Odpověď Kateřiny Bečkové a Rostislava Šváchy profesoru Romanovi Kouckému

28. května 2020 se prof. Koucký vyjádřil na Stavbawebu k naší rezignaci na členství v Gremiální radě Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Upozornil veřejnost, že jsme v této radě nezasedali jako zástupci Klubu Za starou Prahu, nýbrž jako osobnosti nominované akademickými institucemi, Ústavem dějin umění AV ČR a Ústavem pro dějiny umění FF UK v Praze. Jeho informace o naší nominaci je správná. Musíme k tomu ale dodat, že nás druzí členové Gremiální rady vždy pokládali za reprezentanty Klubu a ani my jsme nikdy neskrývali, že v radě hájíme zájmy památkové péče a pohled na památkářské problémy ze stanoviska tohoto občanského sdružení. K posledním kapkám, které nás přiměly z Gremiální rady vystoupit, ostatně patřilo vyjádření člena rady a primátorova náměstka doc. Petra Hlaváčka, který se v polemice o projektu společnosti Penta na zástavbu v oblasti Masarykova nádraží hájil poukazem na členství zástupců Klubu Za starou Prahu v Gremiální radě a nemálo nás tak iritoval, protože my jsme v této radě nikdy projekt Penty nehájili. Podle zprávy deníku Právo z 15. 5. 2020 pan náměstek Hlaváček odpověděl na výhrady občanských spolků a Národního památkového ústavu proti projektu Penty slovy, že „prošel Gremiální radou (…), jíž se zúčastnili i zástupci Klubu Za starou Prahu“. K tomu snad už není nutné nic dodávat.

       Druhý důvod našeho vystoupení z Gremiální rady spočívá v přezíravém postoji hlavního města k závažným doporučením mise UNESCO, která navštívila Prahu v roce 2019. Rádi bychom se tu však vyjádřili k důvodu třetímu, k postoji Institutu plánování a rozvoje k projektu přestavby obchodního domu Máj, protože tomuto případu věnoval prof. Koucký největší část svého příspěvku na Stavbawebu. Kontext sporu prof. Kouckého s námi je takový, že 6. 4. 2020 vydal magistrátní odbor památkové péče souhlasné stanovisko s projektem přestavby Máje od architektů Johna Eislera a Martina Rajniše. Prof. Koucký hájí právo obou těchto původních spoluautorů Máj přestavět, vzdor tomu, že obchodní dům Máj byl ministerstvem kultury v roce 2006 prohlášen za kulturní památku a případné změny této památky by proto měly být prováděny s maximálním ohledem k jejím původním památkovým hodnotám. Takový předpoklad však oba uvedení architekti podle našeho názoru nesplnili. Podstata jejich projektu totiž spočívá v tom, že zbaví Máj jeho stupňovité siluety do Spálené ulice a zarovnají ji novou nástavbou do výškové úrovně sousedního obchodního centra Quadrio. Taková změna připraví tuto kulturní památku o jeden z jejích základních znaků.

         Prof. Kouckému je známa okolnost, že Eislerův a Rajnišův projekt prošel v jedné ze svých starších variant 29. 6. 2018 Gremiální radou a že o něm tehdy tato rada nezformulovala žádný závěr, protože se její členové na žádném takovém závěru neshodli. O to víc nás udivily a popudily některé pasáže ve schvalujícím stanovisku magistrátního odboru památkové péče z 6. 4. 2020, které se postojů Gremiální rady a Institutu plánování a rozvoje ve věci přestavby Máje výslovně dovolávají. V rozporu s fakty toto magistrátní stanovisko sugeruje jakýsi závěr Gremiální rady, podle nějž prý „[s] památkovou materií je možné nakládat tak, aby rozkvetla a rozvinula se do podoby, která bude pořád skvělá a přijatelná. Může latentně zůstat připomínkou toho, co bylo původně, a co po té.“ Můžeme tu jen zopakovat, že Gremiální rada ve skutečnosti žádný takový závěr nepřijala. Sám Institut plánování a rozvoje však bohužel později, 4. 2. 2020, souhlasné stanovisko k přestavbě Máje opravdu vydal, protože prý Eislerův a Rajnišův projekt „reflektuje původní vzhled stavby, a to včetně barevnosti, rastrování apod.“. Institut plánování a rozvoje se tak rozhodl ignorovat náš nesouhlas s uvedeným projektem, ostře vyjádřený při uvedeném zasedání Gremiální rady 29. 6. 2018, a na to my sotva můžeme reagovat jinak než vystoupením z této rady. 

