Porotě letos předsedá Frédéric Druot (Paříž/Bordeaux), kterého doprovází Martin Braathen (Oslo), Pippo Ciorra (Řím), Tinatin Gurgenidze (Tbilisi/Berlín), Adriana Krnáčová (Praha), Sala Makumbundu (Lucemburk) a Hrvoje Njiric (Záhřeb).
Za Českou republiku bylo nominováno 9 staveb:
Pavilon Z v Českých Budějovicích od atelieru A8000 Stavba 1/2022
Nízkoprahový klub v Nové Pace od Atakarchitekti Stavba 2/2022
Knihovna IGI ve Vratislavicích od Atakarchitekti Stavba 1/2022
Sídlo Kloboucké lesní v Brumově-Bylnici od mjölk architekti
Sídlo Kloboucké lesní v Brumově-Bylnici od mjölk architekti
Knihovna v Českých Budějovicích od Kuba & Pilař Architekti Stavba 4/2022
Gočárova galerie v Pardubicích od Transat architekti Stavba 2/2023
Kunsthalle v Praze od Schindler Seko Architekti Stavba 4/2021 a Stavba 2/2022
Radnice v Bělohradě od re:architekti
Jatka v Ostravě od KWK Promes Stavba 1/2023
Cenou za rok 2024 budou oceněny nejlepší realizované práce v Evropě dokončené mezi dubnem 2021 a květnem 2023. Zaměří se na současné výzvy, kterým čelí občané, architekti, klienti, developeři, politici a další profesionálové v kontextu Green Deel. Hlavním cílem je dosáhnout důkladného porozumění transformaci stavebního prostředí Evropy; uznat a ocenit výjimečnost zkušenosti s novými přístupy k udržitelnosti – podporou environmentálního, sociálního a ekonomického uvědomění prostřednictvím architektury, krajinářské architektury, urbanismu a designu a spoluprací s dalšími kulturními oblastmi, uměním a komunikací.
Kalendář
Leden 2024 ➝ oznámení 40 vybraných prací
Únor 2024 ➝ oznámení finalistů
Duben 2024 ➝ oznámení vítězů
Květen 2024 ➝ Den ceny s konferencemi, debatami, výstavou a slavnostním ceremoniálem v pavilonu Mies van der Rohe v Barceloně
Od května ➝ Návštěvy 40 vybraných prací; cestovní výstavy a debaty
Klíčovými institucionálními partnery ceny jsou Rada architektů Evropy (ACE) a Evropská asociace pro architektonické vzdělání (EAAE).
O ceně
Cena Evropské unie za současnou architekturu – Cena Miese van der Rohe byla založena v roce 1987 po dohodě mezi Evropským parlamentem a radou města Barcelony a organizují ji Fundació Mies van der Rohe a Evropská komise. Uděluje se každé dva roky za práce dokončené v předchozích dvou letech. Hlavními cíli jsou dosažení důkladného porozumění transformaci zastavěného prostředí Evropy; v kategorii Architektura jde o uznání výjimečnosti a inovací v oblasti architektury; kategorie Objev (Emerging) oceňuje přínos evropských profesionálů v rozvoji nových myšlenek s podporou klientů a zapojením těch, kteří se stanou uživateli těchto míst. Mladý talent (Young Talent) je nejnovějším přídavkem k ceně (2016), který uznává a ocenění nejlepší absolventské projekty studentů architektury po celé Evropě.
Fundació Mies van der Rohe byla založena v roce 1983 s cílem rekonstruovat pavilon, který Ludwig Mies van der Rohe a Lilly Reich postavili pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929. Nadace podporuje debatu o tématech souvisejících s moderní architekturou a urbanismem, stejně jako podporuje studie o dílech Ludwiga Mies van der Rohe, Lilly Reich a moderního hnutí.
