Nominace na Cenu Miese van der Rohe 2024

Evropská komise a Fundació Mies van der Rohe oznámili nominace na Cenu Evropské unie za současnou architekturu / Cenu Miese van der Rohe (EUmies Awards) pro rok 2024. Cena zahájila svůj 18. ročník sběrem návrhů od expertních nominujících a architektonických asociací z celé Evropy, kteří předložili 362 projektů k posouzení porotě. Sedmičlenná mezinárodní porota vybere 40 projektů a poté finalisty navštíví.

Porotě letos předsedá Frédéric Druot (Paříž/Bordeaux), kterého doprovází Martin Braathen (Oslo), Pippo Ciorra (Řím), Tinatin Gurgenidze (Tbilisi/Berlín), Adriana Krnáčová (Praha), Sala Makumbundu (Lucemburk) a Hrvoje Njiric (Záhřeb).

Za Českou republiku bylo nominováno 9 staveb:
Pavilon Z v Českých Budějovicích od atelieru A8000 Stavba 1/2022
Nízkoprahový klub v Nové Pace od Atakarchitekti Stavba 2/2022
Knihovna IGI ve Vratislavicích od Atakarchitekti Stavba 1/2022
Sídlo Kloboucké lesní v Brumově-Bylnici od mjölk architekti
Knihovna v Českých Budějovicích od Kuba & Pilař Architekti Stavba 4/2022
Gočárova galerie v Pardubicích od Transat architekti Stavba 2/2023
Kunsthalle v Praze od Schindler Seko Architekti Stavba 4/2021 a Stavba 2/2022
Radnice v Bělohradě od re:architekti
Jatka v Ostravě od KWK Promes Stavba 1/2023

Cenou za rok 2024 budou oceněny nejlepší realizované práce v Evropě dokončené mezi dubnem 2021 a květnem 2023. Zaměří se na současné výzvy, kterým čelí občané, architekti, klienti, developeři, politici a další profesionálové v kontextu Green Deel. Hlavním cílem je dosáhnout důkladného porozumění transformaci stavebního prostředí Evropy; uznat a ocenit výjimečnost zkušenosti s novými přístupy k udržitelnosti – podporou environmentálního, sociálního a ekonomického uvědomění prostřednictvím architektury, krajinářské architektury, urbanismu a designu a spoluprací s dalšími kulturními oblastmi, uměním a komunikací.

Kalendář
Leden 2024 ➝ oznámení 40 vybraných prací
Únor 2024 ➝ oznámení finalistů
Duben 2024 ➝ oznámení vítězů
Květen 2024 ➝ Den ceny s konferencemi, debatami, výstavou a slavnostním ceremoniálem v pavilonu Mies van der Rohe v Barceloně
Od května ➝ Návštěvy 40 vybraných prací; cestovní výstavy a debaty
Klíčovými institucionálními partnery ceny jsou Rada architektů Evropy (ACE) a Evropská asociace pro architektonické vzdělání (EAAE).

O ceně
Cena Evropské unie za současnou architekturu – Cena Miese van der Rohe byla založena v roce 1987 po dohodě mezi Evropským parlamentem a radou města Barcelony a organizují ji Fundació Mies van der Rohe a Evropská komise. Uděluje se každé dva roky za práce dokončené v předchozích dvou letech. Hlavními cíli jsou dosažení důkladného porozumění transformaci zastavěného prostředí Evropy; v kategorii Architektura jde o uznání výjimečnosti a inovací v oblasti architektury; kategorie Objev (Emerging) oceňuje přínos evropských profesionálů v rozvoji nových myšlenek s podporou klientů a zapojením těch, kteří se stanou uživateli těchto míst. Mladý talent (Young Talent) je nejnovějším přídavkem k ceně (2016), který uznává a ocenění nejlepší absolventské projekty studentů architektury po celé Evropě.
Fundació Mies van der Rohe byla založena v roce 1983 s cílem rekonstruovat pavilon, který Ludwig Mies van der Rohe a Lilly Reich postavili pro Mezinárodní výstavu v Barceloně v roce 1929. Nadace podporuje debatu o tématech souvisejících s moderní architekturou a urbanismem, stejně jako podporuje studie o dílech Ludwiga Mies van der Rohe, Lilly Reich a moderního hnutí.

Cena
Vítěz v kategorii Architektura obdrží 60 000 € a plastiku od Xaviera Corberóa, která evokuje pavilon Mies van der Rohe v Barceloně. Vítěz v kategorii Objev obdrží 30 000 € spolu se plastikou. Finalisté a klienti obdrží sošku od Tomoka Sakamota. Prestiž ceny a šíření povědomí o práci architektů jsou dále podporovány pořádáním výstav a debat po celém světě, přibližující architekturu občanům. Všechny tyto práce lze najít v online archivu, který obsahuje 4 500 prací.

Tisková zpráva, přeloženo a kráceno
Více informací najdete zde www.eumiesawards.com

Porota
Frédéric Druot (předseda)
Architekt, výzkumník a umělec. Absolvoval Bordeauxskou školu architektury, kde založil společně se čtyřmi přáteli studio Epinard Bleu (Modrý špenát), kultovní studio ve Francii v 90. letech. V roce 1991 založil ve Francii studio Frédérica Druota (FDA) v Paříži. Filozofie studia spočívá v myšlenkovém a výzkumném přístupu bez omezení měřítek a v multidisciplinárním dialogu mezi všemi zúčastněnými. Design, hudba, móda, urbanismus, architektura a krajinná architektura otevírají cestu k zkoumání a reflexi. Problémy bydlení a urbanismu jsou zastoupeny jako hlavní aktivity studia se zvláštním zájmem o aktuální situace. Vítěz EUmies Awards 2019 s projektem Grand Parc Bordeaux, společně s Lacatonem & Vassalem a Christophe Hutinem, který následoval výzkumnou publikaci Plus + Paris.

