Zásadní změna výrazu domu nebyla původním záměrem konceptu rekonstrukce. Teprve na základě analýzy variant rozsahu přístavby a zjištění nezbytnosti přistavět na úrovni přízemí i garáž jsme zjistili, že potřebnému rozsahu dostavby svědčí razantnější rozsah úprav a změny výrazu stavby, kterou se přístavby více spojí s původní hmotou. Ohleduplnost vůči výslednému působení symbiózy stavby a přístaveb nás dovedla k rozhodnutí razantnějšího řešení rekonstrukce.
Ve vile v Matějské ulici jsme se, kromě péče o stavební detaily a povrchy konstrukcí i dalších prvků stavby, snažili zachovat stávající prostorovou strukturu a tradiční uzavřenost místností. V nových partiích jsme naopak využili výraznou otevřenost vůči exteriéru. V přízemí je vizuální propojení jídelny a obývacího pokoje ve stávající stavbě i přistavěných prostorů kuchyně a prosklené verandy záměrně pouze částečné. Obdobně v nástavbě – de facto půdní vestavbě jsme sledovali prostorovou kontinuitu částečně propojených místností ložnice, šatny, pracovny a terasy.
Autorská zpráva
Foto: Tomáš Balej
Autoři: Jitka Hofmeisterová, Ladislav Lábus; spolupráce Marek Nábělek
Plocha pozemku: 857 m2
Zastavěná plocha: původní 114 m2, nová 195 m2
Užitná plocha: původní 224 m2, nová 446 m2
Obestavěný prostor: původně 1116 m2, nový 2030 m3
RECENZE PETRA VOLFA pro časopis Stavba
Vila v Matějské, Lábus AA atelier
Jenom pár stovek metrů od vily Košťál se odehrála jiná podnětná rekonstrukce, jež se zabývala rodinným domem navrženým a postavený Janem Bínou, architektem a stavitelem v jedné osobě v roce 1934. Nejedná se o funkcionalistickou vilu, nýbrž o mnohem rozšířenější typ tradičně pojatého středostavovského domu čtvercového půdorysu zde završeného stanovou střechou, jakých je v zavedených rezidenčních městských čtvrtích spousta. Zvláště se změnou majitelů, kteří k nim nejsou vázaní citovým poutem, bývají rovnou nemilosrdně bourány, protože nepožívají žádné ochrany, a pak namísto nich často vznikají jejich rádoby kontextuální repliky. Přesto mají tyto domy kvality, kterými se stojí za to zabývat, což dokázala rekonstrukce provedená Ladislava Lábusem. Architekt dům rozvinul v pozici suterénu a prvního poschodí o přístavbu s verandou, terasou i garáží, která umožňuje obyvatelům dosud prakticky nemožný kontakt se zahradou, což byla značná slabina původního konceptu. Další velmi jemná extenze – v siluetě domu prakticky neviditelná – se odehrála v pozici třetího poschodí, kde došlo pomocí úprav střešních konstrukcí k vytvoření pracovny. Zatímco původní stavba měla šedivé omítky, nově je opatřena přizdívkou z režných cihel, které celek sjednocují a dodávají mu předtím naprosto chybějící osobitý výraz. Nynější stav je kvalitativně o několik řádů výše, aniž by to bylo zdůrazňováno přehnanými gesty. Ladislav Lábus už několikrát prokázal svou pokoru a empatii vůči architektuře první poloviny minulého století, ať už šlo o rekonstrukci vily Palička (Baba) nebo vily Lídy Baarové (Hanspaulka). Jeho rekonstrukce můžeme považovat za vzorové. Prakticky pokaždé se jedná o modelová řešení s různou mírou architektovy intervence, podle nichž lze vyučovat obor „práce s pamětí“.
publikováno v časopise Stavba 3/2019, str. 74
Bože, to je ohavnost. Jak nějaká ambasáda nebo něco podobného. Barák před rekonstrukcí standardní konfekce, po ní trapnost.