Cena
Vítěz v kategorii Architektura obdrží 60 000 € a plastiku od Xaviera Corberóa, která evokuje pavilon Mies van der Rohe v Barceloně. Vítěz v kategorii Objev obdrží 30 000 € spolu se plastikou. Finalisté a klienti obdrží sošku od Tomoka Sakamota. Prestiž ceny a šíření povědomí o práci architektů jsou dále podporovány pořádáním výstav a debat po celém světě, přibližující architekturu občanům. Všechny tyto práce lze najít v online archivu, který obsahuje 4 500 prací.
Tisková zpráva, přeloženo a kráceno
Více informací najdete zde www.eumiesawards.com
Porota
Frédéric Druot (předseda)
Architekt, výzkumník a umělec. Absolvoval Bordeauxskou školu architektury, kde založil společně se čtyřmi přáteli studio Epinard Bleu (Modrý špenát), kultovní studio ve Francii v 90. letech. V roce 1991 založil ve Francii studio Frédérica Druota (FDA) v Paříži. Filozofie studia spočívá v myšlenkovém a výzkumném přístupu bez omezení měřítek a v multidisciplinárním dialogu mezi všemi zúčastněnými. Design, hudba, móda, urbanismus, architektura a krajinná architektura otevírají cestu k zkoumání a reflexi. Problémy bydlení a urbanismu jsou zastoupeny jako hlavní aktivity studia se zvláštním zájmem o aktuální situace. Vítěz EUmies Awards 2019 s projektem Grand Parc Bordeaux, společně s Lacatonem & Vassalem a Christophe Hutinem, který následoval výzkumnou publikaci Plus + Paris.
Adriana Krnáčová
Narodila se v Bratislavě, studovala dějiny umění a jazyky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a absolvovala ekonomické vzdělání na DePaul University v Chicagu, USA. V devadesátých letech pracovala jako kurátorka současného výtvarného umění a editorka časopisu. Založila Centrum současného umění George Sorose v Bratislavě, později, když se přestěhovala do Prahy, se stala spoluvlastníkem Galerie Jiříiho Švestky. Na přelomu tisíciletí se stala ředitelkou protikorupční organizace Transparency International. V roce 2013 se stala náměstkyní ministra vnitra a v letech 2014 až 2018 působila jako primátorka Prahy. V současnosti pracuje ve vlastní poradenské firmě BSFY, spolupracuje se startupem Corrency a píše detektivní romány.
Martin Braathen
Architekt a vedoucí kurátor architektury v Národním muzeu v Oslu. Držitel doktorátu z dějin architektury a magisterského titulu v architektuře. Vzdělání získal na NTNU v Trondheimu, Whitney ISP v New Yorku a na UdK v Berlíně. Dříve byl šéfredaktorem architektonického časopisu Arkitektnytt, řídil Oslo Architecture Triennale a byl ředitelem Projektu 0047 v Berlíně. Má mnoholeté zkušenosti jako spisovatel, kritik a editor a byl kurátorem Nordického pavilonu na Benátské bienále 2021.
Pippo Ciorra
Architekt, kritik a profesor. Absolvoval fakultu architektury na Univerzitě Roma-La Sapienza a dokončil doktorské studium na IUAV v Benátkách. Přispívá do časopisů a tisku, je členem redakční rady Casabella, autor několika knih a publikací, kurátor a designér výstav v Itálii i v zahraničí. Je hlavním kurátorem MAXXI Architettura v Římě a mezi jeho hlavní výstavy patří „Re-cycle: Strategie pro architekturu, město a planetu“, „Energie. Ropa a post-ropa architektura“, „Erasmus Effect. Italská architektura v zahraničí“ a „YAP MAXXI“, mezinárodní program pro mladé architekty.
Tinatin Gurgenidze
Architektka, výzkumnice měst, kurátorka a autorka. Po absolvování Tbiliské státní akademie umění, Fakulty architektury pokračovala ve studiích v Barceloně a dokončila magisterské studium urbanismu v roce 2009. Je autorkou několika publikací a projektů zabývajících se městskými tématy v Tbilisi a dalších východoevropských městech. Je také spoluzakladatelkou a jedním z uměleckých ředitelů Tbiliského bienále architektury. Tým bienále realizoval gruzínský pavilon na 18. mezinárodní architektonické výstavě – La Biennale di Venezia: „leden únor březen“, výstavu založenou na výzkumu o uměle změněném osídlení v oblasti Dusheti v Gruzii.