Adriana Krnáčová
Narodila se v Bratislavě, studovala dějiny umění a jazyky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a absolvovala ekonomické vzdělání na DePaul University v Chicagu, USA. V devadesátých letech pracovala jako kurátorka současného výtvarného umění a editorka časopisu. Založila Centrum současného umění George Sorose v Bratislavě, později, když se přestěhovala do Prahy, se stala spoluvlastníkem Galerie Jiříiho Švestky. Na přelomu tisíciletí se stala ředitelkou protikorupční organizace Transparency International. V roce 2013 se stala náměstkyní ministra vnitra a v letech 2014 až 2018 působila jako primátorka Prahy. V současnosti pracuje ve vlastní poradenské firmě BSFY, spolupracuje se startupem Corrency a píše detektivní romány.

Martin Braathen
Architekt a vedoucí kurátor architektury v Národním muzeu v Oslu. Držitel doktorátu z dějin architektury a magisterského titulu v architektuře. Vzdělání získal na NTNU v Trondheimu, Whitney ISP v New Yorku a na UdK v Berlíně. Dříve byl šéfredaktorem architektonického časopisu Arkitektnytt, řídil Oslo Architecture Triennale a byl ředitelem Projektu 0047 v Berlíně. Má mnoholeté zkušenosti jako spisovatel, kritik a editor a byl kurátorem Nordického pavilonu na Benátské bienále 2021.

Pippo Ciorra
Architekt, kritik a profesor. Absolvoval fakultu architektury na Univerzitě Roma-La Sapienza a dokončil doktorské studium na IUAV v Benátkách. Přispívá do časopisů a tisku, je členem redakční rady Casabella, autor několika knih a publikací, kurátor a designér výstav v Itálii i v zahraničí. Je hlavním kurátorem MAXXI Architettura v Římě a mezi jeho hlavní výstavy patří „Re-cycle: Strategie pro architekturu, město a planetu“, „Energie. Ropa a post-ropa architektura“, „Erasmus Effect. Italská architektura v zahraničí“ a „YAP MAXXI“, mezinárodní program pro mladé architekty.

Tinatin Gurgenidze
Architektka, výzkumnice měst, kurátorka a autorka. Po absolvování Tbiliské státní akademie umění, Fakulty architektury pokračovala ve studiích v Barceloně a dokončila magisterské studium urbanismu v roce 2009. Je autorkou několika publikací a projektů zabývajících se městskými tématy v Tbilisi a dalších východoevropských městech. Je také spoluzakladatelkou a jedním z uměleckých ředitelů Tbiliského bienále architektury. Tým bienále realizoval gruzínský pavilon na 18. mezinárodní architektonické výstavě – La Biennale di Venezia: „leden únor březen“, výstavu založenou na výzkumu o uměle změněném osídlení v oblasti Dusheti v Gruzii.

Sala Makumbundu
Architektka. Studovala na Technické univerzitě v Kaiserslauternu, kde absolvovala, a na Nanteské škole architektury. Od roku 1998 pracuje jako architektka v Christian Bauer & Associés Architectes (CBA) v Lucemburku, od roku 2003 je partnerkou a od roku 2017 ředitelkou. Je členkou správní rady Lucemburského řádu architektů a inženýrů (OAI) od roku 2009 a v letech 2015 až 2021 působila jako generální sekretářka. CBA byla nominována na EU Mies Awards od roku 1994 celkem 9krát, mezi nimi například House of Knowledge a Centrální banka Lucemburska.

Hrvoje Njiric
Architekt, profesor a lektor. Studoval architekturu na Univerzitě v Záhřebu a v roce 1990 založil svou první praxi njiric+njiric v Záhřebu a v Grazu, předtím než v roce 2001 založil Njiric+ arhitekti. Jako hostující kritik a lektor přednášel na architektonických školách po celém světě a jeho práce byla předmětem různých kolektivních výstav. Jeho práce byla v roce 2009 nominována na ceny EU Mies. Odráží jeho pohled na architekturu jako na něco více než jen fyzickou definici hranic nebo formální sestavu stavebních materiálů.

Nominovaných 362 projektů
Španělsko: 29
Francie: 26
Německo: 21
Belgie: 18
Rakousko: 15
Řecko: 14
Portugalsko: 14
Irsko: 13
Itálie: 13
Litva: 13
Maďarsko: 12
Dánsko: 11
Chorvatsko: 10
Ukrajina: 10
Česko: 9
Polsko: 9
Rumunsko: 9
Bulharsko: 8
Finsko: 8
Nizozemsko: 8
Švédsko: 8
Albánie: 7
Kypr: 7
Černá Hora: 7
Severní Makedonie: 7
Srbsko: 7
Slovinsko: 7
Estonsko: 6
Lotyšsko: 6
Norsko: 6
Slovensko: 6
Bosna a Hercegovina: 5
Lucembursko: 5
Kosovo: 3
Gruzie: 2
Arménie: 1
Malta: 1
Tunisko: 1

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*