V Česku nastala velmi vzácná souhra událostí. V našich třech největších městech – v Praze, Brně i Ostravě – se současně nejenže hovoří o vybudování nových budov pro filharmonie, ale už se to skutečně děje, projektuje se, začíná se stavět a je velmi slušná šance, že do tří nových koncertních sálů, nadto ve světové kvalitě, se v dohledných letech podíváme.
Mariana Pančíková
Tento text si neklade ambici podrobně popsat všechny tři projekty a procesy, které k nim vedly, spíše zrekapitulovat stav ke konci roku 2024.
Koncertní sál je architektonická úloha snů, což potvrzuje i Steven Holl hned v úvodu textu Rey Vidović o ostravském sálu. A současně nejen architektonická, ale i politická, manažerská, koordinační výzva: je třeba iniciovat, projednat a neúnavně pohánět k cíli obrovskou investici do kulturního stánku. Jako společnost jsme upadli do hluboké letargie a zvykli si, že se u nás po celé dekády novostavby veřejných budov pro kulturu nestaví (případně pokusy dopadají neslavně, viz například kauza kolem Národní knihovny). Co se týká prostorů pro klasickou hudbu, můžeme s ledovým klidem konstatovat, že proběhlo století prázdnoty. Po dvou světových válkách nebylo zapálených obrozenců a po roce 1989 nebylo ani režimních pohlavárů toužících potěšit masy pracujících. Stavěly se jiné věci. Naštěstí frustrovaná, kulturymilovná hrstka cítila dluh, o chybějících filharmonických domech diskutovala a přemýšlela. Stal se z toho generační úkol, slovy Josefa Pleskota šlo o to, „přispět svojí hřivnou“ (Stavba 1/2017), už jen proto, že ty stávající, historické sály nakonec přece jen přestaly stačit.
Jako první začaly realistické činy v Brně, soutěž na tzv. Janáčkovo kulturní centrum proběhla v roce 2002 a zvítězil Atelier M1. Následoval komplikovaný a vleklý proces, na jehož milníku dnes v roce 2024 hovoříme o Novém sálu pro Brno a je hotová první fáze, podzemní garáže a příprava pro náměstí Ludvíka Kundery. Projekt zpracovává tým pod vedením brněnského architekta Petra Hrůši, v maximální možné míře je respektován původní vítězný návrh, hlavním akustikem je věhlasný Yasuhisa Toyota. V srpnu tohoto roku bylo v tendru vybráno sdružení tří firem, které sál postaví za 2,3 miliardy Kč, je třeba ale mít na paměti, že příprava území a podzemní parkoviště už jsou realizované. Celkově by mělo být hotovo v roce 2027.
Ostravský projekt se od druhých dvou liší tím, že nejde o novostavbu, ale o přístavbu legendárního Domu umění navrženého Jaroslavem Fragnerem v roce 1954. Architektonická soutěž byla vyhlášena v roce 2018, zvítězil v ní tým amerického studia Steven Holl Architects a českých Architecture Acts, který se také pouští do realizace. V tomto případě se zdá, že proces nebude tak dlouhý a nepřehledný, „už“ v červenci 2024 byl položen základní kámen. Náklady na rekonstrukci Domu kultury a výstavbu koncertního sálu budou kolem 3,8 miliardy Kč a stejně jako v Brně by se mělo otvírat v roce 2027.