Sala Makumbundu
Architektka. Studovala na Technické univerzitě v Kaiserslauternu, kde absolvovala, a na Nanteské škole architektury. Od roku 1998 pracuje jako architektka v Christian Bauer & Associés Architectes (CBA) v Lucemburku, od roku 2003 je partnerkou a od roku 2017 ředitelkou. Je členkou správní rady Lucemburského řádu architektů a inženýrů (OAI) od roku 2009 a v letech 2015 až 2021 působila jako generální sekretářka. CBA byla nominována na EU Mies Awards od roku 1994 celkem 9krát, mezi nimi například House of Knowledge a Centrální banka Lucemburska.
Hrvoje Njiric
Architekt, profesor a lektor. Studoval architekturu na Univerzitě v Záhřebu a v roce 1990 založil svou první praxi njiric+njiric v Záhřebu a v Grazu, předtím než v roce 2001 založil Njiric+ arhitekti. Jako hostující kritik a lektor přednášel na architektonických školách po celém světě a jeho práce byla předmětem různých kolektivních výstav. Jeho práce byla v roce 2009 nominována na ceny EU Mies. Odráží jeho pohled na architekturu jako na něco více než jen fyzickou definici hranic nebo formální sestavu stavebních materiálů.
Nominovaných 362 projektů
Španělsko: 29
Francie: 26
Německo: 21
Belgie: 18
Rakousko: 15
Řecko: 14
Portugalsko: 14
Irsko: 13
Itálie: 13
Litva: 13
Maďarsko: 12
Dánsko: 11
Chorvatsko: 10
Ukrajina: 10
Česko: 9
Polsko: 9
Rumunsko: 9
Bulharsko: 8
Finsko: 8
Nizozemsko: 8
Švédsko: 8
Albánie: 7
Kypr: 7
Černá Hora: 7
Severní Makedonie: 7
Srbsko: 7
Slovinsko: 7
Estonsko: 6
Lotyšsko: 6
Norsko: 6
Slovensko: 6
Bosna a Hercegovina: 5
Lucembursko: 5
Kosovo: 3
Gruzie: 2
Arménie: 1
Malta: 1
Tunisko: 1
Cenou za rok 2024 budou oceněny nejlepší realizované práce v Evropě dokončené mezi dubnem 2021 a květnem 2023. Zaměří se na současné výzvy, kterým čelí občané, architekti, klienti, developeři, politici a další profesionálové v kontextu Green Deel. Hlavním cílem je dosáhnout důkladného porozumění transformaci stavebního prostředí Evropy; uznat a ocenit výjimečnost zkušenosti s novými přístupy k udržitelnosti – podporou environmentálního, sociálního a ekonomického uvědomění prostřednictvím architektury, krajinářské architektury, urbanismu a designu a spoluprací s dalšími kulturními oblastmi, uměním a komunikací.
Kalendář
Leden 2024 ➝ oznámení 40 vybraných prací
Únor 2024 ➝ oznámení finalistů
Duben 2024 ➝ oznámení vítězů
Květen 2024 ➝ Den ceny s konferencemi, debatami, výstavou a slavnostním ceremoniálem v pavilonu Mies van der Rohe v Barceloně
Od května ➝ Návštěvy 40 vybraných prací; cestovní výstavy a debaty
Klíčovými institucionálními partnery ceny jsou Rada architektů Evropy (ACE) a Evropská asociace pro architektonické vzdělání (EAAE).
O ceně
Cena Evropské unie za současnou architekturu – Cena Miese van der Rohe byla založena v roce 1987 po dohodě mezi Evropským parlamentem a radou města Barcelony a organizují ji Fundació Mies van der Rohe a Evropská komise. Uděluje se každé dva roky za práce dokončené v předchozích dvou letech. Hlavními cíli jsou dosažení důkladného porozumění transformaci zastavěného prostředí Evropy; v kategorii Architektura jde o uznání výjimečnosti a inovací v oblasti architektury; kategorie Objev (Emerging) oceňuje přínos evropských profesionálů v rozvoji nových myšlenek s podporou klientů a zapojením těch, kteří se stanou uživateli těchto míst. Mladý talent (Young Talent) je nejnovějším přídavkem k ceně (2016), který uznává a ocenění nejlepší absolventské projekty studentů architektury po celé Evropě.
