalizace může být cesta, jak významně urychlit celé správní řízení a vytvořit v České republice prostředí, kde bude prostě jednodušší stavět,“ uvedl Martin Kupka. Jak dodal, digitální služba není dobrá vůle státu, ale právo občana. Martin Kupka věří více ve sjednocení úředníků pod jednu elektronickou střechu prostřednictvím Portálu stavebníka než v integraci do jedné kamenné budovy.

Může jít Praha rozvoji naproti?
Praha by mohla jít rozvoji naproti sama a hned tím, že by jednoduchou změnou statusu města zřídila Hlavní stavení úřad, o čemž pohovořila radní pro legislativu Hana Kordová Marvanová. Ta již připravila koncepci Hlavního stavebního úřadu, který by povoloval velké stavby, zatím se ale pro tuto myšlenku nepodařilo najít shodu ani v koalici. Proti se staví i někteří starostové. „V tuto chvíli máme novelu statutu připravenou, ale na zastupitelstvo ji předkládat zatím nebudeme. S představiteli městských částí svoláme poradu, kde se budeme snažit najít nějaký kompromis,“ uvedla Hana Marvanová.  

Podporu Hlavnímu stavebnímu výboru nicméně vyjádřil Patrik Nacher za ANO. „Pokud si dobře vzpomínám, ve volební kampani všichni nebo téměř všichni kandidáti slibovali, že vznikne jeden stavební úřad, který se zaměří na velké stavby, zjednoduší výstavu v Praze a zároveň nastaví transparentnější rozhodování,“ připomněl Patrik Nacher. „Jsem připraven tvrdě podpořit Hlavní stavební úřad, ale říkám, že se musí postupovat opatrně, aby se povolovací řízení ještě více nezkomplikovala. Typově by měl takový úřad začít řešit liniové stavby, u kterých by se nastavila jeho struktura a pravidla fungování,“ reagoval místostarosta Prahy 9 a městský zastupitel za ODS Tomáš Portlík.

V tuto chvíli je podle něho třeba dále schvalovat změny územního plánu především na brownfieldech a nastavit jasná a transparentní pravidla pro to, jak by měli investoři přispívat na potřebnou veřejnou infrastrukturu vyvolanou výstavbou. „My nabízíme příspěvky do fondu veřejných investic. Adekvátní částka by podle nás byla 500 korun za metr čtvereční. Je třeba ale také říci, že zřízení fondu musí předcházet jasné pojmenování role investora, městské části a města. A v situaci, kdy trvá povolování obyčejného bytového domu v Praze často i více než deset let, také samozřejmě zrychlení těchto procesů,“ řekl Dušan Kunovský.

www.arch-rozvoj.cz
tisková zpráva

Komentáře ke článku

 
 
 
 

13. 10. 2019 11:08:05. Re: Summit architektury a rozvoje:. Jitka

 
 
 
 

13. 10. 2019 11:08:05. Re: Summit architektury a rozvoje:. Jitka

  Fikce souhlasu není možná v situaci, kdy se nestíhá kvůli nedostatku pracovníků. Pokud jsou dnes úřady ve skluzu, tak co bude s nevyřízenými žádostmi? A jak chcete zjistit, kolik času je na kterou akci potřeba, případně jak zohlednit jejich různou náročnost?

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
Nové komentáře

23. 6. 2020 18:22:06

Re: Univerzální plán?