        Pro čtenáře Stavbawebu nemusejí být tato fakta příliš zajímavá. Zaměřme se proto na jiné aspekty tohoto incidentu s Májem, čili s kulturní památkou, které teď podle našeho soudu hrozí vážné znehodnocení.  Domníváme se, že náš spor s prof. Kouckým odkrývá podstatný nesoulad mezi stranou kreativních architektů a stranou ochránců památek. Když hledí kreativní architekt na památku, tak obvykle přemýšlí o tom, jak by ji mohl vylepšit nebo přetvořit, zatímco ochránce takové památky naopak myslí na to, jak ji zachránit v jejím autentickém stavu. Postoj kreativních architektů nedávno v časopisu Architect 14/2019 (s. 10–13) pěkně vyjádřil dnešní předseda Gremiální rady Josef Pleskot: „Osobně si vší historické substance vážím, zejména pokud cítím, že je >stavebním materiálem< pro budoucnost.“ Myšlení obou těchto stran je už tak nastavené, sotva se na něm něco změní. Podle našeho názoru však existují případy, kdy postoj kreativního architekta ztrácí legitimitu, a případ Máje podle nás patří k markantním příkladům takové situace. Architektonickou hodnotu této stavby přitom pokládáme za nezpochybnitelnou. Jejím autorům se podařilo překročit limity svazujícího systému politické normalizace a vytvořit dílo světové úrovně, kterou dokládá neobvykle velký zájem světových odborných médií o ně. V poválečné české architektuře neexistuje jiná stavba s tak bohatým mezinárodním ohlasem, což bychom mohli snadno doložit. Ani Hubáčkova věž na Ještědu nebyla ve světových architektonických časopisech a knihách publikována tak často jako Máj. My jsme přesvědčeni, že stavby takového významu se znehodnocovat nemají a že chuť kreativních architektů přetvořovat je tady musí ustoupit ochranářskému zájmu.

        Kdo se o tento spor zajímá, ptá se také, jak je to s právem původních autorů zasahovat do vzhledu architektonického díla, je-li toto dílo památkově chráněné. My nemáme právnické vzdělání a nemůžeme proto na tuto otázku kvalifikovaně odpovědět; za okamžik se však vyjádříme k morální stránce tohoto problému. Ale ať už na danou otázku dovedeme odpovědět přesně, nebo ne, jeví se nám to tak, že se tu střetává soukromý zájem architektů (a developerské společnosti Amadeus Real) s veřejným zájmem na ochraně památkového dědictví. Soukromé právo poskytuje každému svobodu v počinech a aktivitách, jaké neporušují zákon, v našem případě zákon o památkové péči. Jelikož Máj disponuje od roku 2006 statutem kulturní památky a je tedy pod ochranou památkového zákona, původní autoři podle nás nemají právo svobodně s tímto domem nakládat.

       Když Klub Za starou Prahu v otevřených dopisech primátorovi hlavního města Prahy a ministru kultury z 26. 4. 2020 protestoval proti stanovisku magistrátního památkového odboru, které Eislerův a Rajnišův projekt přestavby Máje schválilo, společnost Amadeus Real na to odpověděla, že původní autoři domu nyní „mají možnost naplnit své autorské vize bez kompromisů, které byli nuceni učinit v podmínkách minulého režimu“. Podobně zní i argument prof. Kouckého; původní autoři teď podle něho dostali možnost „vrátit se k některým (původním) myšlenkám prvního návrhu“. My se teď nechceme zabývat otázkou, do jaké míry tyto názory odpovídají odborným zásadám památkové péče a její nejméně stoleté praxi v evropských zemích. Pokládáme nicméně za jisté, že předmětem památkové ochrany Máje nejsou nějaké neuskutečněné vize, nýbrž jeho uskutečněná podoba, o jejímž pozoruhodném ohlasu v zahraničí jsme se už zmínili. V závěru naší odpovědi prof. Kouckému se raději zaměříme na otázku, kdo vlastně obchodní dům Máj v letech 1971–1973 vyprojektoval, popřípadě zda opravdu existovaly nějaké alternativní myšlenky, jaké tehdejší politický režim nedovolil autorům provést.