Fundació Mies van der Rohe byla založena v roce 1983 s cílem rekonstruovat pavilon, který Ludwig Mies van der Rohe a Lilly Reich postavili pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929. Nadace podporuje debatu o tématech souvisejících s moderní architekturou a urbanismem, stejně jako podporuje studie o dílech Ludwiga Mies van der Rohe, Lilly Reich a moderního hnutí.
Cena
Vítěz v kategorii Architektura obdrží 60 000 € a plastiku od Xaviera Corberóa, která evokuje pavilon Mies van der Rohe v Barceloně. Vítěz v kategorii Objev obdrží 30 000 € spolu se plastikou. Finalisté a klienti obdrží sošku od Tomoka Sakamota. Prestiž ceny a šíření povědomí o práci architektů jsou dále podporovány pořádáním výstav a debat po celém světě, přibližující architekturu občanům. Všechny tyto práce lze najít v online archivu, který obsahuje 4 500 prací.
Tisková zpráva, přeloženo a kráceno
Více informací najdete zde www.eumiesawards.com
Porota
Frédéric Druot (předseda)
Architekt, výzkumník a umělec. Absolvoval Bordeauxskou školu architektury, kde založil společně se čtyřmi přáteli studio Epinard Bleu (Modrý špenát), kultovní studio ve Francii v 90. letech. V roce 1991 založil ve Francii studio Frédérica Druota (FDA) v Paříži. Filozofie studia spočívá v myšlenkovém a výzkumném přístupu bez omezení měřítek a v multidisciplinárním dialogu mezi všemi zúčastněnými. Design, hudba, móda, urbanismus, architektura a krajinná architektura otevírají cestu k zkoumání a reflexi. Problémy bydlení a urbanismu jsou zastoupeny jako hlavní aktivity studia se zvláštním zájmem o aktuální situace. Vítěz EUmies Awards 2019 s projektem Grand Parc Bordeaux, společně s Lacatonem & Vassalem a Christophe Hutinem, který následoval výzkumnou publikaci Plus + Paris.
Adriana Krnáčová
Narodila se v Bratislavě, studovala dějiny umění a jazyky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a absolvovala ekonomické vzdělání na DePaul University v Chicagu, USA. V devadesátých letech pracovala jako kurátorka současného výtvarného umění a editorka časopisu. Založila Centrum současného umění George Sorose v Bratislavě, později, když se přestěhovala do Prahy, se stala spoluvlastníkem Galerie Jiříiho Švestky. Na přelomu tisíciletí se stala ředitelkou protikorupční organizace Transparency International. V roce 2013 se stala náměstkyní ministra vnitra a v letech 2014 až 2018 působila jako primátorka Prahy. V současnosti pracuje ve vlastní poradenské firmě BSFY, spolupracuje se startupem Corrency a píše detektivní romány.
Martin Braathen
Architekt a vedoucí kurátor architektury v Národním muzeu v Oslu. Držitel doktorátu z dějin architektury a magisterského titulu v architektuře. Vzdělání získal na NTNU v Trondheimu, Whitney ISP v New Yorku a na UdK v Berlíně. Dříve byl šéfredaktorem architektonického časopisu Arkitektnytt, řídil Oslo Architecture Triennale a byl ředitelem Projektu 0047 v Berlíně. Má mnoholeté zkušenosti jako spisovatel, kritik a editor a byl kurátorem Nordického pavilonu na Benátské bienále 2021.