Se zájmem jsem si přečetl ten Kouckého výtvor a musím přiznat, že v něm je spoustu lákavých tezí. Pes je, jako vždy, zakopán v detailech, resp. v míře obecnosti toho textu. Nelze upřít, že zevšeobecňováním principů tvorby města až na tyto "holé věty" došel Roman Koucký na dřeň naší profese, a také je pravda, že vše, co si o ní myslím já a co jsem vždy vykládal laikům jako základní principy utváření města v demokratických poměrech, se s jistou dávkou tolerance dá najít i v těch jeho obecných postulátech. Má to ale několik zásadních "háčků". 1. Koucký předpokládá, že pokud respektují městští hlavouni a úředníci hranici zastavěného území, uliční čáry oddělující veřejný prostor od soukromého, evoluční růst výšky zástavby podle okolí, napojitelnost staveb na dopravní a technickou infrastrukturu a dokáží rozeznat zděděné hodnoty kulturní, lidmi vytvořené i přírodní, neměli by klást nástavbám a přístavbám, modernizacím, rekonstrukcím ani novým stavbám lépe využívajícím zastavěné území žádné překážky ve formě funkční či prostorové regulace, a o fyzickém rozvoji města by tedy měli rozhodovat ti, kdo chtějí stavět a ti, kdo jim poskytují odborný servis ve formě projektů. Tvrdí, že v případě respektování těchto zásad by mohl být územní plán vlastně triviální, obsahující právě jen výše uvedené základní regulativy, a uvnitř ploch pro výstavbu v síti veřejných prostorů a infrastruktury by měli mít stavebníci a investoři svobodný prostor pro naplňování funkcemi, a architekti svobodné pole pro ztvárnění staveb. Nepřímo tím říká, že ti, kdo město řídí, se do těch "vnitřků" mimo veřejných prostorů a koridorů technické a dopravní infrastruktury při respektování těch pěti regulativů nemají plést a mají nechat prostor kreativitě těch, kdo vnášejí do města změny, energii, peníze, nové činnosti a účely. To by bylo hezké, kdyby jak konšelé a jejich úředníci, tak investoři a stavebníci byli natolik vzdělaní a osvícení, že by při své práci brali ohled na ostatní soukromé a veřejné zájmy jako samozřejmost. Tedy respektovali obecně závazné předpisy pro hygienu prostředí, ochranu památek, přírody a krajiny, zájmy požární ochrany, ale i sousedů jaksi sami od sebe a nikdo je k tomu nemusel nutit. Řekněme si upřímně, že taková etika a morálka nefunguje u nás u žádné ze jmenovaných skupin účastníků přeměn měst a obcí. Mnozí lidé si navíc představují demokracii tak, že mohou "kecat do všeho", co se ve městě či obci šustne, a že jejich hlas je stejně důležitý, ne-li důležitější, než hlasy "držitelů moci", "držitelů měšců" a "držitelů odborných kompetencí a znalostí". Aby začala fungovat Kouckého vize, muselo by dojít ke změně této formy demokracie k nějakému přiblížení se k "osvícenému feudalismu" britského či švédského typu, tedy konstituční monarchie, a občané by museli respektovat autority a řád, ne jako u nás "Milion chvilek pro(ti) demokracii". 2. Už ve středověku lokátoři a další předchůdci urbanistů a územních plánovačů respektovali některé zásady, které Kauckého regulativy překračují tím, že se týkali a týkají specifických funkcí v území. Tak se např. umisťovaly provozy jirchářů a dalších životní prostředí ohrožujících provozů mimo obytnou zástavbu a po proudu vodotečí, aby neznečišťovaly vodu používanou jako užitkovou např. na praní a úklid domácností, obchodů, veřejných prostranství, byla stanovována dominantní místa pro výstavbu kostelů, zámků, hradů, radnic a parků, která nesměla být zastavěna něčím jiným, později byly vytvářeny specifické výrobní zóny, napojitelné vlečkou na železniční síť atd. Spoléhat jen na zdravý rozum investorů, architektů a inženýrů při lokacích některých funkcí je pro mne až příliš odvážná myšlenka - mnozí jsou duše prodejné, asociální, a etika povolání je pro některé jen omezující haraburdí. 3. V demokratických poměrech lze územní plán města či obce utvářet jako dočasnou dohodu o funkčním a prostorovém uspořádání správního území řešené obce mezi samosprávou a občany, kde architekt poskytuje jen odborný servis, jak tu dohodu graficky i textově vyjádřit. Přitom u odborné i laické veřejnosti lze požadovat, aby se vyjádřily a) které stávající stavební fondy fungují dobře, postačí jejich údržba, modernizace, nástavby či přístavby a není třeba je bourat, b) které zákonem chráněné památky nebo sice nechráněné, ale výrazně přispívající k identitě města, obce, místa, je žádoucí zachovat a chránit, c) které stavby a plochy neslouží dobře svému původnímu ani jinému účelu a je třeba jim dát novou náplň nebo je zbourat a nahradit novými objekty, d) které funkce nebo stavby naopak ve městě či obci chybějí a je žádoucí je doplnit výstavbou nových objektů, e) jak je třeba upravit stávající nebo doplnit novou technickou a dopravní infrastrukturu a jak se o její financování podělí veřejné a soukromé finance. Obávám se, že v Kouckého postulátech není pro takový dialog s dotčenými správními orgány, se samosprávou, s občanskou komunitou obce místo, že je to pojímáno více "elitářsky", jako že "do toho nemůže mluvit každý, kdo má do zadku díru". Přitom oddělit v hlasech veřejnosti "zrno od plev" je na odvaze a odpovědnosti orgánů veřejné správy, a takovému dialogu se nelze vyhnout, nemají-li být rozhodnutí o změnách v území neustále zpochybňována a napadána v opravných prostředcích. Shrnuto: na naše podmínky a naši občanskou i odbornou i morální vyspělost je ten Kouckého názor zatím moc radikální a nerealistický, také politicky patrně neprůchodný, i když by vlastně ideálně plnil ono politické zadání pro nový stavební zákon - zjednodušit proces přípravy staveb - od územního plánování až po realizaci staveb. Vždy jsem obdivoval, jak malý stavební výkres byl ještě za Rakouska - Uherska potřeba vytvořit jako projekt třeba činžovního domu pro povolení stavebního úřadu. Dnes jsou sice stavby mnohem složitější co do technického vybavení, ale i to bylo dřív odpovědností projektanta a stavitele vůči investorovi, ne vůči stavebnímu úřadu. Ten, kdo platil, taky kontroloval, zda dostává odpovídající kvalitu, a stát se do toho nepletl víc, než musel kvůli místu, evidenci a budoucímu zdanění nemovitosti. Na tom nic nemění ani informační technologie do územního plánování či projektování staveb. Jenže dnes právě přebujelý právní řád a byrokratický balast převzaly mnohé povinnosti regulace a kontroly, kterou si dříve obstarali erudovaní investoři a projektanti sami, a živí to takovou spoustu lidí, že ústup od toho bude spojen s tuhým odporem úřednictva. Něco na tom Kouckém ale je, rozhodně čeří vodu k inspirativnímu uvažování, zda územní plány v současném pojetí plní opravdu to, co slibuje zákon, nebo jestli je na čase si přiznat, že "život a rozvoj měst jde jinými cestami" a územní plánování ho jen trapně dohání desítkami změn plánů, vyvolaných novými záměry, které ten život délkou trvání zpracování, projednání a schválení jen zdržují, jako je tomu v Praze.

 
© 2007–2020 Business Media One, s. r. o. Nádražní 762/32, 150 00 Praha 5, e-mail: stavbaweb@bmone.cz