V Praze idea filharmonie mezi zainteresovanými intelektuály kvasila léta, intenzivně pak od roku 2010. Už jen shodnout se na vhodném místě trvalo několik let: původních adeptů bylo kolem stovky, výběr se pak zúžil asi na třicet míst, nakonec za primátorování Adriany Krnáčové došlo v roce 2017 k rozhodnutí, že nová filharmonie bude stát na Vltavské, na posledním volném velkém městském souboru pozemků u řeky, který je ale neuvěřitelně fragmentovaný a zaplácaný snad všemi druhy dopravy. Pro projekt se po vzoru Labské filharmonie v Hamburku vžil název Vltavská filharmonie. Přestože jde o výsledek úsilí celé zapálené komunity, zásluhy na setrvalé životaschopnosti záměru je možno přiznat zejména architektům Petru Hlaváčkovi, náměstku primátora Prahy, do jehož gesce spadá rozvoj města, a Martinu Krupauerovi, který je projektovým manažerem. V roce 2021 byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž, ta byla následně hvězdně obeslána a vítězem se stalo dánské studio Bjarke Ingels Group (BIG). O stavu projektu ke konci roku 2024 jsem vedla rozhovor s Martinem Krupauerem. Po dvou letech od vyhlášení výsledků je hotová podrobná architektonická studie. Vltavská filharmonie se začne stavět v roce 2027 a otevře se v roce 2033. Bude stát 11,65 miliardy Kč.
Mariana Pančíková, vyšlo v časopise Stavba 4/2024
Výše investic jsou přímo od PR zástupců jednotlivých měst a pochybnosti o poučenosti nejsou namístě. Pokud něčemu nevěříte, jistě se můžete obrátit na pány Hlaváčka nebo Krupauera (jen bych nekomolila jméno, když je tak cituji „profláknuté“). Názory, i převzaté a mnohokrát omílané, jsou jistě legitimní, ale nejsou to fakta.
Doufám, že se tenhle hnus v Praze nikdy stavět nezačne. Bohatě stačí ta nevzhledná lávka kousek odtud. Navíc ceny, které uvádí „poučená“ autorka článku u všech objektů jsou poněkud mimo. Ale u toho pražského jsou obvzlášť mimo mísu. Neblaze proslulá Labská filharmonie v Hamburku stála ve finále 10x tolik, než kolik se na začátku původně předpokládalo. Její konečná cena byla 21 mld. korun. Jen pro představu, tunel Blanka stál ve finále se všemi dodatečnými stavbami a změnami (mj. výjezd na Prašném mostě, podzemní garáže, parky, opravy opevnění u Keplerovy ulice nebo zásadní rozšíření Trojského mostu) 43 miliard. Provoz mohutně prosklené a ošklivé budovy (taky ukázka, k čemu jsou architektonické soutěže) bude stát takyněkolikrát víc. Náklady zvýší umístění u magistrály, železničního viaduktu, nádraží, tramvajových tras a řeky. Pravda, na své si přijde akustik. Jako třeba v Sydney, kde akustické úprav stály víc, než vlastní stavba a architekt Utzon uraženě dílo opustil před jeho zprovozněním, aby nemusel přiznat, že po stránce technické a hlavně účelu, kterému měla stavba sloužit to absolutně nezvládl. Představa, jak se cizinci valí na koncerty do Prahy kvůli ohavnému a megalomanskému baráku je směšná, klasika neni rock a konkurence podstatně lepších souborů, než je Česká fiharmonie v okolí je dostatečná.Ale proč se má stavět v Praze, kde je perfektní Kongresové centrum se sálem, který je z hlediska akustiky 13. nejlepší na světě? A jsou zde Obecní dům a Rudolfinum, které jsou málokdy plné a to jsem na koncerty tam chodil řadu let. Co bude s těmi sály a také náklady na jejich provoz? Zase nějaký tunel? Jméno Hlaváček a Krupaer je taky v Praze už dost profláknuté…Asi není od věci připomenout, že dneska zasahoval NCOZ v nemocnici v Motole, kde byl zadržen ředitel Ludvík. Důvod? Manipulace se státními zakázkami a korupce. Praha rozhodně potřebuje dokončit okruh, most u Roztok a rozšířit trasu metra. A ne dalšího bílého slona. Pokud pánové Hlaváček a Krupaer chtějí tak staršně staavět, tak za svoje, nebo ať si prachy seženou jinde…