Pippo Ciorra
Architekt, kritik a profesor. Absolvoval fakultu architektury na Univerzitě Roma-La Sapienza a dokončil doktorské studium na IUAV v Benátkách. Přispívá do časopisů a tisku, je členem redakční rady Casabella, autor několika knih a publikací, kurátor a designér výstav v Itálii i v zahraničí. Je hlavním kurátorem MAXXI Architettura v Římě a mezi jeho hlavní výstavy patří „Re-cycle: Strategie pro architekturu, město a planetu“, „Energie. Ropa a post-ropa architektura“, „Erasmus Effect. Italská architektura v zahraničí“ a „YAP MAXXI“, mezinárodní program pro mladé architekty.
Tinatin Gurgenidze
Architektka, výzkumnice měst, kurátorka a autorka. Po absolvování Tbiliské státní akademie umění, Fakulty architektury pokračovala ve studiích v Barceloně a dokončila magisterské studium urbanismu v roce 2009. Je autorkou několika publikací a projektů zabývajících se městskými tématy v Tbilisi a dalších východoevropských městech. Je také spoluzakladatelkou a jedním z uměleckých ředitelů Tbiliského bienále architektury. Tým bienále realizoval gruzínský pavilon na 18. mezinárodní architektonické výstavě – La Biennale di Venezia: „leden únor březen“, výstavu založenou na výzkumu o uměle změněném osídlení v oblasti Dusheti v Gruzii.
Sala Makumbundu
Architektka. Studovala na Technické univerzitě v Kaiserslauternu, kde absolvovala, a na Nanteské škole architektury. Od roku 1998 pracuje jako architektka v Christian Bauer & Associés Architectes (CBA) v Lucemburku, od roku 2003 je partnerkou a od roku 2017 ředitelkou. Je členkou správní rady Lucemburského řádu architektů a inženýrů (OAI) od roku 2009 a v letech 2015 až 2021 působila jako generální sekretářka. CBA byla nominována na EU Mies Awards od roku 1994 celkem 9krát, mezi nimi například House of Knowledge a Centrální banka Lucemburska.
Hrvoje Njiric
Architekt, profesor a lektor. Studoval architekturu na Univerzitě v Záhřebu a v roce 1990 založil svou první praxi njiric+njiric v Záhřebu a v Grazu, předtím než v roce 2001 založil Njiric+ arhitekti. Jako hostující kritik a lektor přednášel na architektonických školách po celém světě a jeho práce byla předmětem různých kolektivních výstav. Jeho práce byla v roce 2009 nominována na ceny EU Mies. Odráží jeho pohled na architekturu jako na něco více než jen fyzickou definici hranic nebo formální sestavu stavebních materiálů.
Nominovaných 362 projektů
Španělsko: 29
Francie: 26
Německo: 21
Belgie: 18
Rakousko: 15
Řecko: 14
Portugalsko: 14
Irsko: 13
Itálie: 13
Litva: 13
Maďarsko: 12
Dánsko: 11
Chorvatsko: 10
Ukrajina: 10
Česko: 9
Polsko: 9
Rumunsko: 9
Bulharsko: 8
Finsko: 8
Nizozemsko: 8
Švédsko: 8
Albánie: 7
Kypr: 7
Černá Hora: 7
Severní Makedonie: 7
Srbsko: 7
Slovinsko: 7
Estonsko: 6
Lotyšsko: 6
Norsko: 6
Slovensko: 6
Bosna a Hercegovina: 5
Lucembursko: 5
Kosovo: 3
Gruzie: 2
Arménie: 1
Malta: 1
Tunisko: 1
U Hostivaře jsem podobný problém nezaznamenala, spíš u Pankráce, ale opraveno, děkuji za upozornění.
Design by neměl být samoúčelný. Bytový architekt by měl vědět, co od dveří chce, Jestli něco skrýt, nebo jestli ukázat…
Krásný byt, ale nemůžu si pomoct, vnucuje se mi představa fronty před jediným WC, kdyby všech 6 lidí, kteří tam…
Tady nebyl problém jen se základy, tady museli určitě prskat i pokrývači.
Ať si říká Ústav pro jazyk český co chce, ale alibisticky připustit, že Florenc je TEN, je stejně hloupé, jako…