          Jak schvalující stanovisko magistrátního památkového úřadu, tak i ostatní aktéři našeho sporu notoricky uvádějí jen dvě jména původních autorů Máje, Johna Eislera a Martina Rajniše. Taková prezentace autorství tohoto díla se však opět dostává do povážlivého rozporu s fakty. Je přece dobře známo, že tento obchodní dům navrhli nikoliv dva, nýbrž tři architekti, John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš. Jak je možné, že se spoluautorství prof. Miroslava Masáka ututlává? My odpověď na tuto otázku známe. Profesor Masák totiž s projektem přestavby Máje od architektů Eislera a Rajniše nesouhlasí.[1] Tento fakt pokládáme za nepominutelný. Vrátíme-li se tu na okamžik k otázce práva původních autorů zasahovat do svého díla, čí právo by tedy v takovém případě mělo být respektováno: právo Johna Eislera a Martina Rajniše, anebo právo Miroslava Masáka? Význam Masákova nesouhlasu s Eislerovými a Rajnišovými záměry vystupuje do popředí i z toho důvodu, že v poměrech raných sedmdesátých let byl prof. Masák nepochybně vedoucím architektem projektu Máje. Nechceme samozřejmě zpochybňovat velký podíl dvou dalších autorů na konečné podobě tohoto obchodního domu. Pokud však jde o jednoho z nich, Martina Rajniše, on sám v knize Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek (2016, s. 83–84) otevřeně přiznává, že „mě moje častý pobyty ve vojenským kriminále vyřadily na víc než rok, takže Máj je vážně hlavně dílo Míry [Masáka] a Johnyho“ [Eislera]. Z toho všeho plyne, že pomíjet prof. Masáka a netázat se ho na jeho postoj k připravované přestavbě Máje je nemorální a neetické.

         Když jsme se konečně prof. Masáka zeptali, jak to bylo s těmi „autorskými vizemi bez kompromisů“ (slova Amadeus Real) či „(původními) myšlenkami prvního návrhu“ (prof. Koucký), odpověděl, že o žádných takových alternativních myšlenkách nic neví; to, co chtěli postavit, opravdu v letech 1973–1975 postavili. Slova obhájců nového Eislerova a Rajnišova návrhu o jakýchsi neuskutečněných myšlenkách tak vyznívají jako pouhá chiméra či jako blufování. 

         U stanoviska prof. Kouckého oceňujeme jeho vážný a slušný tón a sami jsme se snažili odpovědět na ně ve stejném tónu. Je to stanovisko, s nímž nemůžeme souhlasit, a přece ho pokládáme za poctivé a čestné. Doufáme nicméně, že i sám prof. Koucký si uvědomí, že všechno kolem případu Máje čestné a poctivé není.

PhDr. Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu
prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., člen Domácí rady Klubu Za starou Prahu
8. 6. 2020   

[1] Ze starého přátelství, které ovšem patrně bylo chováním architektů Eislera a Rajniše narušeno, prof. Masák oběma architektům přislíbil, že vzdor svému nesouhlasu s jejich projektem přestavby Máje nebude do průběhu událostí vstupovat. Vyhradil si však právo odpovědět na přímo položenou otázku na jeho postoj k tomuto projektu. S negativním stanoviskem se svěřil 29. 4. 2020 redaktorce týdeníku Respekt Karolíně Vránkové a znovu 28. 5. 2020 Rostislavu Šváchovi.

Související články:
Roman Koucký k situaci v Gremiální radě IPR a obchodnímu domu Máj  1.6.2020
Členové Klubu Za starou Prahu opustili radu Institutu plánování a rozvoje  25.5.2020